Radní proti „pornu“

Člověk by zřejmě neměl zanedbávat poslech Českého rozhlasu, a to bez ohledu na to, jak vytížený si připadá a jak málo má času. Na stanici Vltava tam prý v dopoledních hodinách vysílají „porno“, „drsné maso“ a podobně. Tvrdí to aspoň někteří členové rady ČRo v reakci na uvedení ukázky z prózy známého britského spisovatele Alana Hollinghursta Linie krásy. Byla součástí hudebně-literární koláže Ahoj, na počátku byla voda.

Odvysílána byla v červnu a reprízována minulou sobotu dopoledne. V pořadu citovaná pasáž Hollinghurstovy knihy (odehrává se na plovárně, proto byla zařazena do pásma o vodě) přitom obsahuje popis penisu, který „trčel nad koulemi“ (kde jinde má trčet?). Rozhlas obdržel posluchačskou stížnost, jíž se někteří radní velmi agilně ujali. Místopředseda Rady ČRo to pro Parlamentní listy okomentoval vpravdě epickým způsobem: „Alan Hollinghurst je podle mě homosexuální aktivista převlečený za spisovatele. Uvedené oplzlosti svědčí o úrovni společenského života Velké Británie, země, která je dobrovolně zaplavována tou nejodpudivější formou islámu, kdy do některých městských čtvrtí domorodci raději nechodí, ‚lidé‘ se asi z dlouhé chvíle polévají kyselinou a bodají nožem. Fakt, že je zde za slavného spisovatele vydáván chlípník, nelegitimuje Český rozhlas, aby takové prasečiny poslouchaly naše děti. Tak špatně, jak dnešní Velká Británie, na tom ještě Česká republika není a doufám, že nikdy nebude.“ Ředitel rozhlasu René Zavoral má radě celou věc na příští schůzi vysvětlit.

Může to celé působit jako naprostá prkotina, takový příklad českého funkcionářského folkloru, v řadách politicky jmenovaných mediálních dohlížitelů a dalších „specialistů“ se téměř vždycky najdou myslitelé páně Kňourkova typu. V ustavujících se „nových pořádcích“ ale právě lidé tohoto ražení stoupají a otevírá se před nimi zářná budoucnost. Nejde ani tolik o to, jestli se na Vltavě má v sobotu dopoledne číst o vztyčených penisech. Ta stanice je ovšem výrazně orientovaná na dospělého posluchače. Jestli někdo jejím soustavným poslechem trýzní děti („Tondo, nech ten balon a pojď sem! Začíná jazzový podvečer!“), snad by si ty nešťastné ratolesti i zasloužily, aby byl jejich úděl zpestřen nějakým drobným šokem.

Důležitější je, že velká část současné moci má žízeň na veřejnoprávní média a každá záminka se jí může hodit. Ne nutně k tomu, aby kvůli ní v těch médiích proběhla spektakulární čistka. Stačí, když lidé v nich budou vědět, že si za všech okolností budou muset dávat pozor, že průšvih může vyrůst prakticky z čehokoliv. A když vedení bude hlasům pobouřených činitelů naslouchat – dnes kvůli „pornu na Vltavě“, příště se najde něco jiného. Potřeby moci tak budou naplněny – a navenek to přitom může působit, jako kdyby se zas až tak moc nedělo.