Cesta bílého prášku k primátorčinu nosu. O neodolatelné touze člověka se zničit

Letní atmosféru poněkud rozčeřilo zveřejnění fotografie, na níž byla zachycena primátorka Brna Markéta Vaňková před mobilním telefonem, na němž byl charakteristicky rozprostřen bílý prášek. Šlo o momentku, která sice mohla mít ještě i jiné vysvětlení, ale přece jen se zdá nejpravděpodobnější, že oním práškem bude kokain, byť nelze zajisté tvrdit, že se dostal až do primátorčina nosu.

Ať již to dopadlo jakkoli, nám poskytl příležitost pobavit se na atraktivní téma s odborníky na slovo vzatými, s ředitelem Národní protidrogové centrály Policie ČR, generálem Jakubem Frydrychem, národním protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem a filmovým režisérem Viktorem Taušem, který drogy poznal z druhé strany.

Tak pánové, jak se takový prášek dostane až před nos paní primátorky?

Frydrych: Pokud připustíme, že se jednalo o kokain, tak ten má endemický původ ve třech zemích, Peru, Bolívie a Kolumbie, přičemž pořadí produkce se mění podle toho, jak se na ně tlačí, nebo netlačí. Tam se to připraví do podoby kokainové pasty, chemickou cestou se to pak přivádí do formy, kterou známe a kterou jsme asi viděli na té fotografii na mobilním telefonu. Ten převod do podoby prášku se dělá někdy ještě v Latinské Americe, ale čím dál častěji i v Evropě, hlavně v Holandsku, Belgii, Německu… Většinou tedy to mají v rukou nepůvodní kriminální skupiny, které jsou spojeny s těmi tranzitními oblastmi. Čím dál významnější roli v tom hrají bývalé země Sovětského svazu a Turecko. To je ta produkční část. A pak je ta distribuční. Do Evropy se to dostává velkoobjemově nejvíc kargem, s legálním zbožím, jako jsou ovoce, zelenina, ryby, potraviny, kytky. Do každé zásilky přihodí nějaký kontingent. To jde na velké trhy, do Francie, Německa, Británie, Španělsko a dneska čím dál tím víc Turecko a taky Rusko, o kterém toho ale moc nevíme.

Vobořil: Pro mě bylo šokující, když jsem se před pár lety dověděl, jak silně v tom pašování jede část státních správ, tedy policie, celníci i někteří diplomaté. Nemyslím tím, proboha, Českou republiku… Před pár lety argentinští policisté vlítli na ruskou ambasádu v Buenos Aires, kde našli tři čtvrtě tuny kokainu…

To, myslím, není tak překvapivé, že to našli právě u Rusů, ne?

Vobořil: Ano, ale svědčí to o tom, že v tom opravdu jedou cíleně státy jako právě Rusko nebo Čína, což je případ zvlášť těch nových psychotropních látek, které se tam produkují. Děje se to velmi pravděpodobně pod jistým dozorem komunistické strany. Něco takového existuje i v Rusku.

Tak je to nějaká forma tradičního úmyslu rozložit Západ drogami, zvlášť když ten Západ po nich tak lační. Teď se tomu říká hybridní války, ale bylo to tak vždycky, ne?

Frydrych: Já jsem policista a nejsem ctitel takových hypotetických úvah. Ano, něco na tom může být, stejně jako někdy může jít o nějakou vlastní iniciativu diplomatů, kteří si prostě třeba chtějí přivydělat. Může to být čistě ekonomická záležitost, třeba i doporučená shora. Prostě se jim naznačí, aby si trochu přivydělali. To se klidně mohlo týkat diplomatů různých zemí.

V každém případě legálně se to k tomu nosu nedonese.

Vobořil: To samozřejmě ne. A pokud jde o to státní zapojení, tak o tom hovoří odtajněné zprávy CIA nebo MI6, kde figurují konkrétně jména vysokých představitelů Kremlu. V Číně je to těžko dohledatelné. Přitom v Rusku samozřejmě jde také o vlastní trh, o místní miliony uživatelů.

Je to vlastně válka, kterou vedou i proti sobě.

Frydrych: Odhaduje se, že kolem poloviny afghánské produkce končí v Rusku.

Celý salon si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.