Nikdo nemá dost lidí na stavbu jaderného bloku, ale my jsme připraveni je zajistit, říká Metrostav

Česko má díky dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany ohromnou šanci naskočit na vlnu jaderné renesance v Evropě, tendr už se ale musí rozhodnout. V rozhovoru pro Echo24 to říká zástupce ředitele závodu 8 ve společnosti Metrostav DIZ a ředitel nabídky Dukovany 5 Lukáš Zedník. Hovoří mimo jiné o tom, zda je Metrostav technicky připraven na nové Dukovany jako generální dodavatel stavby, popisuje ale také samotný průběh stavby, od procesu nabírání zaměstnanců až po to, jak se dodržuje bezpečnost na staveništi.

Vláda v čele s ministrem Síkelou mluví o jaderné renesanci. Co to podle vás znamená?

Není to jen problematika České republiky, ale celé Evropy, která prochází energetickou transformací. Aktuálně je to akcelerováno geopolitickou situací, událostmi spojených s Ukrajinou, s nejistotou ohledně dodávek plynu, rozvojem obnovitelných zdrojů, implementací Green Dealu… V rámci tohoto kontextu máme však omezené možnosti, kde zdroje energií brát. Rozvíjí se solární energetika, společné s ní i větrná, v hydroenergetice se již nijak zřetelně rozvíjet nelze. Pro stabilitu sítě ale zároveň k těmto zdrojům potřebujeme i zdroje stabilní a to jsou v dnešní době i podle taxonomie buď plynové, nebo jaderné. Plyn je ekologický zdroj pouze přechodně, a Evropa tak musí uvažovat o výstavbě nových jaderných zdrojů. Ať už je to Velká Británie, Francie, která se rozhodla obnovit svůj jaderný program, je to Polsko… A je to i Česká republika, vedle které tento záměr avizují i další země. To je ta renesance, která přichází a poptávka po nových jaderných blocích je nyní výrazně akcelerovaná.

Jak se může Česko do té jaderné renesance zapojit? Je to třeba i nějaké know-how?

V rámci Evropy není zase tolik zemí, které mají zkušenosti s jádrem. Samozřejmě máte Francii, která má více než 50 provozovaných bloků. Německo, které bylo významné, od jádra ustoupilo, stejně tak ustupuje Španělsko. A pak je tady Česká republika, která svými silami postavila v minulosti šest bloků a výrazně se podílela na výstavbě bloků i na Slovensku. Česko tak stále patří do špičky jaderného průmyslu a stále tady máme hodně firem, které dokážou dodávat komponenty do výstavby. Česká republika má také rozvinuté jaderné školství, atomový zákon, Úřad pro jadernou bezpečnost, provozuje jaderné bloky, takže má kompletní infrastrukturu i pro výstavbu bloků a samozřejmě k tomu patří i údržba bloků stávajících. Toto know-how je stále udržováno, firmy v jaderných elektrárnách působí, rozumí tomu prostředí, vědí, jak to dělat bezpečně.

Jak velkou příležitostí jsou Dukovany pro české firmy k tomu, chytit se té jaderné vlny?

Řekl bych, že to je šance obrovská a neopakovatelná. Říká se, že pokud neúčastníte na výstavbě bloku doma, tak velmi obtížně dokážete stavět venku. A české firmy u toho chtějí být, protože vědí, že se ta šance už nemusí opakovat. Druhá věc je impuls pro celé technické odvětví. Dlouhodobě se mluví o tom, že upadá technické školství, že firmy mají problém nabírat lidi a celé odvětví potřebuje novou energii. Jsem přesvědčen, že výstavba jaderné elektrárny tím impulsem může být. Je to unikátní věc, vnímají to všichni včetně neodborné veřejnosti. Mohlo by to přilákat studenty na vysoké školy, je to vidina něčeho prestižního, nějaké perspektivy a dlouhodobosti daného oboru.

Jakou roli mohou hrát české firmy ve výstavbě Dukovan?

Z pohledu stavebního dodavatele obecně vzato může být způsob zapojení dvojího druhu. Buď je to klasická role objednatel – subdodavatel, což by ale pro tento projekt bylo poměrně složité. Druhá možnost je partnerský přístup, respektive společné vedení projektu. Tedy opravdu zapojit české firmy do  samotného vedení. Pokud by firmy byly pouze v roli subdodavatele, tak je motivace zmíněná v předchozí otázce ohrožena, protože ty vyšší inženýrské pozice, kde se děje vše zajímavé a vzniká know-how, budou obsazeny výhradně zaměstnanci zahraničních společností (všichni osloveni hlavní dodavatelé si za hlavního stavebního partnera již vybrali stavební společnosti ze svých domovských zemí – pozn. red.) a pro nově přicházející české techniky nemusí být dost atraktivní pracovat na méně zajímavých pozicích v nižších patrech dodavatelského řetězce. Za druhé, pokud jste do nějakého projektu aktivně zapojen, tak ho chcete zcela jistě dokončit včas a v nákladech, protože jde o vaší přímou zodpovědnost. Oproti tomu jako subdodavatel jen plníte úkol, který je vám přidělený a častokrát, když nastanou problémy, nemáte takovou motivaci je řešit, protože je to zejména úkol vašeho objednatele.

Pokud nezapojíme český průmysl, tak jeho úlohu budou zastávat firmy ze zahraničí a ty budou zcela jistě potřebovat lokální personál, už jenom kvůli potřebným autorizacím a lokálním znalostem. Na trhu ale moc volných lidí není, takže je začnou brát ze stávajících společností. To znamená, že by bylo dosaženo něčeho úplně opačného, než čeho chceme, což je vytvoření know-how stavění jaderných elektráren, které pak můžeme vyvážet do zahraničí. Zahraniční společnost najaté lidi po skončení projektu propustí, nebo si je vezme s sebou do zahraničí a získané know-how se místo dalšího rozvoje zcela rozdrobí a z mého pohledu bude pak již zcela nekonsolidovatelné. Toto bych považoval za obrovskou ztrátu pro celý český technický obor.

Jak moc je důležité, aby se co nejdříve rozhodlo v tendru na dostavbu Dukovan?

Vláda i ČEZ avizují, že by chtěly definitivně vyhlásit preferovaného dodavatele do 15. července. Věřím, že všechny zúčastněné strany tento termín dodrží. A to i proto, že konec projektu se zatím neposouvá, takže se nesmí otálet. Jaderný projekt je časově velmi náročný, vyžaduje řadu přípravných úkonů. Ať už je to projektování, příprava staveniště, ubytování i samotný nábor zaměstnanců. A každý posun samozřejmě ohrožuje konečný termín, ze kterého nikdo nebude chtít ustoupit, čili s odkládáním rozhodnutí se celý projekt bude dostávat pod tlak. Druhá věc je důvěra trhu. Účast v tendru nic neznamená, je to jen čas investovaný do budoucnosti. Nicméně pokud firmy začnou mít pocit, že budoucnost zakázky je ohrožena, tak to může být problém, neboť ochabne i jejich vůle k účasti. Tempo, které se teď nějak nastavilo a které je z mého pohledu dobré, by mohlo začít opadat a zapojené firmy by mohly polevit v přípravě.

Vy jste zmínil tu časovou náročnost. Jak náročný je ale tak obrovský projekt z finančního hlediska?

Říká se, a místy to bylo i veřejně použito, že pokud by se česká vláda rozhodla stavět čtyři bloky, tak by to mohlo stát zhruba jeden bilion korun v takzvaných overnight price, tedy vlastní cena realizace bez zahrnutí financování, inflace a tak dále… Když to vydělím čtyřmi, je to 250 miliard korun na jeden blok. Stavební část je u technologických projektu obecně někde kolem dvaceti procent, u jaderky to může být 23 až 25 procent. Náš předpoklad tedy je, že stavební část by mohla vyjít zhruba na 50 miliard korun. K tomuto je ovšem nutno dodat, že tento objem již není z celé své části dosažitelný pro lokální stavební společnosti, neboť vždy bude primární roli hrát zahraniční stavební společnost, kterou si již hlavní dodavatelé vybrali.

Je Metrostav DIZ technicky připraven na nové Dukovany jako generální dodavatel stavby?

Rozhodně ano. S dovětkem, že nás samozřejmě čeká ještě nějaká cesta. Metrostav ví, co je to jaderné prostředí. V současné době působíme ve všech jaderných elektrárnách v Česku i na Slovensku, navíc stabilně. Víme, co to znamená stavět velké komplexní projekty, a to i v mezinárodním měřítku. Když to vezmu společně s tím, že kumulujeme know-how už více než 50 let, tak nám to dává perfektní předpoklady to zvládnout.

Žádná firma v Česku a ani v Evropě nicméně nemá k dispozici tisíce volných zaměstnanců k tomu, aby je mohla alokovat na jednu stavbu a mohla okamžitě začít stavět. Je to proces, který se musí nachystat. Je to o komunikaci s vysokými školami, konsolidaci pracovníků, mobilizaci kapacit, spolupráci se zahraničními pracovníky. Vracíme se k předchozímu dotazu, proč je důležité rozhodnout. Nikdo na tom totiž nezačne pracovat, dokud nebude mít v rukou závazné rozhodnutí. Čas začne následně běžet výrazně rychleji a čím dříve začneme, tím větší je šance, že se projekt stihne včas.

Zmínil jste zkušenosti z jiných projektů. O jaké zkušenosti konkrétně jde?

Jsme aktivní v Temelíně i v Dukovanech, kde máme řadu projektů, které se týkají zvyšování bezpečnosti a údržby. Na Slovensku jsme se podíleli na dostavbě Mochovců, která stále probíhá, a v Jaslovských Bohunicích se účastníme i vyřazování bloku z provozu, což je naprosto unikátní a cenná zkušenost i v celoevropském měřítku.

Je potřeba ale zmínit i nejaderné projekty. Byli jsme stavebním partnerem v případě paroplynové elektrárny v Počeradech a také poslední uhelné elektrárny v Ledvicích. Současně se Metrostav také posouvá z čistě stavebního dodavatele do stavebně-technologického dodavatele. Minulý rok jsme podepsali kontrakt v pozici EPC dodavatele na stavbu spalovny v Mělníce. EPC znamená, že ručíme nejen za postavení projektu, ale i za projekční práce a za dosažení projektových parametrů. Stejný kontrakt jsme letos podepsali i na výstavbu spalovny v Komořanech.

Jsou ale zkušenosti z výstavby třeba paroplynové elektrárny přenositelné na výstavbu jaderných bloků? Jaké je srovnání těch projektů?

Principy jsou obdobné, podobnost obou projektů je významná. Nechci to zlehčovat, ale pokud bychom si odmysleli specifika jaderného ostrova, tak stavebně se principálně jedná o projekty s podobnu strukturou, kde je určitý zdroj tepla, ať je to reaktor nebo kotel, doplněný o turbínový ostrov a další podpůrné objekty podobného charakteru kolem. Rozdíl je samozřejmě ve velikosti, jaderná elektrárna je násobně dražší. Nicméně zkušenosti jsou určitě přenositelné.

Zmínil jste, že budou potřeba tisíce zaměstnanců. Jak tedy probíhá ten proces jejich mobilizace? Kdo se do něj zapojuje?

Naše odhady jsou, že na stavební část jednoho bloku by bylo potřeba asi tři tisíce zaměstnanců, na dva bloky asi pět tisíc zaměstnanců. K tomu ještě management stavby, který se může pohybovat někde mezi 700 a 800 inženýrů. ČEZ jako investor samozřejmě také poptává lidi na trhu, protože bude potřebovat řídicí tým, realizační tým, bude potřebovat provozní personál, což je vysoce odborný personál, který se musí vychovat, což taky zabere nějaký čas. Na trhu tak bude vznikat velká poptávka po nových zaměstnanců. Významným zdrojem pro nás budou naše vlastní kapacity, kdy Skupinu Metrostav tvoří již více než 6000 vlastních zaměstnanců. Ti však musí být doplněni novým a už nyní je zřejmé, že bez zaměstnanců ze zahraničí se neobejdeme. Ostatně tak to bylo při výstavbě jakéhokoliv jaderného zdroje kdekoliv na světě. Proto to následně bez spolupráce s vládou, některými konkrétními resorty určitě nezvládneme. Musím zmínit resort školství, bude potřeba se podívat na to, jak posílit technické obory a přilákat více potenciálních absolventů. Druhý významný resort bude ministerstvo zahraničních věcí, protože ČR má kvóty na zahraniční zaměstnance, které bude nutné upravit, minimálně přechodně po dobu výstavby.

Jak by se podle vás mohlo posilovat ve zmiňovaném školství? Budou se do toho třeba finančně muset zapojit i soukromé firmy?

Zcela jistě to bude hodně i o firmách, které v tomto musí být samy aktivní. Zároveň se nemůžeme soustředit jen na vysoké školství, ale na všechny úrovně – odborné, střední i vysoké. Budeme potřebovat absolventy ze všech tří úrovní. Motivací je celá řada, snažíme se najít ty nejefektivnější. Metrostav již nyní spolupracuje s desítkami škol. Jednou z motivací jsou třeba odborná stipendia, nabízíme odborné stáže, snažíme se hodně o zapojování studentů do našich stávajících projektů… V budoucnosti to bude hodně o personálním marketingu a o vysvětlování toho, že je to i v kontextu výstavby nového jaderného zdroje zajímavý obor, že se s českým průmyslem počítá a že v tomto oboru budou mít perspektivu.

Z jakých stavebních částí se vlastně taková jaderná elektrárna skládá?

Hodně to zobecním, ale elektrárna se dá rozdělit na tři části. To nejdůležitější, co zároveň budí největší zájem, je jaderný ostrov, což je soubor objektů okolo jaderné budovy, ve které je umístěn reaktor a parogenerátory. Další významná část je turbínový ostrov, což je soubor objektů, kde se nachází turbína, generátor, kde dochází k vlastní výrobě elektrické energie. A třetí skupina objektů je takzvané “balance of plant”. To jsou podpůrné objekty, které jsou jak technologické, tak netechnologické. Tento soubor tvoří třeba administrativní budovy, sklady, laboratoře nebo třeba čerpací stanice či úpravny vod.

Jak vlastně probíhá samotná stavba? Je nějaká část, která se staví jako první?

Nejsložitější na celém projektu je, že se více méně musí stavět celý najednou. A pak také samotná velikost toho projektu přináší své komplikace. Musí se stavět mnoho konstrukcí v jeden čas na relativně malém prostoru. Čistě technicky bude nejsložitější reaktorová budova, kde se používají, troufám si říci, ty nejsložitější metody, které ve stavebnictví jsou. Složité je i to, že se musí stavba koordinovat s montáží technologie, což dále omezuje prostor, ve kterém se stavbaři pohybují. Už jen umisťování takto nadrozměrných prvků vyžaduje zcela unikátní postupy, které se musí využívat při zvedání břemen, při zakomponování konstrukcí, které musí být schopné tyto komponenty spolehlivě nést. Zároveň nad tím vším je opravdu mimořádné sledování kvality. Při stavbě jaderné elektrárny se nepřipouští jakékoliv odchylky.

Přibližte, prosím, tu kontrolu kvality. Jaká všechna bezpečnostní opatření při stavbě jaderné elektrárny platí?

Pominu bezpečnost z pohledu chránění určitých informací a částí dokumentace různými stupni utajení. V rámci stavby se z pohledu jaderného zákona dlouhý čas nejedná o jaderné zařízení ve smyslu provozu. Samozřejmě se musí od začátku zohledňovat technické požadavky s tím spojené. O jaderné zařízení a tím zahájení speciálních režimových opatření jako je zřízení kontrolovaných pásem se začne jednat až ve chvíli, kdy dojde k zavezení paliva. Z pohledu bezpečnosti práce jako takové nebudeme dělat nic jiného, než děláme běžně, akorát se to bude dít ve větším měřítku. Jde o velké množství zaměstnanců na malé ploše, proto bude třeba nepodcenit tento faktor a od samého počátku nastavit striktní dodržování pravidel, bez přehlížení výjimek.

Co se týká kvality, tak jaderná elektrárna je z tohoto pohledu velmi unikátní. Mimo vlastní technické řešení je to i o řadě na míru vymyšlených procesů, jak toto technické řešení zhmotnit, tedy jak to vlastně postavit. Znamená to detailně naplánovat, jaký prvek se postaví jako první, jak betonovat, jak beton ošetřovat, jak zvládnout masivní ocelové konstrukce. K tomu všemu se ruku v ruce musí připravovat plány kontrol a zkoušek, které ověří a prokáží, že ve skutečnosti se to povedlo tak, jak bylo plánováno na papíře. A na to jsou při této stavbě určeny stovky lidí, může to být 150 až 200 inženýrů s nejvyššími znalostmi a dovednostmi. Ti postupně vymýšlí, jak jednotlivé části konstrukce a komponenty provést, a dohlíží na to, jestli to bylo provedeno správně.

Většinou je systém řízení kvality řízen v několika úrovních. Za prvé ze strany dodavatelů provádějících danou část stavby, ti jsou kontrolování ze strany generálního dodavatele a třetí stupeň, ten nejvyšší, je kontrola ze strany objednatele. Tyto úrovně by se neměly ovlivňovat navzájem. Z pohledu stavbaře je velkým tématem svařování. Systém svařování na jaderné elektrárně má svá speciální pravidla, která se musí dodržet a týkají se prakticky každého sváru.