Žižka měl osobité pojetí práva, ale krutostí se nevymykal, říká historik Čornej

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je historik Petr Čornej. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Událostí loňského roku v české knižní produkci je nepochybně mohutná monografie Jana Žižky z pera historika Petra Čorneje. Známý medievalista předkládá své životní dílo devadesát let po detailní studii o husitském válečníkovi od Josefa Pekaře. Za první republiky, při jejímž vzniku prezident T. G. Masaryk razil heslo „Tábor je náš program“, pohled na Žižku od matrikového katolíka Pekaře samozřejmě velmi rezonoval. Kupodivu ani dnes, 600 let po vstupu táborského hejtmana do husitské revoluce, není téma Žižka pro současníky vyhaslé.

Výchozí otázka nemůže být jiná než: Byl Jan Žižka masový vrah, nebo hrdina?

Ale ta otázka je ahistorická. Z hlediska své doby rozhodně žádný masový vrah nebyl. Jednal ve jménu vyšší pravdy, sám by řekl boží nebo svaté pravdy, což ho v očích husitů ospravedlňovalo. Stejně tak ani křižáci nebyli z katolického pohledu masoví vrazi. I oni jednali ve jménu nejvyšší pravdy. Ve středověkém chápání se za vraždu považovalo usmrtit někoho bez soudu, což se ovšem nevztahovalo na spravedlivou válku, kterou podle svého přesvědčení husité i jejich nepřátelé vedli. Otázku, jestli byl masový vrah, do Žižkova příběhu vnáší až moderní doba. Pro většinu husitů byl Žižka samozřejmě hrdina.

A nevymykal se přece jen i na svou dobu obzvláštní krutostí?

To si nemyslím. Jestli se něčím vymykal, tak to bylo jeho osobité pojetí práva. Funkci vojenského hejtmana totiž chápal tak, že mu poskytuje i soudcovské pravomoci. Což by ještě nebylo tak nejhorší, přece jen hejtman soudcovské pravomoci měl nad vojáky, eventuálně i nad jinými osobami světského stavu. Ale v žádném případě nad duchovními, ti spadali pod církevní právo. A když si Žižka osoboval rozhodování o kněžích, bylo to něco, co mu třeba táborští duchovní, byť z našeho pohledu radikální revolucionáři, absolutně nemohli odpustit. Aby vojenský velitel posuzoval jako nějaký inkvizitor, jestli kněží žijí v souladu s křesťanskými principy, bylo z tehdejšího hlediska naprosto nepřijatelné. Žižka nepochybně dosti tvrdě postupoval proti katolickým kněžím a řeholníkům. Perzekvoval je ale teprve, když odmítli přijmout husitský program, tedy čtyři artikuly pražské. Tím se pro něj stávali kacíři, které posílal na smrt. Stejně nesmlouvavě si počínal proti kacířům ve vlastních řadách, pikartům a adamitům. To byl mimo jiné jeden z důvodů jeho sporu s táborským duchovenstvem.

Nezkrácený rozhovor je s celým speciálem 30 rozhovorů k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.