Rizikový předčasný důchod. Propad na burzách ukazuje, co se může stát s příspěvkem zaměstnavatelů
RIZIKOVÉ PROFESE
Přes sto tisíc zaměstnanců čeká, za jakých podmínek mají mít nakonec možnost odejít do předčasného důchodu. A nynější situace na trzích ukazuje, že vládou chystané řešení jim za určitých podmínek může v tomto ohledu nabídnout i poněkud divokou „jízdu“. Řešením pro větší část zaměstnanců z tzv. rizikových profesí mají být totiž povinné příspěvky zaměstnavatelů do penzijního spoření. To by tak pro ně znamenalo nejen naspořit značně velkou částku, ale zejména v případě kratší doby spoření také značný rozdíl oproti státnímu předčasnému důchodu v případě podobných výkyvů, jako byl například i ten způsobený pandemií covidu.
Propad na burzách se začal projevovat v úsporách českých střadatelů v penzijním spoření. Zejména pro lidí, kteří mají úspory v dynamických akciových fondech, znamená nynější situace nepříjemnou podívanou. Analytici radí příliš nepanikařit s tím, že se trh může vrátit na původní hodnoty poměrně rychle, do pár měsíců, v nejhorším let. Co se však nejeví při dlouhodobém spoření jako problém, může být teoreticky mnohem nepříjemnější v případě snahy odejít dříve do důchodu právě díky penzijnímu spoření, jak to navrhuje vláda pro zaměstnance z třetí kategorie prací.
Původní úpravu, na které ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) pracoval dlouhé měsíce mimo jiné i s ministerstvem zdravotnictví, škrtli narychlo spletenou změnou na poslední chvíli koaliční poslanci ODS a TOP 09. Vládní verze důchodové reformy předpokládala pro zhruba 108 000 lidí ze třetí kategorie s prací v chladu, teple, s vibracemi a fyzickou zátěží možnost státního dřívějšího důchodu podle počtu odpracovaných směn bez krácení pobírané částky. Zaměstnavatelé za ně měli platit vyšší odvody, a to o pět procentních bodů. Tedy stejně, jako tomu podle důchodové reformy má být v případě výrazně nižšího počtu pracovníků tzv. čtvrté kategorie prací.
Nynější návrh se výrazně liší. Zhruba stovka tisíc zaměstnanců má od zaměstnavatelů dostávat nižší příspěvek do penzijního spoření. To na jednu stranu znamená, že by s penězi mohli nakládat dle svého uvážení v rámci penzijního spoření, tedy jednak by je mohli využít k dřívějšímu odchodu do důchodu, ale například také až po vstupu do řádné penze. Zároveň to však znamená, že zvlášť lidé v předdůchodovém věku mohou zapomenout na dřívější odchod do penze ve stejném tempu jako pracovníci čtvrté kategorie. Ti, kdo už mají za sebou deset let (či více) v náročné profesi, totiž mají mít ihned možnost odejít o rok a čtvrt dříve.
Pro zaměstnance z třetí kategorie bude nynější návrh znamenat, že si musí nejprve naspořit velmi významné částky. Využívat by totiž měli tzv. předdůchodu. Jenže našetřit si minimální částku i na pobírání předdůchodu po dobu 15 měsíců znamená poměrně dost. Uživatel předdůchodu musí mít totiž podle pravidel naspořeno na každý měsíc, kdy ho bude pobírat, alespoň 30 % průměrné mzdy.
To znamená, že v nynějších číslech pro výplatu minimální částky (zhruba 13,5 tisíce měsíčně) musí zaměstnanec na dřívější odchod o rok a čtvrt dříve naspořit minimálně téměř 203 tisíc korun. Pokud by si chtěl s minimální částkou dopřát celých pět let předdůchodu, což je maximální délka jeho výplaty, potřebuje naspořit zhruba 812 tisíc.
V případě podobných velkých výkyvů, jako byla například i pandemie či finanční krize z roku 2008, by tak náhlý propad úspor mohl pro zaměstnance očekávající přechod na „předdůchod“ znamenat značně nepříjemnou situaci, která by ho mohla i na delší dobu odložit, zvlášť, pokud by ke spoření docházelo kratší dobu. Minimálně pak může nynější situace sloužit kupříkladu jako varování, že může být lepší v případě očekávaného využití předdůchodu peníze uložit delší dobu dopředu ke konzervativnějšímu způsobu spoření, tak jako to nyní fondy musí dělat pět let před tím, než klient dosáhne důchodového věku.
Zaměstnancům, kteří odpracují v chladu, teple, s vibracemi či fyzickou zátěží aspoň 11 směn za měsíc, bude firma podle předlohy spořit čtyři procenta vyměřovacího základu výdělku. Při třech až deseti směnách by zaměstnavatel posílal tři procenta. Při jedné či dvou směnách by spoření povinné nebylo. Ve hře je ještě pozměňovací návrh, který doporučil schválit sněmovní rozpočtový výbor. Podle něj by se pásma sjednotila a už od tří směn by zaměstnavatelé platili zaměstnanci čtyři procenta.
