Druhá fronta se otevírá na univerzitách v USA, tvrdí sovětský disident Šaranský

Nejdůležitějším politickým soubojem v USA není ten mezi levicí a pravicí, ale mezi liberály a progresivisty, tvrdí bývalý sovětský disident a izraelský politik Natan Šaranský. Několikanásobný izraelský ministr a expředseda Sionistického fóra v Izraeli se domnívá, že útok Hamásu na Izrael má zárodek už v dohodách z Osla před 30 lety. "Progresivisté nejsou spojenci, ale nepřátelé liberalismu. A pro mnoho organizací, zejména pro židovské liberální organizace, to bylo velmi těžké přijmout," řekl Šaranský podle deníku The Jerusalem Post. Dodal, že "druhá fronta" se otevřela na amerických univerzitách a kampusech, kde panovaly antisemitské nálady již před válkou v Izraeli.

Podle bývalého disidenta byl položen základ k útoku Hamásu již během dohod z Osla před 30 lety. Tehdy převládal názor, aby byla zajištěna stabilita za každou cenu. Šaranský se ostře vymezil proti dohodám z Osla a za chybu označil opuštění Pásma Gazy v roce 2005. Také se ostře odmítl politiku tehdejšího premiéra Šimona Perese, jehož popsal jako "primitiva a neomarxistu, který byl zblbnutý naivní vidinou míru." "Byl tak populární kvůli svému optimismu. Já jsem také optimista, ale nejsem zase naivní," doplnil Šaranský.

Disident také připomněl, že velká část státních financí přistála na účtech palestinské autonomie a jejího šéfa, prezidenta a vůdce Jásira Arafata. "Všichni jsme věděli, že Arafat je zločinec, diktátor a terorista. Bylo nám jasné, že pokud se palestinští lídři chtějí udržet u moci, tak si musí najít nového vnějšího nepřítele. A bylo jasné, kdo to bude - a také se tak stalo," rekapituluje Šaranský.

Arafat neporazil Hamás, ale naopak, Hamás porazil Arafata, doplnil. "Na Arafatův účet jsme poslali hromadu peněz, aby nám byl loajální. Ale moc se to nepovedlo." Podle Šaranského byly dohody z Osla z roku 1993 a 1995 katalyzátorem aktuální války v Izraeli. "Semena 7. října 2023 byla zaseta již před 30 lety," sdělil disident, který se narodil v roce 1948 v nynějším Doněcku, kterému se tehdy říkalo Stalino a patřil do SSSR.

"Dohody z Osla v podstatě říkaly, že nám do toho nic není a není pro nás důležité, jak Palestinci žijí. Izrael si mezi Palestinci vždycky najde diktátora či autokrata, který zjedná a zaručí stabilitu mezi Izraelem a Palestinou. Přivádíme bezohledného diktátora Arafata a Palestincům řekneme: 'Ať chcete, nebo ne, tak on bude vaším vůdcem!' A na to izraelský premiér odpoví, že je dobře, že Arafata neomezuje demokracie, jelikož díky tomu porazí Hamás mnohem rychleji, než to dokážeme my sami. Tohle byla myšlenka Osla," uvedl.

Expolitik v rozhovoru řekl, že izraelští i světoví představitelé na cestě k míru nepostupovali správně. Neúspěšný plán izraelského premiéra Ariela Šarona, který věnoval Gazanům samostatnost, měl zajistit Židovskému státu 10 let času k přípravám na obranu, útok a povolení od mezinárodního společenství, pokud Palestinci zaútočí. "To se ale nevyplnilo a teď platíme vysokou cenu za tuto naivitu. Hamás musí být zničen jednou pro vždy," řekl.

"Říkal jsem Šaronovi, že nemáme 10 let, nemáme ani 10 dní. Ale mýlil jsem se, měli jsme jen několik měsíců," doplnil Šaranský. "Teď už nemáme na výběr. Pokud chceme stále existovat jako samostatný stát, tak musíme zničit Hamás a opět převzít kontrolu nad bezpečností."

"Benjamin Netanjahu by měl po válce rezignovat, ale je nesmysl, že by chtěl válku sám vyvolávat či prodlužovat," míní Šaranský. Podle něj je Netanjahuova kritika nespravedlivá, jelikož udělal pro izraelské občany velmi mnoho a zaslouží si kredit minimálně za ekonomiku a další programy. "Ať už by byl předsedou vlády kdokoliv, včetně opozice, tak by musel postupovat stejně. Po válce vzniknou minimálně dvě další, nové strany. Jedna více nalevo, druhá zase napravo."

Druhá fronta se otevírá na univerzitách v USA

Šaranský dále uvedl, že další fronta se "otevírá" na půdách amerických univerzit a kampusů, kde docházelo k protiizraelským náladám už dávno před válkou. "V roce 2003 jsem jako ministr izraelské vlády absolvoval jakousi cestu po všech univerzitách v USA, jelikož jsem hledal kořeny antisemitismu," vypráví Šaranský s tím, že se mu ozvala jedna postgraduální studentka z Harvardovy univerzity. "Sdělila mi, že by velmi ráda podepsala dopis na podporu Izraele, ale věděla, že se určitě najdou tři profesoři, kteří jsou pro její kariéru velmi důležití a kterým se to nebude líbit. A proto se rozhodla mlčet," uvedl.

Bývalý politik a disident se domnívá, že v současné Americe je nejdůležitější souboj mezi liberály a progresivisty. "Ne mezi levicí a pravicí. Progresivisté jsou přímými nepřáteli liberalismu, přestože je to pro mnoho i židovských liberálních organizací těžké pochopit," uvedl Šaranský podle deníku The Jerusalem Post.

Upozornil také na kritizovanou oscarovou děkovnou řeč režiséra Jonathana Glazera, který letos získal cenu Akademie za nejlepší zahraniční film za snímek Zóna zájmu.

Natan Šaranský se narodil v ukrajinském Doněcku, vystudoval matematiku na Moskevském fyzikálně technickém institutu a působil v sovětském disentu, kde bojoval za práva sovětských Židů. V roce 1977 byl zatčen a odsouzen za špionáž ve prospěch USA do vězení na 13 let. Šaranský strávil ve vězení Lefortovo v Moskvě 16 měsíců a poté byl přesunut do vězení na Sibiři. V roce 1986 byl propuštěn v rámci výměny mezi východním a západním blokem na mostě v Západním Berlíně.

Rusové vyměnili Šaranského za nejúspěšnějšího československého agenta a "krtka v CIA" Karla Köchera, jenž byl odsouzen za špionáž v USA. Následně se Šaranský přestěhoval do Izraele a stal se jeruzalémskou celebritou. Přivítal ho i tehdejší premiér Šimon Peres. Šaranský šéfoval Sionistickému fóru, které zastřešuje působení sovětských Židů v Izraeli a v 90. letech vstoupil do politiky. Postupně se stal ministrem průmyslu, obchodu a práce, ministrem vnitra a ministrem bez portfeje.

Na vládní funkce v roce 2005 rezignoval kvůli tomu, že nesouhlasil s plánem jednostranného stažení, jenž podporoval tehdejší premiér Ariel Šaron. Tehdejší vládní návrh nařídil stažení a evakuaci všech izraelských občanů z Pásma Gazy a ze čtyř osad ze severního části Západního břehu.

Izraelci, kteří odmítli přijmout vládní kompenzace za odchod a dobrovolně neopustili své domovy, byli během několika dnů vystěhováni izraelskými vojáky. Následně proběhla demolice obytných domů a evakuace všech izraelských civilistů, jakožto i stažení izraelských obranných sil. V roce 2006 se stal Šaranský předsedou Adelsonova institutu pro strategické studie v Jeruzalémě a od roku 2009 až do roku 2018 byl šéfem Židovské agentury.