„Zachránili jsme zemi před komunismem.“ Chile se vzpamatovala za cenu tisíců mrtvých

Vojenský puč, který 11. září 1973 svrhl levicovou vládu chilského prezidenta Salvadora Allendeho, natrvalo ovlivnil dějiny této jihoamerické země. "Zachránili jsme zemi před komunismem," zdůvodnil generál Augusto Pinochet převrat, během kterého tehdy zemřel i Allende, podle všeho se sám zastřelil během bojů o prezidentský palác. Pinochetova následná mnohaletá vláda, provázená řadou krutostí, dodnes rozděluje chilskou společnost.

Socialistický senátor Salvador Allende šel do voleb hlavy státu v roce 1970 jako kandidát bloku Lidová jednota, jenž sdružoval komunisty, socialisty, sociální demokraty i radikály. Jeho levicová vláda zpočátku relativně fungovala, po několika letech se však Chile ocitlo na pokraji kolapsu. V roce 1973 překročila inflace 500 procent a nedostávalo se potravin. Řada států uvalila na Chile embargo v reakci na znárodnění podniků a dolů, které spoluvlastnily zahraniční společnosti.

Zemí také zmítala vlna stávek a stále větší nespokojenost se projevovala i v ozbrojených silách, kde se rodila vzpoura, o níž Allende přinejmenším tušil. "Bude to organizovat námořnictvo, to má již tradici v přípravě takových akcí v Chile," svěřil se prezident, který odmítl opustit zemi. Necelé tři týdny před pučem jmenoval Pinocheta vrchním velitelem armády, čímž si tento i podle mnohých jeho přívrženců naivní levicový snílek vlastně zpečetil svůj osud.

Pinochet svrhl Allendeho vládu, poté rozpustil parlament, zakázal politické strany, zavedl cenzuru a uvěznil tisíce svých levicových odpůrců. V červnu 1974 se prohlásil nejvyšším vůdcem státu a v prosinci téhož roku se stal prezidentem. Během Pinochetovy vlády se sice Chile ekonomicky vzpamatovala, ovšem za cenu tisíců mrtvých, téměř milion lidí pak uprchl do ciziny. V roce 1978 zahájil Pinochet opatrnou politiku liberalizace. Nejvyšší úřad si Pinochet dále pojistil ústavou z roku 1980, která mu kromě toho pro jeho zločiny zajistila imunitu křeslem doživotního senátora. Takže i po březnu 1990, kdy opustil úřad hlavy státu, a po březnu 1998, kdy odešel z vrchního velení pozemních vojsk, si v klidu užíval penze.

Až v říjnu 1998 mu pooperační rekonvalescenci v Londýně narušil španělský soudce Baltasar Garzón, jenž ho obvinil z vražd Španělů během jeho režimu, a britská policie ho zatkla. Rázem začaly padat další žaloby pozůstalých po obětech Pinochetovy diktatury a po Španělsku požádaly o vydání Pinocheta i Francie, Švýcarsko a Belgie. Po roce a půl domácího vězení ale britská justice rozhodla propustit ho ze zdravotních důvodů.

Pinochet se vrátil do Chile, kde pak i tamní soudy zahájily jeho stíhání v několika kauzách. Spravedlnosti však nikdy nedošel - zemřel ve věku 91 let v prosinci 2006. Už předtím bylo jeho stíhání zastaveno kvůli špatnému zdraví (mimo jiné pokročilé demenci) například v kauze operace Kondor, během níž v 70. letech vojenské režimy šesti zemí jižní Ameriky koordinovaly odstraňování svých levicových odpůrců. Oběťmi těchto akcí se stalo na 30.000 lidí, nejvíce Chilanů.

Stíhání Pinocheta zastavil soud i v kauze "karavana smrti", kterou v roce 1973 tvořily vojenské skupiny, jež unesly a popravily přes 70 vůdců opozice. Pinochet o tom údajně věděl a později nařídil věc nevyšetřovat. Kauzu sice znovu otevřel v červenci 2006 Nejvyšší soud, ale půl roku nato Pinochet zemřel. Trestu tak unikl i v kauze operace Colombo (zavraždění více než stovky levicových aktivistů v roce 1975) či v případu zpronevěry (údajně převedl za 25 let na soukromé účty do zahraničí 27 milionů dolarů).

Přes všechny zločiny považují mnozí Pinocheta za spasitele země a vyzdvihují jeho lví podíl na "chilském hospodářském zázraku". Jenže jak tvrdil například exprezident Patricio Aylwin, "obdobné ekonomické reformy by provedla jakákoli demokratická vláda, kdyby ovšem byla u moci". A hlavně sebelepšími hospodářskými výsledky se nedají ospravedlnit vraždy, mučení a porušování lidských práv.