V následujícím týdnu – konkrétně ve čtvrtek 29. května – uplyne rovných padesát let od chvíle, kdy byl osmým československým prezidentem zvolen tehdejší generál ...
Opakované rumunské prezidentské volby skončily – alespoň pro většinu evropských médií – happy endem. „Moskva prohrála v Rumunsku“ – radovaly se české sociální sítě. Nechme teď stranou, že lze o poraženém kandidátovi Georgi Simionovi říct ledacos kontroverzního, ovšem nikoliv to, že je „proruský“. Rumunské volby nám zanechaly dvojí „odkaz“, který daleko přesahuje význam jejich konečných výsledků. Zaprvé, klíčový faktor mobilizace. Ve druhém kole rozhodlo nejen to, že většina voličů jiných kandidátů se sešikovala za Nicusorem Danem, ale především do voleb šlo o 12 procent více lidí. Za druhé, trvalým následkem rumunské volební anabáze je celoevropská epidemie obav z volebních manipulací, která spojuje obě strany pomyslné barikády. S tím, že zatímco tábor „obránců liberální demokracie“ zdůrazňuje strach z cizího (tedy ruského) vměšování, tábor „vzpoury proti establishmentu“ se teď bojí možností zrušit pomocí soudů či tajných služeb rozhodnutí voličů. Tento strach z manipulace volbami pronikl podle posledních průzkumů až do poklidného rybníčka české politiky.
V mediálním podání, které převládlo i v Česku, bylo jádrem kontroverzí kolem prvního, zrušeného kola rumunských voleb vnější vměšování do kampaně pomocí koordinovaného, neznámého původu a působení na sociálních sítích, které obcházelo zákon o financování volebních kampaní a vedlo k podpoře jednoho z kandidátů. Je to příznačné oproti tomu, jak rozpačité mlčení provází podobnou kauzu probíhající v těchto dnech v Polsku. Je v ní totiž mnohém obtížnější vše popsat v černo-bílé poetice „boje demokracie s ruským vlivem“.
Sociální sítě jako bojiště
Kauzu ilegální politické reklamy velkých rozměrů popsalo Echo24 už těsně před prvním kolem prezidentské volby. Zopakujme jenom základní zjištění. Těsně před prvním kolem polských voleb přinesli reportéři portálu Wirtualna Polska Szymon Jadczak a Patryk Słowik (jde o polská investigativní esa a portál je médium, které nepatří rozhodně k „pravicovým“, odhalil v minulých letech i řadu afér z dob vlády konzervativců) příběh několika facebookových stránek (s falešnými kontaktními údaji), jejichž prostřednictvím byly poslední měsíc propagovány filmy podporující kandidáta liberálů, Rafała Trzaskowského a hanobící kandidáty (a voliče) pravicové opozice. Vše zabalené do stylistiky „mobilizační kampaně vyzývající k účasti ve volbách“. Tvůrcem obsahu byla vídeňská reklamka Estratos Digital, jejímž šéfem je bývalý maďarský ministr pro tajné služby Ádám Ficsor a hlavní podíl v ní mají Higher Ground Labs – americká společnost zaměřená na „progresivní technologické start-upy“, navázaná na Demokratickou stranu (v představenstvu najdeme mj. dlouholetého spolupracovníka Baracka Obamy Shomika Duttu). Reklamka deklaruje, že se zaměřuje na podporu progresivní politiky a občanské angažovanosti. Koordinátory vzniku spotů v Polsku byla nezisková Akcja Demokracja, provázaná s prostředím Tuskovy Občanské koalice. Rozpočet na kampaň v posledním týdnu jejího průběhu byl vyšší než rozpočty na internetovou reklamu obou hlavních kandidátů.
V reakci na probíhající novinářské šetření postupně od kauzy všichni dali ruce pryč: štáb Rafała Trzaskowského napsal společnosti META výzvu k zastavení reklamy a vyjádřil podezření, že se někdo snaží jejího kandidáta poškodit. Bylo to ovšem až 2 týdny poté, co spoty produkované v rámci kampaně masově šířili mnozí prominentní politici vládní strany, včetně několika ministrů. Státní ústav NASK, který by měl zajišťovat bezpečnost internetového prostoru, vydal varování před cizí ingerencí do voleb, v němž bez dalších vysvětlení jako poškozené popsal jak kandidáty opozice (proti kterým byla kampaň vedena), tak kandidáta vládní strany (kterého kampaně podporovaly). A hlavně – reagoval teprve 14. května, zatímco spoty zaplavily internet už od poloviny dubna. Akcja Demokracja prohlásila, že pouze pomáhala shánět herce do spotů. A samotná společnost Estratos potvrdila, že jen realizovala zadání klienta, jehož jméno nemůže uvést.
Už po prvním kole stejný reportérský tým přišel s dalšími zjištěními. Ukázalo se, že firma Estratos byla (stejným způsobem, tedy skrze předtím neznámé facebookové stránky) velmi aktivní už před polskými volbami v roce 2023. Tehdy utratila za „profrekvenční“ reklamu na sítích 1,4 mil. zlotých (přes 8 milionů korun). Stejně jako v případě aktuální prezidentské volby šlo o vyšší částky než rozpočty na facebookovou reklamu, kterými standardně disponují volební štáby. Další investigativní portál, Demagog.pl, přinesl informace o podobných kampaních zaměřených proti pravicové opozici podle podezřelé stejné šablony, probíhaly i v dalších evropských zemích (např. ve Španělsku).
Kolik stojí občanská společnost?
Tzv. profrekvenční kampaně jsou tradičním kamenem úrazu nejen v Polsku (pamatujeme na české „Přemluv bábu“, v Polsku to mělo před léty trochu drastičtější podobu – „Seber babičce občanku“). Z hlediska volebního zákona jde o šedou zónu, kde neplatí přísné podmínky pro financování volebních kampaní. Nicméně v tomto případě jsou rozsah kampaně a její jednoznačné vyznění natolik závažným problémem, že jen těžko by se mohla obejít bez zevrubného šetření příslušných orgánů. Alespoň doufejme, protože ty zatím mlčí…
Ve stejnou dobu, kdy vycházela další zjištění portálu Wirtualna Polska, týdeník Newsweek publikoval rozhovor s významným sociologem Przemysławem Sadurou, členem redakce vlivné liberálně-levicové organizace Krytyka Polityczna. Najdeme v něm zásadní motiv, který spojuje v polském kontextu oba klíčové odkazy rumunských voleb, jež jsem uvedl na úvod – mobilizaci voličů a cizí vměšování. Stojí za to ocitovat delší úsek: „Druhé kolo rozhodne volební účast. Hlavní úkol – vytvořit atmosféru jako před parlamentními volbami v říjnu 2023 [kdy liberální koalice porazila konzervativce, hlavně díky nadstandardní volební účasti]. Tehdy NGOs měly více peněz, více prostoru, fungovala občanská společnost, bylo cítit tu energii. Dnes Trump řeže americké zdroje podpory demokratických organizací na celém světě, a naše vláda ten výpadek nekompenzuje. Možná proto teď ta energie chybí, je tišeji, všichni jsou takoví vlažní.“
Už dříve polské neziskovky velmi hlasitě ventilovaly zděšení z „výpadku“ americké podpory způsobené nástupem Trumpovy administrativy. Při té příležitosti vyplavaly také na povrch čísla, která ukazovala na strmý nárůst objemu peněz proudících z USA polským společensko-politickým neziskovkám v době Bidenova prezidentství. Jak napsal časopis Nowy Obywatel, v tomto období každoročně objem podpory ze strany USA pro společenské a politické NGOs (s velmi uniformní ideologickou orientací) výrazně přesahoval částky státních subvencí, které získávají v Polsku na svoji činnost největší politické strany.
Je samozřejmé, že každá organizace, i ta reprezentující angažované občany, potřebuje finance, aby mohla fungovat. Nicméně rovnice, kterou prezentoval v uvedené citaci prominentní polský sociolog: zahraniční peníze = aktivnější „občanská společnost“ = větší emoce = větší volební účast = „naše“ výhra, je poněkud znepokojivá. Skoro by se chtělo zeptat: a není to nakonec lepší, že je „tišeji a vlažněji“? Nepomohlo by nám spíše, kdybychom tu spirálu, v níž jsou každé volby nejdůležitější pro „záchranu demokracie“ a „poslední, pokud oni zvítězí“, přerušili? Jestli totiž něco Západ doopravdy ohrožuje, je to právě proměna vnitrostátní demokratické politiky na apokalyptický boj dobra se zlem.
00:07
