Podporujeme vás, ale nebraňte se

KOMENTÁŘ

Podporujeme vás, ale nebraňte se
Kdyby nebyl 7. říjen, nebyla by rozbitá Gaza, píše Jiří Peňás Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Oddělme obecnou podporu Izraele od jeho konkrétních kroků v Gaze. Ty obhajovat nelze a je správné je odsoudit. – To je prohlášení prezidenta Petra Pavla, které zní rozumně a umírněně. Mnozí citliví lidé na to čekali a jistě i přivítali. Je to ale přesně to, čemu se říká kvadratura kruhu: Podporujeme vás ve vaší obraně před teroristy, ale moc jim neubližujte. Jistěže ne každý izraelský válečný čin je automaticky ospravedlnitelný, ale nikdo asi není schopen poradit, jak tedy tu válku vést, když vedení takové války se provádí konkrétními kroky a vede k „humanitární katastrofě“. Není válka, která k ní nevede.

Prezident ještě neříká, že Izrael je zločinecký stát. Jinde už je běžné obviňování z genocidy, masového vraždění, válečných zločinů, kterých se má dopouštět izraelská armáda a dnes již už definitivně kriminální Stát Izrael. Pro tyto hlasy byl hororový masakr ze 7. října 2023 v podstatě nepříjemný incident, něco, na co by se vlastně mělo buď rychle zapomenout, nebo to vyložit jako čin zoufalců, kteří k němu byli donuceni svou beznadějí, jež spočívá v existenci židovského státu.

 

Neboť on je hlavní zločin a problém Blízkého východu. A ten bude spravedlivě vyřešen, až ten stát nebude: což je sice utopie, ale stojí za ni prolévat krev Židů i svou. Zvlášť když má tento sen po světě tolik odhodlaných příznivců a podporovatelů – i u nás se pod palestinskými vlajkami scházejí každý týden a volají po Palestině od „řeky k moři“.

Ale výrok o omezené a jaksi dobrými mravy podmíněné podpoře Izraele vypadá a zní trochu jinak. Je do určité míry pochopitelnou reakcí na současné obrazy z Gazy, obrazy opravdu bolestné, tragické, srdcervoucí. Obrazy zraněných, vyhladovělých a mrtvých dětí v sutinách domů, na lůžkách rozbitých nemocnic. Člověk by neměl srdce, kdyby neustrnul a kdyby ho nezachvátila zlost, že tohle musí přestat. A že viník tohoto utrpení musí být potrestán a odsouzen. Jenže viníkem těchto srdceryvných skutečností není Izrael, viníkem je Hamás! Viníkem rozbombardovaných německých měst nebyli piloti RAF, ale nacistický režim.

Jistě, jsou to důsledky izraelských válečných akcí. To je ale jen část pravdy. Ta důležitější část té pravdy je, že izraelské akce jsou důsledkem masakru ze 7. října a únosu stovek rukojmí. Kdyby nebyl 7. říjen, nebyla by rozbitá Gaza. Sedmý říjen nebyl jen nějaký teroristický čin: pro Izrael to byl válečný čin, na který není jiná odpověď než válka. Žádný stát by na tisíc dvě stě zabitých, podřezaných, znásilněných, uvláčených, rozsekaných žen, dětí, neozbrojených civilistů na vlastním území nemohl opovědět jinak než snahou tomu jednou provždy zabránit. Bohužel, lidská rasa nemá k eliminaci vrahů k dispozici jiné prostředky než jejich dopadení, potrestání. Jsou-li ti vrazi organizovaní, pak porážku ve válce, likvidaci. Tito vrazi, původci pogromu ze 7. října, byli extenzí masové „státní“ teroristické organizace, Hamásu, která byla (a je) prorostlá s civilními strukturami Gazy: tunely Hamásu měly (a zbylé mají) vstupy z nemocnic, škol či soukromých bytů, jejich bojovníci (byli) jsou zároveň civilními obyvateli, vzhledem k výjimečné demografii (sedmdesát pět procent obyvatelstva je pod 25 let) jsou mnozí nedospělí, ozbrojenci jsou často teenageři, podle „humanitárních organizací“ ovšem děti.

Boj s takovým proteovským – tedy neustále se měnícím, těžko postižitelným, stále dorůstajícím – protivníkem má rysy boje s chimérou, mytologickou příšerou, které s každou useknutou hlavou dalších deset doroste. Každá ta další setnutá hlava je dalším argumentem v neprospěch toho, kdo se s takovou obludou utká. Válečník s takovým osudem nemůže zůstat nevinným. Jeho vina je však zcela jiného druhu než vina té obludy, jejíž drápy budou kolem sekat, dokud se její dračí tělo bude chvět v posledních záškubech vzteku.

 

×

Podobné články