Elektřina tu nemusí být pro všechny

Před měsícem severočeská společnost Sokolovská uhelná ohlásila odstavení svého posledního velkorypadla na těžbu hnědého uhlí v lomu Jiří. Označila to za konec jedné éry a milník v historii hornictví tamějšího regionu. Milník je to i pro devadesát zaměstnanců, tedy už bývalých, kteří v důsledku ukončování těžby přišli o práci. Úplný konec těžby na Sokolovsku má nastat v roce 2030. Výroba uhlí a tepla ale může v důsledku uměle nastavených netržních podmínek skončit ještě dřív. Společnost tedy stojí s nataženou rukou před státem a doufá v dotace.

Pro přehled si řekněme, kdo všechno u nás uhelné elektrárny a uhelné doly provozuje. Největším provozovatelem je ČEZ ovládaný ze sedmdesáti procent státem. Pod něj spadají elektrárny Dětmarovice, Ledvice, Mělník, Prunéřov, Tušimice II a Hodonín. Zároveň pod ČEZ spadají Severočeské doly, které zásobují jeho elektrárny hnědým uhlím, jedná se o největšího producenta této komodity. Jde o doly Bílina a Nástup – Tušimice.

Dalším provozovatelem je společnost Sev.en Energy patřící Pavlu Tykačovi. Pod tu patří nejmladší hnědouhelná elektrárna Chvaletice a největší tepelná elektrárna Počerady. Obě koupil Tykač výhodně od ČEZ. Uhlí dopravuje z nedalekého povrchového lomu Vršany, kde těží Tykačova Vršanská uhelná.

Posledním provozovatelem je zmíněná Sokolovská uhelná, které patří hnědouhelná elektrárna Tisová a teplárna Vřesová. Ty jsou zásobovány právě z lomu Jiří. Elektrárny a doly jsou společně provázané. Ekonomicky nedává smysl nechávat doly otevřené, pokud zavřeme velké uhelné elektrárny. Protože doly nebudou mít zajištěný odběr uhlí.

Celou analýzu si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.