Bartoš chce „předotovat“ myšlení Čechů o bydlení

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) vzbudil kritiku návrhem na „dotování“ neplatičů nájemného z veřejných peněz. Za návrhem stojí i myšlenka probořit nezlomnou touhu Čechů žít pouze ve vlastním bydlení. Jak ale dlouhodobě ukazují průzkumy, s Čechy v tomto ohledu zatím nedokázalo pohnout vůbec nic, ani bezkonkurenčně vysoké ceny bytů, ani krize a zlevnění nájmů.

V republice se podle odhadu studie resortu nachází statisíce neobydlených bytů a část z nich chce Bartoš „vrhnout“ zpět na trh. Debatu však budí zvolené metody: palčivý problém vztahů mezi vlastníky a nájemníky mají řešit dotace na opravy a garance, které však mají pocházet i z peněz daňových poplatníků.

Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje změny v nájemných podmínkách. Nově by nemělo být možné uzavřít nájemní smlouvu na dobu kratší než tři roky víc než dvakrát za sebou. Proces vystěhovávání neplatičů by se pak řešil ve zkráceném soudním procesu. Proti návrhu se již dříve ohradila například Asociace nájemného bydlení, podle které nejsou nové podmínky vyvážené a znevýhodňují pronajímatele. Vystěhovávání neplatičů je podle ní už nyní komplikované a právě uzavíráním krátkodobých smluv se pronajímatelé proti neplatičům brání. Nastavit by se mimo jiné měl systém podpor a záruk pro pronajímatele, tedy garance úhrady škod či nájmu.

Návrhy totiž směřují k faktu, že nedůvěra v nájemníky vede majitele bytů buď k tomu vůbec byty nepronajímat, nebo maximálně s krátkodobými ročními smlouvami. To pak naopak vede k tomu, že se nájemní bydlení nedá v takových případech brát jako příliš dlouhodobá alternativa, v které by se člověk „zabydlel“. Podle pronajímatelů je však zásadní věc naprosto protichůdná, umožnit neplatiče vystěhovat. To zní sice jako logická věc, ovšem v praxi vypadá často zcela jinak.

Vystěhovat nájemníka, který neplatí nebo byt devastuje, totiž trvá klidně i rok. Dosavadní návrhy ministerstva na urychlení řízení o vystěhování zatím zástupce majitelů bytů příliš nepřesvědčily. Pronajímatelé se tak bojí i vzniklých škod. To by měla nově řešit zmiňovaná garance. Otázkou však je, zda má podobná změna sílu pohnout také s druhou stranou, tedy nájemníky. Data totiž v tomto nevyznívají příliš příznivě a nepohnula s tím ani krize, kdy rostoucí ceny bydlení a nedostupné hypotéky nahnaly dočasně více lidí do nájmů. Situace je v loňském roce spíše opačná, řada z těch, kdo v nájmu zůstali, začala mít problém s placením nájmu kvůli složitým ekonomickým podmínkám. Rostly tak počty neplatičů a experti varovali pronajímatele, aby si důsledně prověřovali zájemce a to i na sociálních sítích.

Zatímco Asociace nájemního bydlení mluví optimisticky o tom, že jde o trend a do roku 2030 bude v nájmu bydlet kolem 25 % lidí. Tento optimistický výhled k jedné čtvrtině přitom ilustruje, jak velký nepoměr v Česku mezi nájemním a vlastnickým bydlením v současnosti je. A tomu, že by se to mělo změnit, jiná data příliš nenasvědčují. Zejména ta, která ukazují na preference Čechů. Podle dat Sociologického ústavu Akademie věd, který je sbírá dlouhodobě, 94 procent respondentů nepovažuje nájemní bydlení za alternativu a 92 procent si myslí, že nejlepší je úspory utratit za vlastní bydlení. To si přitom přeje 87 % lidí, což je více, než při měřeních v roce 2013 i 2001.

Ani krize v roce 2008 či v posledních letech tak uvažování Čechů nezměnily. A i to je podle některých odborníků poměrně zásadní aspekt toho, aby v Česku nájemní bydlení dostalo „šanci“. Jak ale také ukázal nedávno publikovaný průzkum Sociologického ústavu, z výsledků výzkumů z roku 2001, 2013 a 2023 je patrné, že se zvyšuje podpora pro větší regulaci trhu bydlení ze strany státu. V roce 2023 to už podle výzkumu podporuje 56 % respondentů.

Ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku činil průměrný nájem v České republice 16 576 korun, mezičtvrtletně i meziročně klesl o čtyři procenta. Změny v nájemném se ale liší podle dispozic a lokalit, ve kterých se byty nachází. Nejvyšší nájem byl tradičně v Praze. Vyplývá to z analýzy portálu UlovDomov.cz. V roce 2022 byly ceny nájmů nižší a nahoru je zvedala menší dostupnost vlastnického bydlení. Za pronájem bytu 2+kk v hlavním městě lidé aktuálně zaplatí 20 300 korun. Na začátku podzimu to bylo 19 150 korun. Jednopokojový byt vychází zhruba na 14 500 korun a třípokojový mezi 25 000 až 29 000 korunami. Cena se podle analýzy mezi třetím a čtvrtým čtvrtletím u některých dispozic i snížila. Konkrétně u dispozice 3+1 o čtyři procenta a u dispozice 1+kk o procento.

K roku 2021 se v České republice nacházelo 200 000 neobydlených bytů v bytových domech. Od roku 2011 jejich počet vzrostl o 40 procent, vyplývá ze studie ministerstva pro místní rozvoj (MMR). Pracovala s daty Sčítání lidů, bytů a domů k roku 2021 sbíranými Českým statistickým úřadem. Podle studie to zčásti mohou být investiční byty používané pro jiné účely než bydlení nebo se mohou nabízet pro krátkodobé ubytování. Mezi dalšími důvody je ale také nevyhovující technický stav nemovitostí.

S řešením podpory bydlení si příliš dobře neporadila předchozí vláda Andreje Babiše (ANO). Alespoň podle Národního kontrolního úřadu (NKÚ), který kontroloval peníze vynakládané ministerstvem pro místní rozvoj (MMR) a Státním fondem podpory investic (SFPI). Obě instituce vydaly na podporu bydlení v letech 2016 až 2021 dohromady 13,9 miliardy korun a podpořily více než 4500 projektů. Ministerstvo vedly v kontrolovaných letech Karla Šlechtová a Klára Dostálová. Kontroloři upozorňují na absenci systémového řešení problematiky podpory bydlení včetně jeho zákonné úpravy od roku 2016 a značnou neefektivitu vynaložených miliard.