Podvolení po anglicku. Jak islamisté uplatňují násilné veto

KOMENTÁŘ

Podvolení po anglicku. Jak islamisté uplatňují násilné veto
„Dění v parlamentu i Freerova rezignace ukazují, že takovéto zastrašování funguje. Což jen podnítí další podobné nátlakové akce. Islamisté sice v parlamentu ještě nezasedají, ale již na něj mají nepochybný vliv,“ píše Ondřej Šmigol. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Vládnou v Británii islamisté? To je otázka, kterou si klade Spojené království poté, co se hádka kolem parlamentní procedury proměnila v debatu ohledně výhrůžek a hrozeb, jimž čelí poslanci a ostatní politici. Vše nasvědčuje tomu, že tyto výhrůžky ovlivnily jednání Dolní sněmovny.

V britském systému agendu parlamentu určuje vláda. Podle konvence ale opozice má právo vybrat dvacet dnů za legislativní období, kdy agendu určí ona. Těchto dvacet dnů se dále dělí mezi opoziční strany. Na labouristy, druhou největší partaj, připadá sedmnáct dnů, na Skotskou národní stranu (SNP) zbylé tři. Ve středu uplatnila právo na opoziční den právě SNP a vybrala jako téma k debatě válku v Gaze.

 

Labouristé i vládnoucí konzervativci předložili pozměňovací návrhy rezoluce SNP. Předseda sněmovny sir Lidsay Hoyle, jenž má právo vybrat, o kterých pozměňovacích návrzích se bude hlasovat, oznámil, že se bude hlasovat o obou. V tu chvíli se strhla děsivá mela. Konvence totiž velí, že opozice nemůže upravovat návrh jiné opoziční strany. Jednalo se tak o bezprecedentní porušení tradice a pravidel. Poslanci SNP byli zuřiví, že Hoyle dopustil, aby jim labouristé sebrali záři reflektorů v den, který měl patřit jim. Konzervativci si stěžovali na Hoyleovo politikaření.

Všeobecně se předpokládalo, že Hoyle tak učinil, aby pomohl lídrovi Labouristické strany, siru Keiru Starmerovi. Ten se již několik měsíců snaží o vyvážený přístup ke konfliktu v Gaze, což se ale nelíbí velké části jeho spolustraníků, kteří požadují k Izraeli kritičtější přístup. Starmer nařídil hlasování proti návrhu SNP, jenž volal po „okamžitém příměří“. Hrozilo, že až 100 poslanců se vzepře jeho rozkazu, a dokonce že kvůli tomu rezignují někteří jeho stínoví ministři. Východiskem z pasti byl předložený pozměňovací návrh, který požadoval „okamžité humanitární příměří“, ale také vyzýval k propuštění všech rukojmích.

Než se stal předsedou, byl Hoyle labourista. Bylo by tak logické, že chce pomoci svému bývalému stranickému šéfovi. Předseda sněmovny je oficiálně apolitická funkce, po zvolení ze strany vystupuje. Má však velkou moc ovlivňovat debatu, třeba vyvoláváním poslanců. Proto jsou nastaveny konvence, které tyto jeho pravomoce omezují. Hoyleův zásah tak byl zásadním zpronevěřením se jeho úřadu.

Jenže se ukázalo, že je to celé mnohem horší. Hoyle nenechal hlasovat o labouristickém návrhu, aby pomohl bývalé straně, ale kvůli obavám ze strachu o bezpečnost poslanců. Labouristé se báli, jak se k nim zachovají jejich voliči, pokud nebudou moci dokázat, že nějak hlasovali pro podporu Gaze. Před zahájením schůze se kvůli tomu Starmer s Hoylem sešel a podle Financial Times přímo zmínil bezpečnost svých spolustraníků. Prý mu i řekl, že pokud mu nevyhoví, labouristé ho po volbách, které s velkou pravděpodobností vyhrají, odvolají.

Možná tato výhrůžka zapůsobila více než strach o bezpečnost kolegů, ale právě tím Hoyle obhajuje své kroky. Za své bezprecedentní chování se Hoyle omluvil i slovy: „Nechci nikdy zažít situaci, kdy zvednu telefon a zjistím, že přítel, ať už z jakékoli strany, byl zavražděn teroristy. Nechci ani, aby se v této budově odehrál další útok.“ Odkazoval tak na teroristický útok z roku 2017, kdy islamista zabil v okolí parlamentu pět lidí a následně naboural autem přímo do budovy.

Pravdou je, že obavy o bezpečnost poslanců jsou reálné a ovlivňují jejich chování. Nejde jen o nátlak ze strany islamistů. V roce 2016 Británii šokovala vražda labouristické poslankyně Jo Coxové, již zabil krajní pravičák. Ale jde hlavně o islamisty. V roce 2021 konzervativního poslance sira Davida Amesse ubodal islamista. Na tyto případy Hoyle ve své omluvě také narážel.

Několik zákonodárců dalo jasně najevo, že se bojí. Konzervativní poslanec z Peterborough Paul Bristow se později v parlamentu ptal místopředsedkyně, jak má dát najevo své názory ohledně Gazy, když se nakonec nehlasovalo o návrhu SNP. Bristow nesouhlasí s politikou své strany, a dokonce ho kvůli tomu premiér Rishi Sunak vyhodil z vlády. Přestože je víceméně propalestinský, fakt, že zároveň volal po propuštění rukojmích, si jeho voliči vyložili tak, že je proizraelský. „Paní místopředsedkyně, žádám vás o radu, jak mohu prezentovat své názory svým voličům. Byl jsem jedním z prvních poslanců, kteří vyzvali k propuštění rukojmích a k trvalému příměří. V důsledku toho jsem přišel o práci ve vládě. Protože lidé zkreslují můj postoj, někdo na sociálních sítích navrhl, že mé ženě ukáže skutečného muže. Někdo jiný navrhl, že zaútočí na mě a mou rodinu. Už dnes labourističtí radní v mém obvodu tweetují, že jsem nepodpořil příměří. Chtěl jsem hlasovat pro návrh SNP o příměří. Můžete mi poradit, jak mohu svým voličům objasnit své názory vzhledem k tomu, že jsem nemohl hlasovat?“

Jiný poslanec prohlásil: „Někteří z nás se opravdu bojí opustit budovu. Jedna z mých kolegyň byla předtím ve Westminster Hall obklopena nepříjemnými demonstranty, kteří ji natáčeli apod. Když se vrátila do čajovny, měla slzy na krajíčku. Jen říkám, že je to nesnesitelné.“ Další zmínil, že v metru raději nestojí na kraji nástupiště a kvůli výhrůžkám smrtí každý den mění trasu své cesty do parlamentu.

Za zmínku stojí také konzervativní poslanec Mike Freer zastupující londýnský okrsek Finchely a Golders Greem, známý svou početnou židovskou komunitou. Ten dříve nosil ochrannou vestu a koncem ledna ohlásil, že kvůli výhrůžkám pro své proizraelské postoje se rozhodl znovu nekandidovat.

Na individuální úrovni je pochopitelné, že poslanci chtějí předejít útokům na své osoby. Dění v parlamentu i Freerova rezignace ukazují, že takovéto zastrašování funguje. Což jen podnítí další podobné nátlakové akce. Islamisté sice v parlamentu ještě nezasedají, ale již na něj mají nepochybný vliv.

A nejen na poslance. Je třeba připomenout kauzu učitele z městečka Batley z března 2021, který v rámci výuky žákům ukázal karikaturu Mohameda. Od té doby se ukrývá a lze pochybovat, že se někdy zbaví policejní ochrany. Pak je tu případ autistického chlapce z městečka Wakefield z loňského roku, který „poškodil korán“. Ve skutečnosti mu spadl na podlahu školní chodby a trošku se zamazal. Policie to vyšetřovala jako „nenávistný incident“ a chlapcova matka byla podrobena jakémusi muslimskému školení. Lidem, kteří jim vyhrožovali, se nic nestalo.

Události posledních dnů dobře shrnul konzervativní poslanec Robert Jenrick, když prohlásil, že se jedná o „temný den pro naši demokracii. Je to součást vzorce chování islámských extremistů, kteří zastrašují ty, s nimiž nesouhlasí, podpořený vyhlídkou na násilí. Musíme to umět správně pojmenovat a věřit v naše liberální hodnoty, abychom to dokázali rázně potlačit.“

V květnu 1940, kdy Winstonu Churchillovi hrozilo, že ho svrhnou appeaseři a uzavřou s Hitlerem mír, získal Churchill většinu v kabinetu díky plamenné řeči, kdy mj. prohlásil: „Má-li tento dlouhý příběh našeho ostrova konečně skončit, ať skončí teprve tehdy, až každý z nás bude ležet na zemi a dusit se vlastní krví.“ Pokud islamisté nemají získat násilné veto v britské politice, je třeba, aby poslanci získali trochu churchillovské odvahy.

×

Podobné články