Udržet si životní úroveň je těžké. Na co střední třída doplatila nejvíce

České domácnosti ne a ne dohnat silný propad jejich spotřeby. Čekaly se lepší výsledky, lidé jsou ale stále ostražití. Po tak výrazném propadu reálných mezd vlivem velmi vysoké inflace, a tedy propadu životní úrovně, v kombinaci se zvýšenými životními náklady se nelze divit. Své udělala i opatření z vládního konsolidačního balíčku, kdy zvýšení daní dopadlo především na domácnosti počítající se mezi střední třídu.

Česká národní banka ve své čerstvé prognóze odhad letošního růstu ekonomiky zhoršila. HDP podle ní vzroste o 1,2 procenta, v květnu přitom ještě očekávala růst 1,4 procenta. Stejně tak i Česká bankovní asociace ekonomický výhled zhoršila a očekává růst HDP dokonce jen o 0,9 procenta. Údaje z letošních dvou čtvrtletí totiž ukázaly, že se hospodářství zotavuje jen pozvolně. Poptávka zůstává slabá a důvěra domácností i firem v ekonomiku je utlumená. Přitom právě na oživenou spotřebu se poté, co byla silně zabrzděna obrovským propadem reálných mezd, v prognózách spoléhalo a spoléhá.

Česko má totiž jeden z nejvýraznějších propadů spotřeby domácností ve srovnání s koncem předcovidového roku 2019. Po revizi HDP z konce června činil propad 5,5 procenta. To je nejvíce z celé EU.

Tahounem přispívání do ekonomiky a zároveň i tahounem spotřeby je střední třída. Právě ta nejvíce utrpěla zvýšením životních nákladů vlivem rekordní inflace a velmi vysokých cen energií v předchozích letech. A v takové kondici ji zastihla od letošního roku platící opatření z vládního konsolidačního balíčku, který zvýšil téměř všechny přímé i nepřímé daně. Z pohledu přispívání do státního rozpočtu si stát obrazně řečeno nic moc nevezme na nízkopříjmových, kteří jsou naopak spíše příjemci kvůli pobírání sociálních příspěvků a různých dávek. A od nejbohatších stát efektivně na daních tolik nevybere. Střední třída ale vyššímu zdanění společně se zvýšenými životními náklady neuteče, proto dostává od státu “naloženo” nejvíce.

Zároveň je nutné říci, že střední třída byla tou, které nejvíce pomohlo zrušení tzv. superhrubé mzdy, a tedy faktické snížení daně z příjmu. S platností od roku 2021 ho prosadilo tehdy vládnoucí ANO s opoziční ODS a SPD. To však zároveň udělalo velkou díru v příjmech státního rozpočtu, kdy výpadek vyšel na 130 miliard.

Největší změny

V příjmovém vyjádření se za střední třídu považují domácnosti, které dosahují v čistém vyjádření 75 procent až dvojnásobku mediánu mezd. To je částka, která rozděluje populaci na dvě stejně velké skupiny, z nichž polovina má příjem nad touto částkou a polovina pod ní. Za první čtvrtletí byl medián mezd necelých 37 tisíc korun. To by znamenalo, že do střední třídy se může počítat ten, kdo má měsíční čistý příjem zhruba od 27 500 do 74 000 korun. Je to tedy příliš široké označení. Proto je nutné střední třídu chápat především v kontextu určité životní úrovně, na kterou byla v minulosti tato třída zvyklá. A kterou je pro ni nyní těžké si udržet.

Konsolidační balíček přinesl omezení nebo zrušení některých daňových slev, což opět nejvíce dopadlo na středněpříjmové rodiny s dětmi. O nejvíc peněz tím zřejmě přijdou rodiny s dětmi staršími tří let, kdy jeden z rodičů zůstává doma. Došlo totiž k omezení slevy na manželku či manžela, kterou už bude možné uplatnit jen u péče o dítě do tří let věku. A došlo také k úplnému zrušení školkovného. Maximální částka zde byla na úrovni minimální mzdy, za loňský rok bylo ještě možné snížit si daň z příjmu až o 17 300 korun na každé dítě. To už za letošní rok nepůjde.

Stejně tak středněpříjmoví doplatili na zvýšení odvodů na pojistném u OSVČ. Živnostníci si od letoška připlatí velmi výrazně především na sociálním pojištění. Dříve se minimální zálohy zvedaly většinou v řádu nižších stovek, nyní je však skok velký. Od letoška dochází ke zvýšení minimálního vyměřovacího základu, který by měl u osob vykonávajících hlavní samostatnou výdělečnou činnost vzrůst ze současných 25 procent průměrné mzdy až na 40 procent průměrné mzdy, a to postupně o 5 procent ročně. Zároveň budou OSVČ platit pojistné nejméně z 55 procent základu daně (dosud to bylo z 50 procent základu daně). Za loňský rok živnostníci platili minimální zálohu na pojistné na důchodové pojištění ve výši 2 944 korun, po zvýšení na 30 procent průměrné mzdy v roce 2024 odvod činí cca 3 532 korun. Ten je však reálně ještě vyšší z důvodu navýšení průměrné mzdy, tedy jde o cca 3 852 korun.

Jak jsme opakovaně psali, v Češi za poslední tři roky významně zchudli, protože se jim silně propadla životní úroveň, respektive silně poklesla reálná mzda. Za poslední tři roky inflace kumulativně dosáhla více než třiceti procent. O tolik narostla cenová hladina a o tolik přišly z hodnoty svých úspor domácnosti. Zchudnutí Čechů tedy spočívalo v razantním propadu životní úrovně právě kvůli velkému poklesu kupní síly a o téměř třetinu nižší reálné hodnotě naspořených prostředků. Nelze se poté divit, že důvěra v ekonomiku je v útlumu a spotřeba se oživuje pomaleji, než se předpokládalo.

Státu pomáhá i skrytá daň

Státnímu rozpočtu výrazně pomáhá právě zdanění fyzických osob, příjmy z něj totiž rostou nejrychleji. Inkaso v polovině roku vzrostlo meziročně o 18 procent na více než 78 miliard korun. To bylo způsobeno hlavně nominálním růstem mezd a vyšší daňovou progresí, kterou vláda zavedla. Od letošního roku totiž platí nižší limit pro vyšší daňovou sazbu 23 procent. Ročním limitem už není 48násobek průměrné mzdy, ale 36násobek. To znamená, že vyšší sazba daně se dotýká mnohem více lidí než v předchozích letech. Jde o měsíční příjmy přesahující částku zhruba 130 tisíc korun.

Stejně tak státu pomáhají rostoucí příjmy z povinného pojistného. Tedy ze skryté daně, ze které přitom stát vybere skoro polovinu svých rozpočtových příjmů. Jak jsme psali zde, z pohledu toho, jak moc se kvazidaň v podobě povinného pojištění podílí na státním rozpočtu, jsme na prvním místě ze všech zemí OECD. V posledním měřeném roce 2022 tvořilo pojištění necelých 47 procent, tedy skoro polovinu ze všech daní, jejichž výnosy putují do rozpočtu. Slovinsko zde bylo až na druhém místě s necelými 43 procenty. Průměr v zemích OECD byl pro srovnání jen necelých 26 procent. Na prvním místě jsme v žebříčku neustále od roku 1996, v dřívějších letech nás předbíhali opět Slovinci. Inkaso z povinného pojistného vzrostlo v polovině roku o devět procent na 370 miliard korun, k čemuž pomohlo znovuzavedení povinného nemocenského pojištění pro zaměstnance a zvýšení vyměřovacího základu pro živnostníky.