Německo rozčiluje spojence. Vadí jim přístup k Ukrajině i řešení energií

Německo bylo dlouhá léta považováno za lídra Evropy, jenže jeho pomalá reakce na ruskou invazi a neochota poskytovat zbraně Ukrajině rozčiluje jeho evropské spojence. Kritika přichází nejen od zemí, které prosazují tvrdý postup vůči Rusku, ale i od nejbližších spojenců, píše list The New York Times. „Můžeme věřit Německu?“ ptal se například lotyšský ministr obrany Artis Pabriks na fóru v Berlíně s odkazem na NATO a rizika spojená s válkou na Ukrajině. „My jsme ochotni zemřít za svobodu, co vy?“ dodal řečnicky. Kritika mířila také na masivní německé dotace na energie pro vlastní občany a firmy. V přepočtu dosahují pět bilionů korun. Chudší státy Evropy si tak vysokou pomoc nemohou dovolit.

Německého kancléře Olafa Scholze káral i francouzský prezident Emanuel Macron. „Pro Evropu a Německo není dobré, že se izoluje,“ řekl před summitem Evropské rady minulý týden. Kvůli ostrým neshodám ohledně energetiky, nákupů zbraní, kolektivního evropského dluhu a Ukrajiny odložily Německo a Francie minulý týden zasedání obou kabinetů až na leden. Místo toho se oba lídři uprostřed rostoucího napětí setkali ve středu. Po schůzce ani jeden z nich nevydal žádné prohlášení.

Scholz ani jeho poradci s kritikou ale nesouhlasí. Německo je třetím největším dodavatelem vojenského materiálu na Ukrajinu po Spojených státech a Británii, tvrdí. Německo nedávno dodalo Ukrajině pokročilé zbraně, jako jsou obrněná protiletadlová děla Gepard a pokročilý mobilní protiletadlový raketový systém IRIS-T. Tento měsíc urychlilo dodávku a slíbilo další tři systémy. Avšak vyspělé těžké zbraně, tank Leopard 2 a bojové vozidlo pěchoty Marder, které by Ukrajině v obraně výrazně pomohly a Kyjev o ně žádá, Německo dodat odmítá.

Na svou obranu Scholz a jeho ministryně obrany Christine Lambrechtová, sociální demokratka, tvrdí, že žádná země neposkytla Ukrajině moderní západní tanky, včetně Spojených států, a zároveň trvají na tom, že tanky jsou tak složité, že by vyžadovaly měsíce školení, jak je používat a udržovat.

Německo také v úterý organizovalo v Berlíně mezinárodní konferenci, která se zabývala pomoci Ukrajině a její rekontrukci během války i po ní. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier rovněž v úterý navštívil Kyjev, což bylo poprvé od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Ukrajinský prezident jeho návštěvu v dubnu odmítl kvůli úzkým vztahům Německa s Moskvou.

Podle Claudie Majorové z německého Institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti zažívá země ekonomický i psychologický šok. Zhroucení německých předpokladů, například že bezpečnost v Evropě musí zahrnovat Rusko, které je zároveň spolehlivým dodavatelem levného plynu a ropy, nebo že válka se už nikdy nedotkne Evropy či obchod s autokratickými režimy, jako je Rusko a Čína, nebude mít žádné geopolitické důsledky, je nejen pro Němce dezorientující, podotýká list.

Sám Scholz přitom vzbudil očekávání mezi Němci a jejich spojenci jen pár dní poté, co Rusko 24. února napadlo Ukrajinu, když oznámil velké zvýšení vojenských výdajů. Dalších 100 miliard eur mělo zlepšit žalostný stav německých ozbrojených sil. Jenže vláda tento slib plní podle listu pomalu. Výsledkem byl prohlubující se dojem, že Německo s koaliční vládou, která byla zvolena před ruskou invazí, není schopna zaplnit vakuum ve vedení Evropy. Místo toho se neochotně připojuje k ostatním, protože s ním ostatní nejdou. „Německo teď není ve skutečnosti týmovým hráčem – má pocit, že je vláčeno,“ řekla listu Jana Puglierinová, ředitelka berlínské kanceláře Evropské rady pro zahraniční vztahy.

Vztahy s Polskem a Pobaltím, které prosazují tvrdší postoj k Rusku, jsou proto nevraživé. „Ale nespojujeme se ani s Itálií nebo Španělskem,“ řekla Puglierinová. Thomas Kleine-Brockhoff z German Marshall Fund listu uvedl, že určitá kritika Německa je nezbytná a oprávněná, ale obával se, že zašla příliš daleko. „Někde - jako v Polsku a Maďarsku - je Německo užitečným pro nacionalistické politické kampaně, zejména mezi populisty, což přispívá k většímu anti-EU sentimentu,“ dodal. Uznal ale, že pro Ukrajinu země nedělá dost.

Pokud jde o energetiku, Německo bylo v Evropě ostře kritizováno za své jednostranné rozhodnutí zmírnit ránu vyšších cen energií pro vlastní občany a společnosti ve výši 200 miliard eur (asi pět bilionů korun). Další země, jako Francie a Španělsko, také oznámily státní podporu na náklady na energii. Jenže velikost těchtp dotací se rozkládá na jiné, chudší národy, podotýká list.

„Na zemi, která tolik mluví o multilateralismu, mělo Německo vždy jednostrannou energetickou politiku,“ řekl Daniel S. Hamilton, americký vědec z Německa, listu s odkazem na náhlé rozhodnutí Angely Merkelové, bývalé kancléřky, opustit jadernou energii a její budování plynovodů Nord Stream z Ruska, které odřízly Polsko a Ukrajinu. „U těch 200 miliard eur nejde jen o velikost, ale i o způsob, který byl prostě oznámen bez evropské solidarity,“ dodal Hamilton.