Kam s ním?
NÁZORY ČTENÁŘŮ
Chtěla bych se s vámi podělit o fejeton, který mi přijde, že velmi vystihuje život dospívajících v téhle době. Je mi 17 let a studuji na mnichovohradišťském gymnáziu a musím říct, že dospívání v karanténě se velmi liší od toho, co zažívali ku příkladu naši rodiče. Fejeton byl původně napsán jako úkol na český jazyk, ale v mém okolí se stal oblíbeným a přinutil lidi se v téhle temné době zasmát. Doufám, že u vás tomu bude tak stejně.
Kam s ním?
Konečně nadešla ta chvíle. Přijel můj princ na bílém koni! Moje platinová láska mě pozvala na rande. Jenže… Kam s ním mám jít?
Do kina? Zavřeno.
Do restaurace? Okénko není „romanťárna“.
Na párty? Ony nějaké jsou?
Do lesa? Tam v téhle době potkám více lidí než ve městě.
Na parkoviště u supermarketu, až si půjdeme koupit toaletní papír?
Můžu vůbec na rande, když máme mít roušky a dvoumetrový rozestup? Jak si má člověk v téhle době najít lásku, když jediné, co létá vzduchem, je virus? Jak si mám užívat svých mladých let, když mi vláda zakazuje se socializovat? Rodiče mi neustále vyprávějí o nejlepších letech jejich života na střední a vysoké, když si užívali s kamarády a stále poletovali mimo domov. A co já tady? Dřepím doma a usychám jako jedle o Vánocích.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádné místo mi nepřijde jako TO pravé, na které bychom se měli vydat, aby naše první rande bylo nezapomenutelné. Co když je tohle moje jediná šance na lásku a jestli ji promarním, možná skončím jako stará, bezdětná panna? Pojďme se všichni vzbouřit a bojovat za svá práva cítit lásku a volně se pohybovat. Pojďme zachránit lidstvo před vymřením. Ukažme viru, že jsme silnější!
Sylvie Brdlíková
