Opel Frontera Electric: Sázka na jednoduchost

Německý Opel, který patří do koncernu Stellantis, se rozhodl vzkřísit jméno Frontera, jež v letech 1991 až 2004 patřilo jeho terénnímu modelu, a přivedl na svět 4,4 metru dlouhý crossover. Ten už ale žádný tvrdý terén neokusí, neboť se jedná spíše o městské auto využívající co možná největší podíl společné koncernové techniky. Ta je v případě testované čistě elektrické verze společná třeba s Citroënem ë-C3.

S cílem nabídnout méně náročným uživatelům co možná nejlevnější elektromobil se tak v jádru jedná o co možná nejjednodušší platformu. Elektrická Frontera má kapacitu baterie 44 kW a poměrně sporý výkon elektromotoru 83 kW. Úplně nenadchne ani točivý moment 125 Nm, takže ve výsledku auto zrychluje na stovku za 12,1 sekundy a maximálku má jen 143 km/h. Kdo tedy i u městského elektromobilu hledá dynamiku a mrštnost, není tady úplně na té nejsprávnější adrese.

Na druhou stranu při normální jízdě si nějaký výkonový handicap moc uvědomovat nebudete, a to tím spíše, pokud se budete pohybovat v městském teritoriu, pro které je Frontera primárně určena. Při jízdě oceníte dobře odladěný komfortní podvozek a příjemné a vcelku přesné řízení – tyto oblasti mne při testu potěšily a ovládání Frontery bylo bezproblémové a i při dynamičtějších manévrech nečekaně exaktní, jakkoli zrovna tento model sportovněji pojaté řidiče asi přitahovat nebude. I pro normálního motoristu je však příjemné cítit, že má podvozek bezpečnostní rezervy a že je na něj spolehnutí. Vzhledem k tomu, že je to právě chování podvozku a řízení, co do značné míry určuje celkový dojem z vozu, je namístě Fronteru pochválit. A když už chválím, tak stojí za zmínku i vnitřní prostornost. I když to při pohledu do zavazadelníku nevypadá, nabízí Frontera v elektrické verzi objem kufru 460 litrů, což je docela slušné. Stejně tak je dost místa i na zadních sedadlech, na něž je i dobrý přístup. Vpředu by si na místo také neměl nikdo stěžovat, potěší i odkládací prostory a nezklamou ani sedadla. Dobrý je i výhled z vozu.

Bohužel má však Frontera i svou odvrácenou stranu a je z ní v některých ohledech možná až moc cítit snaha o šetření. Uvědomíte si to už při startování, protože je k němu určený klasický vycvakávací klíč vyžadující zasunutí a otočení ve spínací skříňce. Tohle je jeden z paradoxů, které musíte u tohoto auta akceptovat. Dalším je třeba infotainment. Jakkoli je totiž kokpit před řidičem v podstatě moderně a pěkně pojatý, jeho samotná funkčnost je značně omezená. Často jsem se ve velmi jednoduché nabídce snažil najít nastavení nějakých funkcí, které jsou zejména u elektromobilů běžné, abych posléze zjistil, že auto takový setup či údaj vůbec neposkytuje. Nedozvíte se tak třeba aktuální či průměrnou spotřebu, nenastavíte si nic ohledně nabíjení… zkrátka funkce infotainmentu jsou na dnešní dobu nepochopitelně ořezané. Elektromobil vás informuje jen o stavu nabití baterie a dojezdu. Ten se mimochodem v realitě městského režimu pohybuje kolem 280 km, na dálnici pak klesá dost dramaticky, a počítat tak lze s dojezdem cca 230 km. Limitem pro delší cesty je pak i výkon palubní nabíječky, která umí DC maximálně 100 kW, což je ale samozřejmě hodnota, které dosáhnete jen na omezenou dobu za určitých podmínek. U nabíječek tak na delších cestách strávíte docela dost času. V interiéru nelze přehlédnout velké zastoupení tvrdších plastů, což sice nedodá pocitu luxusu, ale z užitného hlediska to svůj účel splní. Podobné je to i s designem. Frontera není kdovíjaký krasavec, ale sází na praktičnost a normálnost. Osobně se mi líbí čistě zepředu, zbytku auta jsem na chuť úplně nepřišel.

Opel Frontera Electric se na trhu řadí k levnějším a dostupným elektromobilům. Je to však vykoupeno řadou ústupků a v tomto kontextu vnímám základní cenu elektrické verze 629 990 Kč jako zcela odpovídající. Testovaný exemplář ve výbavě GS přišel na 706 990 Kč a ten, kdo hledá primárně elektromobil do města, může Fronteru bez obav vyzkoušet.

 

Plusy: jízdní vlastnosti, prostornost, odpovídající cena

Minusy: základní EV platforma, omezená výbava, jednodušší materiály