Stalin nechal deportovat půl milionu Čečenců. Na 150 tisíc z nich zahynulo

Asi půl milionu Čečenců a Ingušů nechal 23. února 1944 komunistický diktátor Josif Stalin v rámci operace Čočka deportovat z Kavkazu do severního Kazachstánu, Kyrgyzstánu a na západní Sibiř. Byla to odplata za údajnou kolaboraci s německými okupanty, blízký Stalinův spolupracovník Ivan Serov tehdy označil vysídlení za „spravedlivou odplatu za vlastizradu a udavačství“.

Během deportací zahynulo na 150 000 Čečenců, z toho asi 60 000 z nich nepřežilo cestu, dalších na 60 000 zahynulo po příjezdu do kazašských stepí či na Sibiř. Vrátit domů se mohli teprve po Stalinově smrti, v letech 1956 až 1957.

Čečenci a Ingušové přitom nebyli jediní, koho koncem 30. let 20. století postihl na území tehdejšího Sovětského svazu podobný osud. Do 30 oblastí v pustých končinách Kazachstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu byli postupně za nelidských podmínek deportovány statisíce příslušníků i dalších Stalinovi „nepohodlných“ národů.

Smutné prvenství patří Kurdům, obývajícím do roku 1937 citlivou pohraniční oblast mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Poslední masovou deportaci zažili ještě za Stalinovy vlády Řekové, vysídlení v roce 1949 z černomořského pobřeží.

V letech 1956 až 1957 Stalinův nástupce Nikita Chruščov povolil Balkarům, Čečencům, Ingušům a Karačajevcům návrat na Kavkaz a obnovení národních autonomií. Dříve deportované národy se pak na přelomu 80. a 90. let minulého století dočkaly oficiální rehabilitace.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Transgas – léta ta stavba nikoho nezajímala

Vězeň dvakrát přežil sebevraždu a třikrát svou popravu. Kat už byl unavený