Fráze roku: „Peníze a zbraně na stůl!“
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
VOLEBNÍ POČTY
Necelých osm měsíců před sněmovními volbami by se podle aktuálních průzkumů agentur zdálo, že volby suverénně vyhraje hnutí ANO s více než 34 procenty hlasů, ...
Ve středu se Petr Fiala aspoň přes počítač připojil k bezpečnostní konferenci pořádané Emmanuelem Macronem. Tomu jde, jak známo, o hledání odpovědi Evropy na rozhovory USA–Rusko. Český premiér pak online poradu shrnul slovy: „Je potřeba položit na stůl peníze a zbraně a pak nás bude svět brát vážně.“ Slovem „nás“ je myšlena EU. Masivní navýšení peněz na zbrojení se stalo nejnovější „zjevenou pravdou“, o jaké přece lidé s mozkem a aspoň špetkou historického povědomí snad nepochybují.
Nejhorší jsou polovzdělanci. Nezapomínejme, že o nutnosti zbrojit dnes nepochybují politici, kteří v tématu ukrajinsko-ruské války, příčin, průběhu a odhadu dalšího vývoje strávili z posledních tří roků možná stejnou dobu v bludu jako v realitě. Rusko je poslední tři roky téměř neustále těsně před zhroucením, mužici dokonce museli na Ukrajině vymontovávat čipy z praček, aby svou armádu, která připomínala cirkus na kolečkách, udrželi v chodu. Když padne Ukrajina, dobude Putin Evropu. Donald Trump s Putinem konečně zamete, tím se ještě zcela nedávno utěšovala část našich atlantistů. A podobně. Tento fantasmagorický svět utrpěl za poslední dva týdny několik zásahů, ale ze setrvačnosti z něho vycházejí deklarace, že se tedy Evropa vojensky postaví na vlastní nohy a bude.
O Donaldu Trumpovi se znalecky říká, že ho máme brát vážně, ale ne doslova. To by znamenalo nezabývat se jeho vývody, že válku začala Ukrajina nebo že jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj mohl s Ruskem jednat už tři roky, a ne se dožadovat místa u stolu na poslední chvíli. Ten první je nesmysl, druhý silně zjednodušuje.
Ale Trump, což je patrné z jiných jeho výroků, tuto hroznou válku chápe prostě opačně, než se ustálilo například i u nás. V lednu vyjádřil pochopení pro Rusko, že bylo zneklidněno snahou USA (za Bidena; ve skutečnosti od poloviny nultých let a zcela viditelně od George Bushe ml.) roztáhnout až na Ukrajinu NATO nebo svou vlastní vojenskou infrastrukturu. Kdyby měl být doslovný a říkat, co z toho konkrétně plyne, musel by Trump veřejně a naplno deklarovat, že válku do značné míry vyprovokovala jeho země. Státy nesou odpovědnost, která se neztrácí s odchodem jednoho prezidenta. V méně cynickém světě by Trump nevyčítal Zelenskému, že dosud s Putinem nechtěl jednat, naopak by uznal odpovědnost své země za to, že na jaře 2022 sabotovala mírová jednání s lepšími výsledky, než jakých vykrvácená Ukrajina dosáhne teď. Ale to by potom nemohl „transakčně“ požadovat od Ukrajiny po vší té zkáze ještě její vzácné kovy.
Nicméně teze, že Spojené státy mají nezanedbatelný podíl viny na válce Ruska s Ukrajinou, že by válka nebyla, kdyby se na původně neutrální Ukrajinu Spojené státy vojensky a zpravodajsky nechtěly roztahovat, v Trumpových výrocích implicitně samozřejmě obsažena je. A tady se kladou dvě dramatické otázky pro naše a evropské politiky, kteří tu bouchají balíky peněz a zbraněmi o stůl, tu oznamují dějinné zvraty (Zeitenwende; Olaf Scholz): pokud by skutečným důvodem války na Ukrajině byla vojenská expanze USA a USA by s ní teď skončily, proti komu přesně budeme v Evropě zbrojit? Kdo přesně ve světě má na nás zálusk a kvůli komu se potřebujeme honem vyzbrojit, aby nás vzal vážně?
Lidé, kteří by měli odpovědět, a lidé kolem nich se těm otázkám budou vyhýbat. Mají do nové studené války nainvestováno, Fiala naštěstí jen reputačně.
Bezpečnostní kruhy, čteme aktuálně ve světových novinách, se shodují na tom, že členské státy NATO by měly do obrany místo dvou procent HDP investovat tři a půl. Pro Českou republiku to je dalších 120 miliard korun. Ty ušetříme přesně kde?
Znemožnit takovou diskusi a otázky preventivně bylo cílem snah, které nedávno vyvrcholily osobou plk. Foltýna. Přestává to být udržitelné.