S dávkou stylu. To je Seat Leon s motorem 1.5 TSI

Seat Leon reprezentuje v rodině koncernu VW šmrnc, současně si na nic nehraje. Vyzkoušeli jsme nečekaně příjemnou verzi s motorem 1.5 TSI a manuální převodovkou. Ale na výběr je toho mnohem víc.

Současný Seat Leon čtvrté generace je na trhu již dva roky, ale z hlediska designu nevypadá, že by někdy hodlal zestárnout. Stále nabízí velkou porci stylu a elegance, zejména v praktickém balení rodinného kombi, jehož jméno je Sportstourer.

Interiér je tvarově čistý a působí dostatečně hodnotně, nikoli však opulentně. Oceňujeme dobrý posed za příjemným volantem i pěkné sedačky. Volant nabízí přehledně poskládaná multifunkční tlačítka, digitální palubní deska má hezkou grafiku a funguje rychle. Testovaný vůz ve výbavě FR nabídl také digitální centrální displej, doplněný o lištu s rychlou volbou. Menu je trochu nejasné, ani po týdnu dennodenních jízd řidič ještě nemusí přesně vědět, jak se v něm orientovat. I když v tomto provedení chyběla navigace, díky dobře fungující konektivitě se automobil snadno propojil s telefonem, takže bylo možné využít například aplikaci Waze. Navigace za desetitisíce je u vozidla částečně orientovaného na cenu trochu zbytečností a nechyběla nám.

Problém nebyl s výbavou (4x USB C, velké množství vhodných odkládacích prostor) ani s prostorem. Dospělý člověk se pohodlně usadí i vzadu a ve čtyřech se cestuje opravdu pohodově. Pod víkem se skrývá zavazadlový prostor o objemu 620 litrů, sklopením sedadel se dá získat až 1600 litrů. To jsou zcela uspokojivé hodnoty, navíc oceňujeme dobrý přístup i využitelnost.

Leon je nabízen s celou paletou pohonů – vznětovou jednotku zastupuje motor 2.0 TDI, na opačném konci spektra je benzinový tříválec 1.0 TSI (včetně mildhybridní verze), střed tvoří jednotka 1.5 TSI (včetně verze na zemní plyn), nechybí ani hybridní verze e-Hybrid s výkonem 204 k a silný čtyřválec 2.0 TSI (až 190 k). Verzi TDI lze kombinovat i s pohonem všech kol, většinu motorů pak s převodovkou DSG.

Motor 1.5 TSI je obecně fajn pohonnou jednotkou, nabízenou s výkonem buď 130, nebo 150 k. Vyzkoušeli jsme tu slabší, přičemž při provozní hmotnosti 1379 kg nabízí zrychlení na 100 kilometrů za hodinu za 9,7 sekundy a maximální rychlost 213 km za hodinu. Silnější verze nabízí o malinko lepší dynamiku, ale verze o výkonu 130 koní zcela dostačuje a nabízí i milou svižnost. Prakticky jsme nepotřebovali víc – motor se radostně vytáčí a ve středních otáčkách, kdy už je roztočené turbo, je patrný točivý moment 200 Nm. Dá se říct, že manuální převodovka je v dnešní době radost. Je přesná a snadno se s ní pracuje, oceňujeme logické odstupňování rychlostí. Celková spotřeba byla příjemným překvapením – v pohodě se dalo jezdit s průměrem 6 litrů na 100 km, při dálničních rychlostech to bylo lehce přes 7,5 litru na 100 km. Zkrátka a dobře, motor i převodovka jsou silnou stránkou vozidla, stejně jako vnitřní komfort.

Základem verze FR jsou sedmnáctipalcová kola (zcela stačí), testovaný kousek jezdil na osmnáctkách. Naše obavy o slabší úroveň komfortu se nenaplnily, právě naopak – tužší sportovní podvozek i s velkými koly pracoval báječně, bez uskakování nebo nejasností. Ve spojení s přesným řízením a manuální převodovkou se jízda po okresce ukázala jako nečekaně zábavný zážitek plný jistoty. Tleskáme, takhle má jezdit sportovně střižené auto nižší střední třídy.

Skvěle ovladatelný a čitelný rodinný kombík ani nepotřebuje silnější motor, přitom je až na pár drobností (nutnost vypínat držení v pruzích atd.) velmi příjemným společníkem, s nímž se báječně jezdí. Ani ceny nejsou přehnané – základní tříválec pořídíte od 524 900 Kč, testovaná verze začíná na částce 654 900 Kč, s příplatky pak stojí 700 500 Kč (připomínáme, že slušivá červená je základní barvou bez příplatku). V tomto případě si můžete být jisti, že za své peníze dostanete normální auto, které navíc vypadá k světu.

Plusy:

Podvozek, motor, převodovka, jízdní vlastnosti, interiér.

Minusy:

Nutnost vypínat bezpečnostní systémy, menu displeje.