Pravice a levice neexistují?

Řada politických hráčů se snaží přeformátovat českou politiku. Ruku v ruce s tím jdou jejich pokusy ukrást slovům obsahový význam, což umožňuje zatemnit skutečné cíle. V jakém prostoru se odehrává česká politika? Hlavní politické konflikty se stále odehrávají na horizontální ose pravice–levice. Tyto spory se týkají sociálně-ekonomických témat. Tedy míry přerozdělování, zdanění, zadlužení státu, jsou to spory o rozsah státních intervencí do ekonomiky atd. Tradiční pravice je pro menší a štíhlejší stát, s nižšími daněmi a rozumnou mírou regulací. Česká levice se v uplynulých 35 letech vyprofilovala jako protiklad k těmto hodnotám a klade větší důraz na solidaritu a přerozdělování.

Po revoluci byla pravolevá politická osa vyhrocena do sporu ODS versus ČSSD a hrála nepoměrně větší roli. Mezitím byla dokončena privatizace, ekonomika si „sedla“ a stále větší vliv na míru jejích regulací mají směrnice Evropské komise. Na základním konfliktu pravice–levice však nic nemění, ani to, jestli například radikálně zelené regulace přicházejí z národního, nebo evropského parlamentu. Spor o roli státu při určování života lidí trvá.

Druhou základní politickou osou je vertikála liberalismus versus konzervatismus. V českých poměrech je vnímána jako aréna bojů o morálně-kulturní témata. České politické strany jsou definovány jednak vztahem k sociálně-ekonomickým otázkám a současně buď k upevňování, nebo rozvolňování tradic. Hlavním bojištěm, kde se odehrávají spory o tato témata, je převážně akademická sféra, média a sociální sítě. Mluví se také o hodnotových konfliktech typu manželství pro všechny, surogátní mateřství nebo eutanazie.

Pak je tu jedno tragické zmatení jazyků. Klasický liberalismus byl v Evropě od 19. století vnímán jako hnutí usilující jak o občanskou, tak o ekonomickou svobodu. Ke znejasnění přispělo, že ve Spojených státech je pojem liberální vnímán jako synonymum slova levicový. Americký konflikt liberálů a konzervativců je obdobou českého sporu levice versus pravice.

Gravitační síla amerického akademického světa a tamních médií je však tak silná, že slovu liberální byl v Evropě vyvlastněn jeho skutečný význam – stát na straně svobody a menší míry regulací. Mechanicky se přenáší i do evropských reálií, takže liberál je v tomto pojetí levičák s progresivistickými názory. Původně evropskému označení liberál se tudíž v našich poměrech musí dávat dovysvětlující přívlastek klasický.

Kromě těchto dvou základních štěpicích linií obsahuje česká politika i několik jiných. Co do nich promítá? Stručně řečeno: generační spory, napětí mezi městem a venkovem, potažmo mezi vnitrozemím a Sudety, spor o zahraničněpolitickou orientaci Česka a míru migrace na území České republiky. Proberme si je.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.