Nechceme, aby lidé žili v iluzi, že mohou s žalobami uspět, říká nový šéf Nejvyššího soudu

Prezidentu Miloši Zemanovi se podařil překvapivý tah, když proti všem očekáváním a zákulisním spekulacím jmenoval do uvolněného křesla předsedy Nejvyššího soudu po Pavlu Šámalovi, který se stal soudcem Ústavního soudu, Petra Angyalossyho. Původní profesí trestní soudce, který má za sebou kariéru na Vrchním soudu v Olomouci, se tím stal jedním ze tří nejdůležitějších soudců v zemi. Hned na start kariéry předsedy klíčové instituce ho čeká rozhodování o koronavirovém vypnutí ekonomiky a společnosti. Právě na Nejvyšším soudu totiž budou v poslední instanci končit žaloby na náhradu škod od lidí, jimž vláda karanténou a zákazem vycházení kvůli šíření choroby covid-19 zabránila podnikat. Petr Angyalossy, muž s maďarskými kořeny, v rozhovoru pro Týdeník Echo popisuje také to, jak vnímá kritiku evropských institucí kvůli změnám v justici v Maďarsku a Polsku.

Na Městském soudě v Praze už leží řada žalob na náhradu škody, které podnikatelům způsobilo koronavirové vypnutí ekonomiky, kdy stát mnoha lidem znemožnil podnikání. V poslední instanci skončí ty žaloby u vás. Už jste se na Nejvyšším soudu s kolegy dohodli na strategii, jak budete k takovým žalobám přistupovat?

Nezapomeňte, že ta situace, ve které se vláda rozhodovala, byla mimořádná. V rekordně krátkém čase, kdy o viru nikdo nevěděl skoro nic, se musela rozhodnout a balancovat mezi ochranou životů a omezením některých práv a svobod a výraznými ekonomickými ztrátami. S kolegy na Nejvyšším soudu vedeme zásadní debaty, jak se k těm žalobám postavit. Přemýšlíme o nějakém systematickém návodu, který by dal soudům najevo, jak by se mělo v takových případech rozhodovat. Jaké rozhodnutí mohou očekávat od nás. Naší rolí je i sjednocování judikatury. Zároveň bychom chtěli i lidem vyslat jasný signál, aby se v nich nevytvářela falešná očekávání, s jakými žalobami mohou uspět. Druhou možností je, že se dohodneme se soudy, kam žaloby přijdou, aby nám daly vědět. Mohli jsme je mapovat a hledat strategii, jak se k nim postavit. Dnes už tady máme nějaké vodítko v tom, že k situaci se postavili sami advokáti. V bulletinu Advokátní komory vyšel článek docenta Filipa Melzera z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Sami advokáti v něm vysvětlují svým klientům, že náhrada škod by měla být v takových případech omezená. Je to fakticky vzkaz jejich klientům, v jakých případech mají reálnou šanci u soudu náhradu škody získat. Ty šance vidí jako hodně omezené.

Vy jako soudci Nejvyššího soudu se připojujete k advokátům a snažíte se lidem vyslat signál: Velmi dobře zvažte, kdy podat žalobu na náhradu škody, šance nevidíme moc velké?

U takovéto úplně mimořádné situace musíme jako soudci velmi pečlivě vážit rizika, mezi nimiž se stát rozhodoval. A tady bylo zřejmé, že ochrana životů a zdraví je velmi vysokou hodnotou a prioritou v tak těžké chvíli.

Podle vás tedy byla karanténa a vypnutí ekonomiky v České republice přiměřené?

V debatě s kolegy jsme se shodli, že ochrana životů byla prioritou. Nemyslím, že by vláda v něčem přijala přehnaná opatření. Podle našeho názoru to bylo adekvátní k tomu, co se v České republice a v celé Evropě dělo. Reagovali jsme podobně jako ostatní evropské země. Nemáme dojem, že by se tady odehrál nějaký nepřiměřený zásah do ekonomiky a svobody podnikání. Mělo to opodstatnění. Ochranu životů a zdraví.

Vy fakticky lidem vzkazujete: Žaloby moc velkou šanci nemají. My to vidíme tak, že česká vláda jednala přiměřeně. Dá se to tak říct?

Pokoušíme se podobně jako advokáti najít cestu, abychom předešli zbytečným žalobám, které by jen zahltily soudy a nevedly by k žádným výsledkům. Aby lidé nežili v iluzích, že mohou uspět, i když podle nás reálné šance nemají. Chceme, aby justice dala jasný a srozumitelný signál, jaký má na koronavirové žaloby v obecné rovině názor. Aby byla vyzpytatelná a transparentní. Aby se kvůli nenaplněným očekáváním zbytečně nesnižovala důvěra v soudy, když lidé se svými žalobami neuspějí.

Celý rozhovor si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo.