Soudce Fremra dohnala komunistická minulost. Prezident poprvé vážně narazil

Robert Fremr se v pondělí odpoledne 14. srpna vzdal kandidatury na ústavního soudce. Velmi tím prospěl důvěryhodnosti nejmocnější instituce v zemi. V krátkém abdikačním projevu sám uznal, že by tu důvěru svou vlastní nedůvěryhodností ohrožoval. Fremr přiznal, že nedokázal rozptýlit nedůvěru části veřejnosti v jeho rozhodování v roli trestního soudce před rokem 1989. A dodal, že důvěra veřejnosti je klíčovým předpokladem pro ústavního soudce.

Případ Fremr ukázal hned několik velkých lekcí. A nejsou příjemné. Ani pro prezidenta. Ani pro jeho panel právních poradců. Ani pro senátory. Ani pro justici. Více se tématu v novém čísle Týdeníku Echo věnuje Lenka Zlámalová zde a Dalibor Balšínek v editorialu.

„Baxa v Senátu odmítl manželství homosexuálů“. Kontroverzní osoba kandidáta Roberta Fremra konečně přitáhla výraznější pozornost k výběru ústavních soudců. Patnácti nejmocnějších lidí v zemi, jejichž rozhodnutí už nikdo nemůže zvrátit. Elity elit, nad nimiž už není žádný hlídač. A musíme důvěřovat v jejich vlastní osobní integritu. Právo veta nad každým, koho prezident republiky do Ústavního soudu navrhne, mají senátoři. Od Roberta Fremra se odvíjí i diskuse o hodnotách a postojích dalších nových ústavních soudů. Lenka Zlámalová o tom mluvila se senátorem a advokátem Zdeňkem Hrabou, předsedou senátní komise pro ústavu.

Děti dětství zbavené. Klíč k tomu, proč se malým dospělým nedaří. Pozdní moderna vyznačuje zánikem rozlišení na dítě a dospělého: s dítětem se zachází jako s dospělým. Podle Neila Postmana to není nic nového, vlastně se vracíme k něčemu, co v západní kultuře bylo obvyklejší: nerozlišování mezi dítětem a dospělým. Co to přináší? Nenechte si ujít esej Terezy Matějčkové.

Cesta bílého prášku k primátorčinu nosu. O neodolatelné touze člověka se zničit. Letní atmosféru poněkud rozčeřilo zveřejnění fotografie, na níž byla zachycena primátorka Brna Markéta Vaňková před mobilním telefonem, na němž byl charakteristicky rozprostřen bílý prášek. Šlo o momentku, která sice mohla mít ještě i jiné vysvětlení, ale přece jen se zdá nejpravděpodobnější, že oním práškem bude kokain, byť nelze zajisté tvrdit, že se dostal až do primátorčina nosu. Ať již to dopadlo jakkoli, Jiří Peňás to vzal jako příležitost pobavit se na atraktivní téma s odborníky na slovo vzatými, s ředitelem Národní protidrogové centrály Policie ČR, generálem Jakubem Frydrychem, národním protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem a filmovým režisérem Viktorem Taušem, který drogy poznal z druhé strany.

Slovensko opět mezi zánikem a spásou. Za půldruhého měsíce, 30. září, čekají Slováky zase jedny parlamentní volby. A proti hrozbě, že by vítězný Robert Fico ještě našel partnery k vládnutí, byla tentokrát spuštěna kampaň „Ukradnú ti štát. Ak neprídeš voliť“. Zloději státu se tu myslí oligarchové, kteří znovu nabudou beztrestnosti, jíž za Ficových vlád, hlavně za druhé a třetí (2012–2018) požívali pod nechvalně známým ministrem vnitra Robertem Kaliňákem. V podezření, že by to „sociálnímu demokratovi“ Ficovi mohli umožnit, se ocitají další sociálnědemoratická strana Hlas Petra Pellegriniho, ale i některé menší strany, jako je Slovenská národní strana SNS, kterou si pamatujeme ještě z let 1990–1992, nebo fašizující Republika. Více o tom píše Daniel Kaiser.

Ve třech se to lépe táhne? Polyamorie a humbuk kolem ní. Francouzka Ellen a Čech Martin tvoří polyamorický pár. Ellen se občas sejde se svým přítelem z Francie, Martin si sem tam s někým zajde na rande. Ve vší otevřenosti. O polyamorii toho bylo během posledních několika let řečeno hodně, velmi často v opozici k monogamii, mluví se o přiznaných nevěrách, o Sodomě a Gomoře. Není to ale takhle jednoduché. Vlastně to takhle není vůbec, píše Alžběta Bublanová.

Válka a revoluce. V čem je aktuální Sorokin. Po neúspěšné válce často dochází k revoluci, jak se stalo v roce 1871 během Pařížské komuny a po roce 1917 nejenom v Rusku, ale také v Turecku, Bulharsku, Německu a jinde. Důvody jsou pochopitelné. Společnost neunesla neúspěšnou zkoušku válkou a dívá se po kvalitnějším řešení. Válka urychluje horizontální i vertikální přemísťování lidí, tříd a hodnot. Lidé z nižších a chudších tříd snáz stoupají nahoru, zatímco jiní se propadají. Válka je ohněm, pod jehož žárem se kapky vody ve vřícím kotli rychle přemísťují nahoru a dolů, píše v eseji Václav Cílek.

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.