Víc elektřiny z OZE než z jádra, plánuje Síkela. Uhlí skončí a staneme se dovozci

Jádro a zelené obnovitelné zdroje. Na nich bude Česko podle nové nové státní energetické koncepce z pera resortu průmyslu ministra Jozefa Síkely stavět svou energetiku do roku 2050. Vzhledem k tomu, že i my se vzhledem k plnění cílů evropského Green Dealu musíme energeticky přeorientovat a odstřihnout se od uhlí, počítá současná vláda s jeho koncem v roce 2033. Reálně k němu ale může dojít mnohem dřív. Vzhledem k tomu, jaká nyní nastala situace kolem výstavby nových jaderných bloků, také není jasné, s jakým výkonem jaderných zdrojů se za dvacet let může počítat.

Strategie počítá s tím, že podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie by měl do roku 2050 dosáhnout 36 až 44 procent. V současností je tento podíl kolem 18 procent. Podíl zelených zdrojů na celkové roční výrobě by pak mohl dosahovat až 56 procent, tedy ještě více než je to u jaderných zdrojů, kde koncepce počítá s maximálním podílem 50 procent.

Návrh koncepce také potvrzuje záměr na postupné snižování využívání uhlí, zejména v souvislosti s výrobou elektřiny a tepla. S tím, že po roce 2033 by se spotřeba uhlí u nás měla omezit pouze na neenergetické využití.

Vzhledem k tomu, že spotřeba elektřiny poroste a my přijdeme o fosilní, ale spolehlivý výrobní zdroj v podobě uhlí, počítá Síkelova koncepce s využitím zemního plynu jako tranzitního paliva. Plyn by tak měl sloužit jako přechodné palivo do doby, než budou k dispozici nové jaderné zdroje. V dlouhodobém horizontu návrh plánuje postupnou náhradu zemního plynu nízkouhlíkovými a obnovitelnými plyny, především biometanem a vodíkem.

Konec spalování uhlí v elektrárnách ale může nastat ještě dříve než v roce 2033. Na vině jsou hlavně stále drahé emisní povolenky. Majitelé elektráren chtějí vyrábět elektřinu, když se jim to vyplatí, což znamená, když cena prodané jednotky elektřiny přesáhne výrobní náklady. A u uhelných elektráren dochází k tomu, že povolenka z většiny určuje cenu vyrobené elektřiny.

„Pokud emisní povolenka stojí 80 či 100 eur, tak se těch 80 nebo 100 eur přímo propisuje do finální ceny. Kdyby ji nemusely platit, tak ta energie by mohla být o to levnější. Pokud celková cena energií na komoditním trhu klesá pod úroveň emisní povolenky plus výrobních nákladů těchto uhelných elektráren, pak ta elektrárna bude vyrábět se ztrátou – a proč by to dělala,“ uvedl k tomu nedávno šéf Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. Tím by se z Česka, co se elektřiny týče, stala importní země již velmi brzy. A s tím, že soběstačnost ve výrobě je neudržitelná, počítá i sama zmíněná koncepce.

Loni jsme vyvezli devět TWh elektřiny, a i když jsme byli čtvrtým největším vývozcem v EU, meziročně je to o pět TWh méně. Co se týče produkce jednotlivých zdrojů elektřiny u nás, v loňském roce se téměř z 80 procent na výrobě podílely jádro a uhlí. Dohromady vyprodukovaly 56 TWh elektřiny. Obě české jaderné elektrárny, tedy Dukovany a Temelín, vyrobily loni 30,4 TWh elektřiny, čímž pokryly zhruba polovinu naší celkové spotřeby elektřiny. Zbytek připadl na uhlí. Fotovoltaické zdroje vyrobily 2,8 TWh, plynové 3,3 TWh. Celkově tuzemské elektrárny vyrobily 72 TWh, což je nejnižší výroba od roku 2002.

Jaderné zdroje v mlze

Co se týče energie z jádra, odhad jejího poměru k objemu celkové roční výroby, má ve vládní koncepci poměrně široký rozptyl. V roce 2040 se uvádí minimální podíl na celkové výrobě 47 procent a maximální 65 procent. V roce 2050 je minimum 36 procent a maximum 50 procent.

To je zřejmě především z toho důvodu, že není jisté, kolik nových jaderných bloků se nakonec do té doby stihne postavit a kolik starých se jich naopak odstaví. Vláda aktuálně překvapivě vyzvala společnosti KHNP a EDF, které se ucházely o stavbu jaderného bloku v Dukovanech, k předložení nabídek na stavbu až čtyř reaktorů. Experti však poukazují na obrovské finanční i provozní nároky, které bude stát jen velmi složitě plnit. Konečné rozhodnutí o počtu nových bloků a způsobu jejich financování má vláda učinit během letošního roku.