Češi utrácí za doplňky stravy. Nikdo ale nekontroluje, co v nich je

Češi patří v rámci Evropy na špičku v utrácení za doplňky stravy, neměli by přitom ale opomíjet možná rizika a varování. Ta přichází od lékařů, lékárníků i odborníků na výživu. Vitaminy, minerály či přípravky na podporu imunity konzumují pravidelně skoro dvě třetiny populace. Nákupní „horečku“ přitom ještě pozvedla pandemie covidu i situace s nedostatky léčiv. Jenže potravinové doplňky nejsou léčiva – prakticky neprochází kontrolou, často nedeklarují celkové složení na etiketách či nedokazují účinnost. Výjimkou nejsou ani zcela rozlišné dávky účinných látek či přítomnost těch zcela neočekávaných.

Vitaminy C, D, B, hořčík, vápník, zinek, železo. Jak ukazuje nedávný průzkum pro farmaceutickou společnost STADA, vitaminy ve formě doplňků stravy si dopřává pravidelně až 60 % Čechů, z toho pak téměř 40 % denně. V konzumaci vitaminů či minerálů je pak motivací nejčastěji snaha posílit imunitu či se lépe připravit na zvládnutí nemocí. Průzkum ale také ukázal, že informace o doplňcích čerpají lidé především na internetu, a jen v malé míře se o jejich užívání radí s lékařem či lékárníkem, ačkoliv samotný nákup pak probíhá nejčastěji v lékárnách.

Jak ale uvádí na svém webu například potravinářská inspekce, lidé by měli být při výběru a užívání doplňků stravy obezřetní. „Doplňky stravy se mnohdy snaží v rámci svého označení či v reklamě na ně vyvolat dojem, že se jedná o léčiva, která mohou vyřešit zdravotní problémy spotřebitelů. Doplňky stravy jsou potraviny. Doplňky stravy nejsou a nemohou být ničím jiným než jen koncentrovanými zdroji vitamínů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním či fyziologickým účinkem. Cílem jejich konzumace je doplnění běžné stravy na úroveň příznivě ovlivňující zdravotní stav konzumenta,“ varuje inspekce.

Doplňky stravy totiž nejsou léčiva a nepodléhají tím pádem ani podobně přísné kontrole. „Léčiva na rozdíl od nich musí před uvedením na trh projít přísným hodnocením a schválením Státního ústavu pro kontrolu léčiv,“ dodává inspekce. Co to znamená v praxi, pak ukazují nejen testy různých produktů napříč státy, ale například i loňské hlášení ze systému o závadných potravinách.

Evropský varovný systém RASFF, do kterého jsou hlášeny údaje o závadných nebo nebezpečných potravinách a krmivech, loni v souvislosti s Českou republikou zaznamenal celkem 348 případů a na druhém místě mezi nejproblémovějšími produkty se umístily právě doplňky stravy. Nejčastějším problémem byla přítomnost nepovolených chemických látek, nepovolených potravin nového typu nebo příliš vysoký obsah některých látek.

Potravinářská inspekce pak jako nejčastější prohřešky při zpětných kontrolách uvádí chybějící informace o dávkování, zcela chybějící látky, které přitom výrobek deklaruje na etiketě, či jejich menší množství nebo slibované léčebné účinky, které přitom výrobek nemůže naplnit.

Podle výživového specialisty Jakuba Přibyla doplňky stravy mohou pomáhat, není k nim ale možné přistupovat nahodile jako k přípravkům, které umí zázraky. K největším problémům podle něj patří to, že lidé neumí doplňky stravy používat. „Většina zákazníků neví, co má skutečně význam doplňovat, protože to chybí ve stravě, a naopak zbytečně utrácejí za preparáty slibující zázraky na počkání. O to menší procento spotřebitelů se pak vyzná v dávkování a ví, jak doplňky stravy efektivně užívat, například v rámci sezónnosti nebo různých fází životního období – děti, sportovci, senioři atd. Pořád dokola vysvětlujeme naprosté základy,“ řekl deníku Echo24 Jakub Přibyl, spoluzakladatel značky Trime, která se na prodej doplňků stravy zaměřuje.

Lidé by podle něj neměli podléhat trendům či tomu, co užívá okolí, cestu vidí v tom umožnit laikům využít určitých diagnostických metod, pomocí kterých se lze v rozumném čase dozvědět, zda a co lidem chybí. Důležitá je pak podle něj – až na výjimky – dlouhodobá příprava, ne nárazová snaha dohnat deficit například před chřipkovou sezónou.

Potravinářská inspekce pak v případě nejistoty ohledně doplňků stravy nabádá k tomu, aby se lidé poradili s lékaři, lékárníky či výživovými specialisty. Podobná varování zaznívají i od nich, například lékárenská komora upozorňovala na problematičnost doplňků v době očekávaného zdražování léků. „Lékárník, dokáže pacientovi nejlépe poradit, který přípravek má význam užívat a co je ztráta peněz, či dokonce potenciální hrozba pro zdraví,“ uvedla tehdy komora.

Podle Jakuba Přibyla je však schopnost všech tří zmiňovaných profesí erudovaně poradit diskutabilní, ať už jde o potřebné vzdělání či složitou situaci na trhu, který není dostatečně kontrolovaný a funguje čistě na bázi nabídky a poptávky. „Nějaká základní regulace funguje a pak už je to o tom, jak se jako společnost budeme posouvat a komu vy jako jedinec dáte důvěru,“ dodal Jakub Přibyl. Cestu ke zlepšení vidí případně v modelu určitého profesního bodování či atestací, podobně jako u lékařů, který by dal zákazníkům jednoduché vodítko, jak posoudit, zda například výživový poradce kromě základního kurzu či vzdělání splnil i něco navíc.