Kyvadlo se opět zhouplo. Zase bude třeba „dělat to jediné správné“

ESEJ PODIVNÉ DĚDICTVÍ

Kyvadlo se opět zhouplo. Zase bude třeba „dělat to jediné správné“
Generální stávka. Plzeň 27. listopadu 1989. Foto: Profimedia.cz
2
Týdeník
Stanislav Komárek
Sdílet:

Žijeme v době, kdy od revoluce v roce 1989 uplynulo třicet čtyři let a stává se už záležitostí pamětníků a oslav – sotva najdeme člověka pod pětačtyřicet, který by si ještě strukturu a fungování komunistického státu reflektovaně pamatoval, což je dál oslabováno i tím, že vyčerpaný a měknoucí komunistický režim už do světa dětí příliš intenzivně neinheroval. Všichni se k odkazu tehdejšího 17. listopadu obecně a Václava Havla jako člověka a myslitele speciálně dnes nadšeně hlásíme, ale je dobře vědět, že v lidských dějinách je spíš pravidlem než výjimkou, že skořápky a nálepky zůstávají, ale obsahy se mezitím mění, někdy dost radikálně.

Bylo zapotřebí hodně tvůrčí fantazie a „dobré vůle“, aby se uvěřilo, že inkviziční praxe je bytostným naplňováním myšlenkového odkazu Ježíše z Nazareta. Ne že by snad v současné době zašly už poměry tak daleko, ale nelze přehlédnout, že zhruba od roku 2010 už u nás a v západním světě obecně jde „dějinné kyvadlo“ na druhou stranu, byť zpočátku se posunovalo jen pomalu.

Vzhledem k tomu, že za revoluce 1989–1990 se ono dějinné kyvadlo v našich zemích v podstatě zcela náhle a zcela radikálně zhouplo ve směru svobody projevu, svobody podnikání, důvěry ve schopnosti jednotlivce a odvahy k životu a k riziku, bylo v jistém smyslu zděsující během „virové psychózy“ v letech 2020–2022 přihlížet tomu, jak se celková společenská atmosféra bleskově změnila v pravý opak téhož. A to k jedné centrální „státní“ pravdě, potlačování drobného podnikání, nedůvěře vůči schopnostem jednotlivce a vůči jeho odpovědnosti za sebe samého, ústící do striktního dirigismu, glorifikace naprostého nedostatku odvahy a děsu z jakéhokoli rizika, k ztotožnění odpovědnosti s absolutní poslušností. Nejpregnantněji by se to dalo vyjádřit slovy, že rok 1989 měl k Osudu i člověku důvěru, dnešek ji zcela ztratil a chce se, opět ale „lidskými silami“, proti Osudu, životu i budoucnosti „posichrovat“ a opevnit.

Po roce 2022 sice mimořádná opatření zmizela, ale obávám se, že rok 2020 je v životě západních společností a možná i celé planety podobným předělem, jako byl rok 1914, byť bez „velké“ války a potoků krve jako tenkrát.

Celý esej Stanislava Komárka Podivné dědictví si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Myši žerou Ukrajincům západní ekologické zbraně

VÁLKA NA UKRAJINĚ

Po dvou letech války se Kyjev spoléhá na značně heterogenní vybavení své armády, složité na logistiku a údržbu a se západní vojenskou výzbrojí, které někdy není ...

11:25
×

Podobné články