Připlácení za lepší péči opět narazilo do zdi, vláda se návrh snažila protlačit bez oponentury i analýz

Rozpočet zdravotnictví neúnosně roste a jedním ze způsobů, jak situaci řešit, je podle některých větší přísun soukromých peněz. I tam mířil „znovuobjevený“ návrh na zavedení možnosti připlatit si za lepší péči. Návrh z dílny poslanců ODS a TOP 09 chtěl v podstatě zlevnit možnost připlatit si za lepší sádru či šetrnější způsob vyšetření. Jenže kritikům nejen z řad opozice, ale i koaličních partnerů či některých odborníků nahrál zejména způsobem, jakým se po letech úřadování nynější vlády objevil.

Zdravotní pojišťovny měly podle pozměňovacího návrhu, který nakonec sněmovna v úterý odmítla, hradit variantu péče či pomůcek jako teď. Pacient pak měl dostat možnost doplatit si rozdíl v nákladech za dražší variantu. Neschválením úpravy bude nadále zachován současný stav: pokud si chce pacient pořídit lepší pomůcky či nehrazenou péči, musí si ji celou zaplatit ze svého.

Jak to však nezřídka bývá, zásadní změna se do legislativního procesu dostala uprostřed projednávání zákona jako poslanecký pozměňovací návrh, pod kterým je navíc podepsaný jako poslanec i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). I to dodalo munici kritikům, jelikož v případě takového postupu nedochází ani ke zpětné vazbě z připomínkového řízení a chybí i jakákoliv zhodnocení dopadů a rizik, v tomto případě například i dopadů do hospodaření pojišťoven. Vláda si tak s řešením kontroverzních nadstandardů počkala na poslední chvíli před volbami, ačkoliv o potřebě podobných kroků mluvil ministr zdravotnictví Válek už před lety jako opoziční poslanec a dlouhodobě zkoušel „vyvolávat diskuzi“ i během svého nynějšího mandátu.

Úprava zachovávala podle předkladatelů současné nároky pacientů a garantované standardy zdravotních služeb hrazených z pojištění. Plně hrazená měla být varianta péče a pomůcek, kterou lékař doporučí jako nejvhodnější a nejúčinnější, stálo v důvodové zprávě. Pacienti ale měli podle autorů získat širší možnosti v rozhodování o péči o zdraví. Předpokládali, že by si mohli doplatit například zdravotnický prostředek, který by jim přinesl lepší pohodlí nebo estetický dojem.

Pozměňovací návrh uváděl, že by poskytovatelé péče nesměli dávat přednost těm pacientům, kteří by si takovou nehrazenou variantu zvolili. Za takový postup měla hrozit až milionová pokuta. Otázka však zůstává v tom, jak by bylo možné podobnou povinnost vymáhat, když se v praxi například nedaří roky vyřešit ani problém nelegálních poplatků, které si někteří lékaři účtují zcela otevřeně.

Nakonec i na to následně návrh doplatil. Potopili ho totiž i koaliční Starostové. Jejich výtky shrnula poslankyně Michaela Šebelová, podle které s návrhem hnutí věcně souhlasilo. „Vidíme v tom návrhu ale celou řadu rizik a bílá místa,“ uvedla Šebelová s tím, že Starostům vadí také to, že návrh není součástí vládní novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, ale poslaneckým pozměňujícím návrhem. „Není jasně definováno, co je ten standard, na který má pacient nárok,“ uvedla poslankyně. Zároveň podle ní nebyla zpracovaná analýza dopadů, například budoucích nákladů zdravotních pojišťoven.

To je přitom dlouhotrvající zásadní problém s otázkou jakýchkoliv nadstandardů ve zdravotnictví. S debatou o hrozícím nárazu českého zdravotnictví se periodicky vrací debaty o tom, zda do systému nedostat více soukromých peněz. Jak ukazují i nedávné průzkumy, Češi si už na připlácení ve zdravotnictví zvykají a nejde jen o už prakticky tradiční nelegální praxi registračních poplatků. Průzkumy pomalu naznačují, že v něčem by pacienti byli ochotni sáhnout do peněženky. Problém je, že největší překážkou není jen to, kolika lidem se chce za péči připlácet, ale právě chybějící otázka, jak definovat vůbec standardní rozměr péče.

I pacientské organizace v minulém roce vyzvaly k tomu, aby se tento základní krok, který z debaty často vypadává, dořešil alespoň v rámci následujících deseti let. „Závazné standardy jsou vytvořeny na základě nejnovějších vědeckých poznatků a klinických doporučení, což zajišťuje jednotnou kvalitu péče napříč celým systémem. Zahrnují základní diagnostické a léčebné postupy, prevenci a rehabilitaci. Nadstandardy poskytují možnosti pro rozšířenou a individualizovanou péči, kterou si pacienti volí podle svých potřeb a finančních možností. Jasné definování nadstandardů rovněž umožní pacientům vybrat si pojistný plán zdravotní pojišťovny podle jejich potřeb,“ uvedla ve své vizi pro zdravotnictví v následující dekádě Národní asociace pacientských organizací.

Některé případy nadstandardu pamatuje české zdravotnictví z roku 2012, kdy změnu prosadil tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09). Za první rok, kdy na seznamu nadstandardů bylo osmnáct položek, za něj pacienti utratili přes 40 milionů korun, zejména právě za kontaktní čočky či lehké sádry. Než úpravu zrušil kvůli způsobu provedení ve vyhlášce Ústavní soud, umožňovala rozdělení péče na „základní“ a „ekonomicky náročnější“. Pojišťovny hradily levnější variantu, rozdíl v nákladech platil pacient. Do budoucna se uvažovalo k zařazení například i operace kolen s využitím počítače či některých gynekologických a urologických zákroků či lepších náhradách kloubů.