Seriál Eliška a Damián je nejlepší televizní brak současnosti

Přiznávám, že příliš nerozumím tomu, co bylo lze v uplynulých dnech zaznamenat na sociálních sítích i v recenzích kulturních rubrik zdejších žurnálů. Vůbec mi není jasné, čím je vyvolán onen rozruch kolem nového seriálu Eliška a Damián, jejž minulý týden začala vysílat televize Prima. Lidé i kritici se kousku posmívají, utahují si z něj a všelijak si jej dobírají, a přitom jsou zřejmě přesvědčeni, že jsou chytřejší, vtipnější a nápaditější než tvůrci vysmívaného díla. Jinými slovy, ten jednoznačný a spíše monotónně laděný odsudek, který jsme mohli všichni sledovat, je nudný, protože je veden pudově a emocionálně, nikoli s rozmyslem.

Jinak by alespoň vzal do úvahy, že v televizi sledujeme přesně to, co autoři divákům předložit od začátku chtěli. Tedy by někoho napadlo, že autoři možná usilovali přispět tuzemskému prostředí nekonečných, narychlo pořizovaných vztahových televizních seriálů vyprávěním, jež by obvyklost zdejší produkce mohlo osvěžit vizuálně i kuriózním příběhem šlechtice, který po vypití elixíru pendluje mezi staletími. (Pokud jsme kdysi s radostí sledovali dejme tomu Arabelu, námět Elišky a Damiána – jenž zřejmě čerpá z romantického filmu Kate a Leopold – by nás z míry vyvést neměl.)