Jak se domluvila kampaň „Zírání je obtěžování“

Snad nikomu v Praze, na sociálních sítích či v novinách neunikla kontroverzní kampaň na téma sexuálního obtěžování, kterou nasadil Magistrát hlavního města Prahy společně s Regionálním organizátorem pražské integrované dopravy (ROPID) a extrémně progresivním spolkem Konsent. Co není na první pohled jasně vidět je kdo inicioval danou spolupráci, kdo všechno se na dané spolupráci podílel a jestli ROPID a MHMP brali v potaz fakt, že Konsent dlouhodobě porušuje zákonnou povinnost zveřejňovat svou účetní závěrku. Aliance pro rodinu poslala ROPIDu a MHMP podle zákona o přístupu k veřejným informacím několik otázek, aby se tyto informace dozvěděla. Odpovědi obou subjektů shrnuji na následujících řádcích.

Vezměme to popořadě. MHMP ani ROPID s nápadem na kampaň nepřišly. I když na plakátech vystupují společně s organizací Konsent a právně je objednatelem i realizátorem kampaně ROPID a MHMP se připojil jako partner kampaně. Iniciátorem je právě Konsent. Ten oslovil MHMP s návrhem kampaně.

Nejde tak o iniciativu Magistrátu či ROPIDu, která by byla dlouhodobě plánována pro potřeby města dle konkrétního plánu. Byť se dále v odpovědi na žádost o informace píše, že u některých členů Magistrátu si nápad rychle získal sympatie: ,,S ohledem na probíhající osvětové kampaně v pražské MHD, jakož i inspiraci v celosvětovém trendu zvyšování povědomí o této problematice si téma v první fázi osvojili I. náměstek primátora hl. m. Prahy a radní hl. m. Prahy pro oblast majetku, transparentnosti a legislativy.”, což jsou Zdeněk Hřib a Adam Zábranský z Pirátské strany.

Angažování Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády

Dále bude jistě pro mnoho lidí překvapením, že na podobě kampaně se podílel Odbor rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády. Odbor totiž nefiguruje na reklamních plochách, a tak mohla jeho účast kdekomu uniknout. Všimnout si ji mohli ti, kteří si přečetli tiskovou zprávu MHMP k zahájení kampaně. I tak ale nebyla jeho role zcela jistá. S trochou nepozornosti by se mohlo zdát, že Odbor přispěl pouze studií, na kterou se Konsent ve vztahu ke kampani odkazuje (a odkud pochází překroucené tvrzení na Instagramu Konsentu, že 6% cestujících v MHD bylo donuceno k pohlavnímu styku, což se ve studii nepíše.) V odpovědi Magistrátu se ale jasně píše, že se Odbor podílel na ,,přesnější podobě kampaně”, což dle struktury celé odpovědi představuje stěžejní fázi, kdy se tvořila podoba kampaně za účasti všech zmíněných subjektů. Odbor přispěl do tvorby finálního vzhledu kampaně.

Tato ingerence Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády do diskuze způsobem, které z něj činí radikálně progresivní lobbistický orgán placený z peněz daňových poplatníků, není zdaleka ojedinělá. Za všechno mluví úsilí, se kterým několik let v řadě propagoval Istanbulskou úmluvu. K tomu Odbor dle informací na své webové stránce podpořil v posledních pěti letech dlouho řadu progresivních projektů a organizací. Namátkou vybírám Českou ženskou lobby, spolek Gender studies, Prague Pride, Projekt spojování LGBT seniorů a seniorek od spolku Život 90 (kdy z popisu projektu nelze vyčíst, jak se dotace dotýká rovnosti žen a mužů) a řadu dalších.

Účetní závěrky

Aliance pro rodinu se dále ptala na to, zda MHMP a ROPID vzali v potaz fakt, že ještě v den zahájení kampaně Konsent nezveřejnil jedinou účetní závěrku, přestože mu to zákon ukládá, a nebyl tak ve Sbírce listin základní dokument s informacemi o hospodaření spolku. Na dotaz Magistrát odpověděl vskutku šalamounsky, kdy odepsal: ,,Vzhledem k tomu, že Konsent, z. s. je smluvním partnerem ROPID nikoliv hlavního města Prahy, vzalo HMP danou skutečnost v potaz na základě informací obsažených ve Vámi podané Žádosti.” Co míní tím, že vzal danou otázku v potaz, těžko odhadovat. Taktéž je otázkou, proč by Magistrát neměl kontrolovat, v jaké finanční kondici je subjekt, se kterým navazuje partnerství, byť se nejedná o smluvního partnera. Na obecnou otázku, na která kritéria dbá Magistrát v rámci kontroly důvěryhodnosti spolupracujících spolků jen neurčitě odpověděl, že se řídí právními předpisy a interními směrnicemi.

Na stejnou dvojici otázek ROPID odpověděl o něco určitěji. V prvním případě odpověděl, že neplnění publikační povinnosti nepředstavuje zákonnou překážku spolupráce. Navíc v daném případě vzhledem k finančnímu a časovému rozsahu kampaně nepovažoval tuto kontrolu za nutnou. Dle Registru smluv ROPID vyplatil Konsentu celkem 57 tisíc korun. Tato částka měla být použita na tvorbu grafiky a propagaci kampaně na sociálních sítích. ROPID tak naznačuje, že by to považoval za nutné zkoumat v případě rozsáhlejších projektů.

Což ale rozporuje hned v odpovědi na další otázku na obecné parametry zkoumání důvěryhodnosti potenciálních partnerů spoluprací, kdy odpovídá, že: ,,Plnění publikačních povinností ve sbírce listin příslušného veřejného rejstříku ze strany subjektů, se kterými organizace ROPID spolupracuje, není na straně organizace ROPID samostatně sledováno. Při zadávání veřejných zakázek (včetně posuzování kvalifikace dodavatelů) pak postupuje organizace ROPID v souladu s příslušnou legislativou.”

Jest tak zajímavou otázkou, zda by se plnění publikační povinnosti mělo promítat do potenciálních spoluprací. Jedná se o porušování vcelku jednoduché a elementární zákonné povinnosti, bez které je finanční situace spolku a jeho zdroj financování spolupracujících spolků zcela neznámá. Dodejme, že pravděpodobně v reakci na nátlak Konsent v době psaní článku zveřejnil pouze dvě účetní závěrky, byť vznikl již v roce 2016. Nadále tak tuto zákonnou povinnost porušuje.

Kampaň vznikla z iniciativy Konsentu, přestože se do ní zapojili jak ROPID, tak s partnerskou záštitou přispěchal Magistrát hlavního města a zvláště pánové Zábranský a Hřib se na sociálních sítích s vervou ujali její obhajoby. Kampaň přinesla další pochybné zapojení Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády, který se stylizuje do role lobbistické organizace v širokém spektru kampaní. A nakonec rozporuplné zjištění, že dlouhodobé porušování zákonné povinnosti informovat o stavu spolku ROPID ani MHMP nepovažují za nutné kontrolovat.

Mikuláš Tomáš Misterka, spolupracovník Aliance pro rodinu