Rusové se blíží. Putin se s Haftarem dohodl na vybudování námořní základny v Libyi

Jak slábne americký vliv ve světě, Moskva a Peking začínají zaujímat uvolněný prostor. Podle zprávy agentury Bloomberg z tohoto týdne se při své zářijové návštěvě Moskvy libyjský maršál Chalifa Haftar dohodl s prezidentem Vladimirem Putinem na vybudování ruské námořní základny ve východní Libyi, kterou maršál ovládá. Spojené státy berou ruskou základnu na severu Afriky "velmi vážně." Stejná agentura nyní také oznámila, že Čína plánuje námořní základnu v Ománu, aby posílila svůj vliv na Blízkém východě.

Podle zdroje Bloombergu dohoda o vzniku ruské základny byla vyjednávána v rámci schůzky mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a Chalífou Haftarem v Moskvě koncem září. Rusko by mohlo získat dokovací práva pro své válečné lodě, s největší pravděpodobností v Tobruku na pobřeží Středozemního moře. Nicméně infrastrukturu přístavu je nutné modernizovat, než by jej Rusko mohlo pro své lodě využít.

O snaze Moskvy zřídit základnu v Libyi se v minulých letech hovořilo již několikrát, nyní ale věc dostala konkrétní podobu.

Rusko by také mohlo získat přístup k několika leteckým základnám ve východní Libyi, na kterých jsou nyní přítomni wagnerovci. Ti jsou od letošního neúspěšného pokusu o převrat v Moskvě formálně začleněni pod ruské ministerstvo obrany.

Podle zdrojů Bloombergu naproti ruské základně požaduje Haftar po Moskvě systémy protivzdušné obrany a rovněž výcvik pilotů a speciálních jednotek. Maršál Haftar ovládá značnou část východu země, která je bohatá na ropu. Moc si udržuje i díky někdejší ruské soukromé armádě a díky podpoře některých arabských zemí. Zatímco v západní části země, kterou uznává OSN a západní země, si zásadní vliv udržuje Turecko, které zde má svou armádu.

Bývalý zvláštní vyslanec USA pro Libyi Jonathan Winer agentuře Bloomberg řekl, že americké úřady berou hrozbu rozšíření ruské přítomnosti v Libyi „velmi vážně“. „Udržet Rusko mimo Středozemní moře bylo klíčovým strategickým cílem, pokud tam Rusko získá přístavy, dá mu to možnost monitorovat celou Evropskou unii,“ řekl Winer.

Ruská základna by se tak nacházela asi 950 kilometrů od Itálie a 300 kilometrů od řecké Kréty. Moskva už jednu námořní základnu ve Středozemním moři využívá a to v syrském přístavu Tartús.

Jak informovala tento týden rovněž agentura Bloomberg, podle poradců amerického prezidenta Joe Bidena usiluje Čína o vybudování vojenské základny v ropném sultanátu Omán. Jde o součást širšího úsilí Pekingu o prohloubení obrany a diplomatických vztahů se zeměmi Blízkého východu.

Podle poradců, kteří teď o věci informovali prezidenta Bidena, čínští vojenští představitelé o této záležitosti minulý měsíc diskutovali s ománskými představiteli, kteří byli této myšlence otevřeni. Obě strany se dohodly na dalších rozhovorech v nadcházejících týdnech. Ambasáda Ománu v USA na žádost o komentář nereagovala.

Čínské ministerstvo zahraničí plány nekomentovalo, ale v úterním prohlášení uvedlo, že spolupráce s Ománem "přinesla plodné výsledky". "Obě strany mají vysoký stupeň konsensu o dalším rozvoji bilaterálních vztahů a prohlubování spolupráce v různých oblastech s cílem prohloubit bilaterální přátelství a přinést prospěch oběma národům," uvedlo čínské ministerstvo zahraničí.

Čína už jednu vojenskou základnu v oblasti využívá. V Džibuti má Peking tzv. logistické centrum, jak základnu nazývá. Tvrdí, že centrum zřídil pro boj proti pirátství a pomoc při mírových a humanitárních misích OSN. Na základně operují necelé tři stovky čínských vojáků.

Vojensky je v regionu ale Čína přítomna i jinak. 44. eskortní skupina Čínské lidové osvobozenecké armády například dokončila 2. října rutinní eskortní misi v Adenském zálivu. Nicméně zůstala poblíž, aby provedla do počátku listopadu několik "návštěv dobré vůle" v Ománu, Kuvajtu, Kataru a SAE. Návštěvy Ománu a Emirátů zahrnovaly společná námořní cvičení s námořnictvem těchto zemí.

Analytici ISW poznamenali, že Čína využívá izraelsko-palestinskou válku k posílení svého obrazu nezúčastněného prostředníka na Blízkém východě na rozdíl od "zaujatých" Spojených států.