Izrael: demokracie vs. demografie

KOMENTÁŘ

Komentáře

Marian Kechlibar

14. března 2023

Izrael justice demonstrace

Související články

Hlavní zprávy

Zemřela herečka Milka Zimková. V Česku ji proslavil i film Proč?

ÚMRTÍ HEREČKY

Echo24

Ve věku 71 let zemřela slovenská herečka a spisovatelka Milka Zimková. Proslavila se především rolí venkovské svobodné matky ve filmu režiséra Štefana Uhera Pás ...

31. května 2023

12:45

Nikdo to neplánuje, ale konflikt NATO vs. Rusko nelze vyloučit, zopakoval generál Řehka

ŘEHKA O HROZBĚ RUSKA

31. května 2023

12:35

Ano základnám

Ondřej Šmigol

31. května 2023
00:01
Jak liberál poznal své Slováky

Jiří Peňás

31. května 2023
00:01
Jourová to spočítá Muskovi

Daniel Kaiser

30. května 2023
00:01
Lepiči, příliš mainstreamová rebelie

Marian Kechlibar

30. května 2023
00:01
Lekce z politiky pro Petra Pavla

Dalibor Balšínek

30. května 2023
00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Zemřela herečka Milka Zimková. V Česku ji proslavil i film Proč?

12:45

31. května 2023
12:45
Nikdo to neplánuje, ale konflikt NATO vs. Rusko nelze vyloučit, zopakoval generál Řehka

12:35

31. května 2023
12:35
Při mládežnickém turnaji zemřel patnáctiletý fotbalista. Protihráč jej při potyčce udeřil do hlavy

12:01

31. května 2023
12:01
Ukrajina má právo útočit na ruské území, zní z Británie po náletu na Moskvu

11:20

31. května 2023
11:20
Česko bude kandidovat do Rady bezpečnosti OSN

10:42

31. května 2023
10:42
Kolik kilogramů vážíte? Kromě kufrů pošlou aerolinky na váhu i cestující

10:16

31. května 2023
10:16
OBRAZEM: Osobnosti jednají v Bratislavě o bezpečnosti Evropy. Fiala se setká s Macronem

08:46

31. května 2023
08:46
Černochová: Měla jsem podezření na korupci, tak jsem převzala personální agendu armády

08:26

31. května 2023
08:26
Změny rodičovského příspěvku se blíží. Jeho zvýšení by šlo proti logice škrtů, varuje Stanjura

07:57

31. května 2023
07:57
Špionážní raketa KLDR selhala při startu. Korejci to nezvykle rychle přiznali

07:17

31. května 2023
07:17

Další zprávy

„Démos“ je řecky „politický lid“, do kterého se obvykle neřadí cizinci a návštěvníci. „Demokracie“ tím pádem „vláda lidu“ a „demografie“ studium toho, jak ten lid vlastně vypadá.

Málokdo si ale klade otázku, jestli demokracie může vydržet zásadní demografické změny, a když ano, neklade ji raději nahlas. V Evropě jsou totiž demografické změny vesměs spojeny s masovou migrací z Afriky a Blízkého východu, takže kolem nich panuje atmosféra strachu. Veřejně konstatovat, že ve městě se 30 % muslimů budou panovat míň liberální poměry, než kdyby jich tam bylo jedno procento, znamená koledovat si o obvinění z „rasismu“, dnešního ekvivalentu středověkého rouhání. A to se chce málokomu.

Současné nepokoje v Izraeli jsou nicméně zajímavým příkladem toho, že ke změnám demografie, které nahlodávají fungování demokracie, není potřeba imigrace. Izrael má samozřejmě také určité potíže s ilegální imigrací z Asie a Afriky, ale ten skutečný politický problém tvoří ultraortodoxní komunita, kdysi nepočetná, až titěrná, dnes naopak početná ažaž. Ultraortodoxní židé, charedim, mají fantastickou porodnost, jednu z nejvyšších na světě. Zaostává za nimi i Etiopie a Niger. Tím pádem jejich podíl na obyvatelstvu Izraele systematicky roste, a jelikož Izrael je demokracie, úměrně tomu roste i jejich podíl na politickém rozhodování v zemi.

Současná Netanjahuova vláda se opírá o ultraortodoxní strany a sekulárnějším obyvatelům Státu Izrael to začíná lézt krkem. Musejí totiž to velké množení svých bratranců sponzorovat, a to jak v podobě sociálních dávek, tak v podobě speciálních stipendií pro nepracující „studenty Tóry“ (kolik jich stát velikosti Izraele potřebuje? Rozhodně míň, než kolik jich má; zhruba polovina ultraortodoxních mužů nepracuje), odpouštění vojenské služby nebo oficiální podpory náboženských škol, jejichž osnovy jsou, co se běžných předmětů typu angličtiny a biologie týče, značně nedostačující a jejichž absolventi mají problém uplatnit se na trhu práce, i kdyby třeba pracovat chtěli. Toto vše šlo tolerovat, dokud bylo takto privilegovaných jedinců málo; v době založení Izraele jich byly pouhé čtyři stovky. Teď už ale jejich počet narostl do statisíců a sociální smír v Izraeli se trhá. Kontroverzní opatření, která současná Netanjahuova vláda tlačí v oblasti soudnictví, tomu nijak nepomáhají. Zkorumpovanost politiků je v Izraeli značný problém, ale až dosud se ji dařilo nějak postihovat, když už ne potlačit úplně. S vykleštěným justičním systémem by to třeba už nebylo možné vůbec, a přitom Netanjahu sám má na hlavě másla dost.

„Vždycky jsme si říkali: vždyť jsme přece všichni Židi,“ komentovala prý situaci jedna z demonstrantek účastnící se největších nepokojů v dějinách Státu Izrael: na ulicích je cca pět procent obyvatelstva, daleko více než při vlně demonstrací, které svého času po katastrofální jomkipurské válce smetly Goldu Meirovou. Ale i mezi příbuznými existují určité hranice, za které nelze zajít. A izraelská demokracie si bude muset vnitřně vyřešit zásadní otázku: kam až ty hranice sahají? Jak hluboko do kapes jedněch si mohou sáhnout druzí a jaké kulturní nebo společenské ústupky si po nich mohou vynutit?

Podobné otázky budeme řešit i u nás v Evropě, a to s ještě většími příkopy mezi jednotlivými etniky. Mají-li problémy i Židé s jinými Židy, těžko očekávat, že mezi Somálci a Švédy zavládne v podobných otázkách porozumění.

Izrael: demokracie vs. demografie

Související články

Hlavní zprávy

Podobné články