„Není to komedie, spíš absurdní drama.“ Jiří Havelka o střetu drobného podnikatele s oligarchou

Autorský pohled divadelního a filmového režiséra, scenáristy a herce Jiřího Havelky na lidi i na to, jak reagují v extrémních situacích, je tu zábavný, tu nemilosrdný, tu dojemný. Jeho filmový debut Vlastníci o tom, jak klopotně se učíme zacházet se soukromým vlastnictvím, je už klasikou. Svůj zatím poslední celovečerní film, který právě přichází do kin, nazval Zahradníkův rok a do hlavní role obsadil Oldřicha Kaisera. Je volně inspirován skutečnou událostí, kdy ruský oligarcha zničil drobné hospodářství Reného Mandyse v Dolní Olešnici. Klasická komedie to není, ale důležitý film, jak už to u Jiřího Havelky bývá, ano.

V čem je váš filmový příběh jiný než skutečná kauza, kdy zahradník Mandys odolával několikaletému brutálnímu nátlaku ze strany ruského oligarchy?

Zůstává tam jako spodní proud, zároveň jsme se ale v mnoha ohledech odchýlili. Například fakt, že onen oligarcha byl v reálu Rus, jsme záměrně potlačili. O tom člověku se dovíme jen fakt, že má trvalý pobyt hlášený mimo území republiky. Pro hodně pozorné diváky v jedné scéně tlumeně zazní ruský pop – a je to z mé strany, jsem si toho vědom, trochu alibismus. Protože pro skutečného zahradníka bylo velice podstatné, že jeho pozemek chtěl koupit právě ruský podnikatel. Ale chtěl jsem, aspoň jemně a v nuancích, natočit i nadčasový film, který si každá doba zinterpretuje jinak. Ať se dnes koukám na cokoli, je pro mě skoro nemožné opustit perspektivu danou šílenou válkou na Ukrajině. To mě úplně pohlcuje.

Ovšem vy v té prosté story o unaveném, ale sebevědomém zahradníkovi, který společně se svou ženou už léta provozuje malý podnik, berete diváka do hry. Neříkáte mu, jako ostatně v dalších svých divadelních inscenacích či filmech, jak má žít.

Jestli to je tak, jak říkáte, jsem šťastný. Dělat divadlo nebo filmy, které jsou jako návod, mi přijde nesmyslné. Pro mě je ten zahradník hrdina: ale když jsem dával text poprvé číst kamarádce z Jihlavy, která mi potom pomáhala s právnickými monology, říkala, že to skoro nemohla dočíst, jak ji hlavní postava štvala, že nebojuje, že měl dávno podat žalobu, respektive ideálně hned několik! Mě ale zajímají věci, které jednoznačný návod mít nemůžou. Jak se správně zachovat, když bez varování přijde zlo takhle frontálního, monolitického charakteru? Tahle otázka nad námi visí. Protože ten zahradník si vybudoval svoje soukromé vlastnictví, sjíždějí se mu tam zákazníci z širokého okolí, je ku prospěchu, tak přece, říkáte si, nemůže přijít nějaký člověk a zákeřně ho zničit jen proto, že má nekonečné množství peněz.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.