Děti dětství zbavené. Klíč k tomu, proč se malým dospělým nedaří

Určitě je prý dobré, aby se dítě nejpozději na letním táboře setkalo s plastickým chirurgem. Když to nejde zařídit, snad aspoň zástupce estetické kliniky by mohl dorazit. A i kdyby to moc šťastný nápad nebyl, stalo se. Web Expres.cz referoval o tom, kterak majitelka jedné estetické kliniky navštívila tábor pro školáky. Dětem rozdala i vouchery na zákroky. Prý pro rodiče nebo prarodiče.

Ta příhoda není příliš překvapivá. Člověk si při ní mohl vzpomenout na klasika kulturní teorie Neila Postmana. Ten napsal v osmdesátých letech knihu Zmizelé dětství. Popisuje v ní něco, co prorocky hovoří k naší době. Podle Postmana, který se proslavil především knihou Ubavit se k smrti, se pozdní moderna vyznačuje zánikem rozlišení na dítě a dospělého: s dítětem se zachází jako s dospělým.

Podle Postmana to není nic nového, vlastně se vracíme k něčemu, co v západní kultuře bylo obvyklejší: nerozlišování mezi dítětem a dospělým. Připomíná, že dětství je na rozdíl od kojeneckého věku sociální artefakt, nikoli biologická kategorie. V každé kultuře a v každém období samozřejmě existuje věk, do něhož je třeba o dítě pečovat. Ale aspoň v některých kulturách už dítě od šesti nebo sedmi let vše podstatné umí: mluvit, chodit, samostatně jíst, rozlišovat dobro a zlo, pracovat.

Jsme i my součástí kultury, v níž jsou děti v sedmi letech hotové? Jinými slovy, děje se po sedmém roce něco, co nás podstatně proměňuje?

Celý esej Terezy Matějčkové si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.