Slovensko opět mezi zánikem a spásou

Pavel Kosatík loni vydal útlou knížku Slovensko 30 let poté. Píše v ní o tom, co se se Slovenskem dělo, když jsme ho my, Češi, před třiceti lety pouštěli do samostatného života. Tento paternalistický obrat volím schválně, jako charakteristiku Kosatíkova přístupu. Český spisovatel podle svých vlastních slov tentokrát usedl ke klávesnici proto, aby Slováky povzbudil: „Protože nechci, aby naděje na Slovensku nebyla vidět, píšu tuhle knížku. My Češi, kteří jsme Slovákům pořád nejblíž, jim můžeme i nejvíc pomoci, kdyby to potřebovali.“ Je to pohled na Slovensko u nás běžný. Starší sourozenec má po odchodu mladšího sourozence z domova upřímnou obavu, jak obstojí ve světě, kterému třeba ještě nedorostl, který je plný nástrah.

Tou hlavní nástrahou má v našem případě být cosi, čemu Poláci říkají ciemnogród, tedy temnohrad – tmářství, jakýsi démon, který v prostém lidu dřímal, přežil a v demokracii se dere k moci. Zpočátku byl hlavním představitelem slovenského temnohradu Vladimír Mečiar a HZDS, dnes jím je Robert Fico a SMER – Sociální demokracie. Démonologie je to do určitého stupně opodstatněná, ale právě jen do určitého. A není to ani náhodou jen Kosatíkova nebo česká optika. Takto manichejsky se na svůj národ dívá nemalá část slovenské elity. Výsledkem jsou opakované mobilizace, protože pokud je temnohrad všehoschopný, logicky jde o všechno, pořád, při každých volbách.

Kdo je kdo

Za půldruhého měsíce, 30. září, Slováky zase jedny parlamentní volby čekají. A proti hrozbě, že by vítězný Robert Fico ještě našel partnery k vládnutí, byla tentokrát spuštěna kampaň „Ukradnú ti štát. Ak neprídeš voliť“. Zloději státu se tu myslí oligarchové, kteří znovu nabudou beztrestnosti, jíž za Ficových vlád, hlavně za druhé a třetí (2012–2018) požívali pod nechvalně známým ministrem vnitra Robertem Kaliňákem.

V podezření, že by to „sociálnímu demokratovi“ Ficovi mohli umožnit, se ocitají další sociálnědemoratická strana Hlas Petra Pellegriniho, ale i některé menší strany, jako je Slovenská národní strana SNS, kterou si pamatujeme ještě z let 1990–1992, nebo fašizující Republika. Ta vznikla jako odnož ĽSNS luďáckého obdivovatele Mariána Kotleby. Kotleba dnes není ani na dvou procentech, nahnědlý potenciál ale nevymřel a přesunul se právě do Republiky. S touto stranou by přímo do vlády nešel ani Fico, aspoň to tvrdí, a do vlády, která by byla závislá na hlasech Republiky v parlamentu, by nešli Ficovi potenciální koaliční partneři. Celkově lze o této části politického spektra napsat, že pohled na ni není povznášející. Například předseda SNS Andrej Danko byl schopen ucházet se jak o hlasy neonacistické subkultury, tak o přízeň dožívající Komunistické strany Slovenska.

A kdo jsou naopak vyhlédnutí ochránci státu před zloději?

Celý text Daniela Kaisera si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.