Ničíme se sami. S profesorem Lischkem o zdraví a nemoci

Debaty o oddálení penzijního věku, rozdílné délce života ve zdraví v různých zemích, ale i velmi tvrdý výrok o vlastní vině za rakovinu, pronesený hercem Jaroslavem Duškem, přitahují obrovskou pozornost k tomu, jak moc máme své zdraví a nemoc ve svých rukou. Velká témata pro předního českého chirurga a transplantologa Roberta Lischkeho. Muže, jenž tráví své dny s pacienty, kteří kvůli tomu, že nemohou dýchat, zažívají nepředstavitelné bolesti.

Vedete tým pro transplantace plic. Přicházejí k vám lidé, kteří trpí ve strašných bolestech. V souvislosti s oddálením věku odchodu do penze se teď vede velká debata o délce života ve zdraví.

Vy jste o tom psala, že u nás je to u mužů 60,7 roku a u žen o něco déle. Vidíte, že jsem ten váš článek pečlivě četl.

Kolik z vašich vážných pacientů se zdravotně zdevastovalo samo? A kolika naopak osud nadělil třeba genetickou dispozici?

Z tohoto pohledu jsou mezi našimi pacienty, kteří potřebují transplantaci plic, obě tyto skupiny zastoupeny. Pacienti s chronickou obstrukční bronchopulmonální nemocí či plicním emfyzémem v terminální fázi respiračního selhání představují jednu typickou indikační skupinu k transplantaci plic. A kouření je základním etiologickým faktorem jejich nemoci.

Dá se říct, že tito lidé se zdevastovali sami?

Pokud silně kouřili, nepochybně ano. Nemusí to tak ale být úplně vždy. Stejně jako u rakoviny plic. Řada pacientů onemocní, ač nikdy nekouřili. Ale když budete hodně kouřit, tak riziko plicní rozedmy dramaticky stoupá. V tom nejkrajnějším důsledku dospějete k respiračnímu selhání. Začnete se dusit, potřebujete kyslík. Extrémně vám klesne kvalita života. Tito pacienti pak velmi trpí. Každý, kdo se někdy topil nebo něco vdechl, si umí představit, jaké to je, když se nemůže nadechnout. Ví, jakou tento stav způsobuje úzkost. Na rozdíl od jiných pacientů, kteří mají třeba srdeční selhání a čekají na transplantaci srdce. Ti si od svých potíží můžou často aspoň chvíli odpočinout, třeba když nemají žádnou fyzickou zátěž. Sedí, dívají se na televizi. Pokud ale máte skutečně terminální respirační selhání, tak i když jste v klidu a koukáte na televizi, neodpočinete si. Neuvolníte se. Bez kyslíku nemůžete mluvit, špatně se vám dýchá. Je to skutečné utrpení. Říká se, že těžká deprese, chronická intenzivní bolest a respirační selhání, dušnost, jsou ta opravdu největší utrpení, která se dají zažít.

Lidé s rozedmou plic si to extrémní utrpení způsobili sami?

Je prokázáno, že kouření způsobuje toto onemocnění. Když k nám pacienti do transplantačního centra přicházejí, tak už samozřejmě nekouří. Ten diskomfort, který zažívají, už je s kouřením neslučitelný.

Už nezvládají ani kouřit?

Ano. Občas jsou tedy i takoví, kteří stále kouří. Ty samozřejmě transplantovat nemůžeme. Podmínkou transplantace logicky je, že pacient nekouří.

Celý text si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten naleznete v prodejnách tisku nebo si jej můžete objednat zde.