Španělský premiér si povolební situaci zkomplikoval sám

Je zřejmé, že pro analýzu politické situace v určité zemi je třeba tuto zemi dobře znát a pravidelně ji sledovat. Komentátoři Echa to ostatně často zmiňují v souvislosti s analýzami české politické situace zahraničními novináři.

Domnívám se ovšem, že Petr Holub to neměl dostatečně na paměti ve svém komentáři španělských voleb nazvaném Flamenco nad propastí (10.11). Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že o nových stranách Ciudadanos, Podemos a Vox mluví jako o antisystémových, o jejich představitelích jako o „antipoliticích, [kteří] se spokojí s kritikou a nechtějí převzít vládní odpovědnost, případně vstup do vlády považují za první krok ke změně režimu,“ a přinejmenším nepřímo jim klade vinu za vleklou patovou situaci při sestavování vlády.

Je totiž neoddiskutovatelné, že hlavní část viny za vypsání nedělních předčasných voleb nese předseda španělských socialistů (PSOE) Pedro Sánchez. Už poté, co v roce 2018 shodil předchozí vládu lidovců (PP), nebyl schopen sestavit vládu s dostatečnou podporou a byl nucen vypsat v dubnu tohoto roku předčasné volby. Ovšem jeho povolební „vyjednávání“ o nové vládě byla zcela zoufalá (přinejmenším z hlediska z celkové španělské situace – sám Sánchez zdatně plní svůj cíl zůstat u moci co nejdéle).

Je pravda, že obě nové, nyní však již etablované strany, Podemos a Ciudadanos, které byly klíčové pro sestavení nové vlády (Sánchez potřeboval podporu buď od Ciudadanos, anebo od Podemos), mu rozhodně neulehčovaly práci, v konečném důsledku však vinu za vypsání dalších předčasných voleb na tuto neděli 10. listopadu nese jen a pouze Sánchez. Od léta k nim totiž přímo směřoval, protože si od nich sliboval posílení své pozice na úkor levicových Podemos. Jeho očekávání se ale nevyplnila a situace při sestavování nové vlády se v neděli ještě více zkomplikovala (Sánchez již nemůže sestavit vládu pouze s Ciudadanos, a ještě více tak závisí na hlasech regionálních a separatistických stran).

Sánchez teď ale naštěstí už nemá motivaci dále protahovat jednání o nové vládě (pro případné další předčasné volby ostatně už nemá v zásobě podobné chytlavé téma, jakým pro tyto listopadové byla exhumace ostatků diktátora Franca), a již dva dny po volbách sepsal předběžnou dohodu o spolupráci s levicovými Podemos. „Překvapivě“ se podle všeho jedná o stejnou dohodu, jakou během léta zarytě odmítal…