Polský hospodářský zázrak? Země hodně investovala do infrastruktury, což dnes přináší plody

Jadwiga Emilewiczová byla osm let ve státních službách, od roku 2019 jako členka vlády a měla na starosti kroky, které vedly k polskému hospodářskému úspěchu. Kroky, s nimiž u nás zápolíme, jako reforma veřejných zakázek nebo digitalizace stavebního řízení. Ve volbách v roce 2023 se už nedostala do Sejmu, říká, že si potřebuje od politiky odpočinout, a tak má čas i na to, aby přijela do Česka setkat se s analytiky a komentátory. Je aktivní v nadaci Sobieského, říká, že příští pravicová vláda musí mít plné kapsy nápadů.

Proč mladí voliči opustili PiS?

Ti, kdo se cítí napravo, hlasovali víc pro Konfederaci, novou stranu, jejíž politici nikdy nebyli u moci, takže se nikdy nedopustili žádných chyb. Ale velká část jich podpořila Občanskou platformu a jiné strany, které jsou teď u moci. Udělali jsme v kampani řadu chyb a největší byla ta, že jsme se neprezentovali jako ti, kdo stojí za ekonomickým úspěchem Polska. Mohli jsme se vykázat nulovou daní z příjmu pro lidi do 27 let nebo příspěvky pro lidi zakládající poprvé podnik. Ale to jsme v kampani neakcentovali, zaměřili jsme se na kritiku prounijní a proněmecké orientace našich soupeřů víc než na prezentaci našich úspěchů. Další důvod byl, že jsme ukazovali pořád ty samé staré tváře. Ve vládě PiS byla řada mladých politiků, ale v médiích byli prezentováni vždycky ti staří lidé z 80. let. V Polsku, na rozdíl od Západu, je velká část mladé generace levicová. Vzájemná zodpovědnost – manželů za sebe navzájem, rodičů za děti –, to není mezi mladými v Polsku právě teď moc populární. Je to jádro hodnotové politiky PiS, to bylo odmítnuto. Samozřejmě potratový zákon, řekla bych, že ani ne tak změny samotné, jako způsob, jakým byly prosazeny, to mladá generace odmítla. Ale z povolebních průzkumů vyplývá, že lidé na otázku, co chtějí, aby vláda dělala, odpovídají v podstatě, že by chtěli program PiS, ale bez PiS. To musíme nově promyslet.

Diskuse o ekonomice v Česku a v Polsku se na první pohled moc neliší, u vás i u nás se řeší stejná témata – potřeba nebýt jen montovnou a posunout se výš v hodnotovém řetězci, digitalizace, nutnost zvyšovat kvalifikaci pracovních sil, diverzifikovat exportní trhy – ale česká veřejnost si v posledních dvou letech všimla, že výsledky se liší. Nejdřív jsme zaznamenali, že jste postavili dálniční síť, teď jsme třeba vzali na vědomí, že v Polsku se stavějí byty přibližně pětkrát rychlejším tempem. Co je podle vás v ekonomické politice nejdůležitější – makroekonomická politika, institucionální rámec, nebo politické vedení?

Jsme průmyslové země, i když Česko víc. Ale česká ekonomika mnohem víc závisí na velkých průmyslových firmách, často propojených s Německem. Oba pocítíme, když se německá ekonomika zadrhne, ale my v Polsku méně, protože větší díl ekonomické aktivity obstarávají malé a střední firmy. Ale máme i značně velké soukromé firmy. Ty se v posledních osmi letech snažily rozšířit svou přítomnost v cizině, i mimo Evropskou unii – v Asii, v Latinské Americe, Africe. Ve Rwandě je polská huť. Pak je tu infrastruktura, kde jsou dálnice jen jeden příklad. Je škoda, že nemáme lepší konektivitu mezi Polskem a Českem. Bez ohledu na to, kdo byl u moci, Polsko hodně investovalo do infrastruktury, což dnes přináší plody.

Polská politická scéna je velmi polarizovaná, po volbách dochází pravidelně k velkým výměnám personálu, nebál bych se použít slova čistky. Ale v některých velkých otázkách, zdá se, panuje shoda a kontinuita. Jak to funguje?

Politická diskuse má vysokou teplotu, ale pod hladinou panuje plné přijetí hlavních cílů politiky. Současná vláda pokračuje prakticky ve všech našich politikách – v sociální politice, v zahraniční a bezpečnostní politice. O některé příležitosti jsme přišli, například nová vláda zredukovala projekt Centrálního komunikačního portu (nové letiště na jihovýchod od Varšavy, na nějž měla být napojena další dopravní infrastruktura – pozn. red.). Polský dovoz i vývoz využívá převážně letiště v Německu a přístavy v Německu a Nizozemsku. Proč nevybudovat infrastrukturu, jež by sloužila nejen nám, ale celému regionu, zvlášť když vezmete v úvahu Ukrajinu? Jsem v kontaktu s americkými nebo japonskými investory, kteří to vnímají jako ztracenou příležitost. Ale obecně platí, že existuje kontinuita v hlavních věcech. Základy současné infrastrukturní sítě byly položeny, tuším, v roce 2006 nebo 2007. K tomu patřily zákony o liniových stavbách umožňující rychlejší postup při povolování, výkupu pozemků atd. I v Polsku si investoři stěžují na to, jaký je problém získat na něco všechna povolení, zejména na bytovou výstavbu. Dokázali jsme to zkrátit digitalizací stavebního řízení…

Jak prožíváte, že se polskému ekonomickému růstu dnes dostává uznání ve světě?

Jsem hrdá na to, že jsem Polka, pociťuji i profesionální hrdost, takže ano, je to příjemné. Letos (v roce 2024 - pozn. red.) se bohužel růst zpomalil a prognóza na příští rok rovněž ukazuje nižší růst. Ale stále vidím do budoucna velký potenciál. Myslím, že můžeme být spokojeni s tím, jak jsme prošli dvěma krizemi, covidem a ukrajinskou válkou. Covid na polskou ekonomiku příliš nedolehl. Měla jsem na starosti veřejnou podporu ekonomiky. Nezaznamenali jsme žádný nárůst nezaměstnanosti a inflaci jsme měli druhou nejnižší v Evropě.

Celý text si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten naleznete v prodejnách tisku nebo si jej můžete objednat ZDE.