Scruton: Symbióza mezi oligarchy a EU byla v Česku nevyhnutelná

UNIKÁTNÍ KNIHA PROMĚNY SVĚTA

Scruton: Symbióza mezi oligarchy a EU byla v Česku nevyhnutelná
Roger Scruton Foto: archiv
3
Domov

Echo24

Echo připravilo knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na důležité otázky začátku 21. století. Jednou z nich je anglický konzervativní filozof Roger Scruton. V letech 1979 až 1985, kdy byl zadržen policií a vyhoštěn z Československa, jezdil přednášet disidentům a na podzemní univerzitu do Prahy a Brna. Napsal víc než třicet knih, řada jich vyšla i česky. Zájem o Českou republiku Scrutona nikdy neopustil. Dva měsíce před smrtí převzal v Praze pamětní stříbrnou medaili předsedy Senátu. Hovořili jsme s ním na podzim 2014.

Co si před třiceti lety, když jste cestoval za železnou oponu, vaši kolegové na univerzitě nebo obecněji v akademickém prostředí o vašem zájmu o Československo mysleli?

Tím, že to byl ilegální podnik, jsem o celé věci komunikoval jen s lidmi, jimiž jsem mohl věřit. Moc lidí tady v Anglii o pravém účelu mých cest nevědělo, v podstatě jen kroužek, který na Západě podzemní univerzitu pro Československo rozjížděl. Pracovali jsme v tichosti, nedělali jsme kolem sebe zbytečný hluk. Většina mých kolegů na univerzitě byli sympatizanti levice, což nebyl typ lidí, jimž by člověk nutně říkal pravdu.

Zajímalo tehdy mezi britskými intelektuály, vzdělaneckou třídou, někoho Československo nebo obecněji východní Evropa?

Ale ano. Hlavně po vzniku Solidarity v Polsku, ta vyvolala velkou vlnu sympatií. Československo sice tolik pozornosti nebudilo, na druhou stranu už od časů zimního krále Bedřicha Falckého a jeho manželky Alžběty Stuartovny mezi lidmi v Anglii a českých zemích existovala jistá elementární sympatie, povědomí o tom, že uprostřed Evropy leží jako ostrov v katolickém moři malá protestantská země, která pro svůj protestantismus musela leccos vytrpět. Neopomenul bych ani pozdější kulturní vazby, především v 19. století. V generaci mých rodičů byl ještě poměrně rozšířený pocit viny za Mnichov. Takže myslím, že Britové se o Československo často silně zajímali, pokud se tedy o něm předtím dozvěděli. Zájmu tedy vždycky bylo dost, ale byl to takový ten specializovaný zájem.

Co říkáte poslednímu vývoji? Všímáte si vzestupu oligarchů tady?

Zaznamenal jsem ho a nejsem tím překvapen. Vždycky jsem byl skeptický k názoru, že se vám může podařit dosáhnout hladkého přechodu od komunistického režimu k pravé demokracii. A to především proto, že se u vás nikdy plně nerozvinula vláda práva – ta dostala zásah už nacistickou okupací a od těch dob se ji nepodařilo plně vzkřísit. Vláda práva se nenastolí sama od sebe jako vedlejší produkt ustavení demokratického parlamentu, sepsáním nových zákoníků. Potřebujete i pořádné soudce, úřady, zralé veřejné mínění atd. Všechny tyto elementy byly po roce 1989 velmi slabé, bohužel potom nikdy neposílily natolik, abyste byli schopni vzdorovat korupci a nově vzestupu oligarchů. Nesmí se taky zapomínat, že oligarchové mají k dispozici novou mašinerii v Evropské unii. Na domácí scéně se o ni mohou opírat jako o externí zdroj síly, legitimizovat tudy svoje počínání. Jak to myslím? Že oni díky EU mohou snadno přesouvat kapitál napříč hranicemi. Ten se pak může znovuvynořit jako čistý kapitál řekněme v Německu, spojit síly s nějakou firmou blízkou té či oné evropské vládě, jako je SNCF ve Francii. Ta symbióza mezi oligarchy a Unií u vás byla nevyhnutelná.

Další aspekt je evropská dotační politika. U nás v osobě Andreje Babiše evropské dotace posilují muže, který si pak je schopen nakoupit půlku společnosti – lidi, firmy, média.

O Babišovi jsem slyšel a co říkáte, mě nepřekvapuje. V případě Evropské unie totiž neexistuje možnost, jak se proti jejím mechanismům bránit. Nemůžete ty lidi, nebo dokonce procesy pohnat k soudu. Akorát by se vám vysmáli. Je to smutné. Já pořád věřím, že Češi jsou v zásadě patrioti, kteří milují svou vlast a přejí si, aby to byla ta poctivá, čistá země, jakou si přál Václav Havel. Jen bohužel nevím, jak je za těchto okolností možné toho ideálu dosáhnout.

U nás všechno zastínil příběh o korupci. Lidé mají dojem, že nabyla takových rozměrů, že jim vzestup oligarchů nepřipadá jako téma.

Jsem si jist, že nějaká korupce u vás být musí a musela, jinak by o ní lidé tolik nemluvili. Ale sázím na mladé Čechy, předpokládám, že po korupci se začnou vypořádávat i s oligarchií. Není to beznadějný stav. Všechny dobré věci rostou odspodu, což platí i v novinařině. Vím, že jste se dostali do problému po převzetí Lidových novin oligarchií, ale taky můžete začít dělat věci odspoda. My jsme s podzemní univerzitou v Československu začínali kolem roku 1980 – a fungovalo to! Ačkoli vždycky šlo jen o malou skupinu lidí, za deset roků členové té skupinky najednou byli na vrcholu.

Celý rozhovor Daniela Kaisera s Rogerem Scrutonem si můžete přečíst v knize Proměny světa, kterou vydává Echo. Můžete ji výhodně získat zde.

Kniha Proměny světa představuje zejména výběrem 25 zahraničních osobností unikátní soubor, který v jiném českém vydavatelství nemá obdoby. V knize se objeví společně Roger Scruton, Edward Lucas, Vladimír Bukovskij, Peter Pomerantsev, Timothy Snyder, Alain Finkielkraut, Alain de Benoist... vedle Roberta Kvačka, Petra Čorneje, Kamily Bendové, Deborah Tigridové, Karla Schwarzenberga, Marty Kubišové nebo Jiřiny Prekopové. Kniha je výjimečná obsahem i provedením, má šest set stran a pevnou vazbu. Knihu můžete získat za výhodnou cenu ZDE.​​​​​​​
Za sedm let existence Týdeníku Echo jsme připravili na 700 rozsáhlých rozhovorů. Jsou to rozhovory s jedinečnými osobnostmi a my jsme z nich vybrali 50 nejzajímavějších. Ani po čase neztratily nic ze své aktuálnosti, atraktivity a svého poslání. Dvacet pět rozhovorů jsme vedli se zahraničními osobnostmi – předními mysliteli a intelektuály z anglosaského světa, Francie, Izraele, Ruska nebo z blízkého sousedství (Německa, Polska, Maďarska).

Orientace

ROGER SCRUTON, filozof
DOUGLAS MURRAY, spisovatel a aktivista
TIMOTHY SNYDER, historik
EDWARD LUCAS, novinář a spisovatel
GEORGE FRIEDMAN, odborník na národní bezpečnost a geopolitiku
ROD DREHER, spisovatel
MATTHIAS BURCHARDT, antropolog
ALAIN FINKIELKRAUT, filozof
PASCAL BRUCKNER, spisovatel a intelektuál
GUY SORMAN, ekonom a filozof
ALAIN DE BENOIST, filozof
IVAN KRASTEV, politolog
MANFRED SPITZER, psycholog a neurolog
PAUL RUSESABAGINA, aktivista

Evropa, Izrael a islám

ŠMUEL BAR, specialista na radikální islám
DANIEL SCHUEFTAN, akademik
PAUL LENDVAI, spisovatel a komentátor
JIŘÍ HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, podnikatel a diplomat
PAWEL SPIEWAK, ředitel Židovského historického institutu ve Varšavě
ANDRZEJ NOWAK, historik
DANIEL PIPES, historik
TOM HOLLAND, historik a spisovatel
JOHN O’SULLIVAN, spisovatel a komentátor
ROBERT GERWARTH, historik
DANIEL HANNAN, poslanec Evropského parlamentu a intelektuál
SEYRAN ATESOVÁ, bojovnice za lidská práva

Český svět

DOMINIK DUKA, arcibiskup
JIŘINA PREKOPOVÁ, psycholožka
MARTA KUBIŠOVÁ, zpěvačka
KAMILA BENDOVÁ, matematička
PETR ČORNEJ, historik
JOSEF KOUTECKÝ, lékař
JAROSLAV RÓNA, sochař a malíř
DEBORAH TIGRIDOVÁ, lékařka
ROBERT KVAČEK, historik
STANISLAV KOMÁREK, biolog
JIŘÍ BARTOŠKA, herec a prezident festivalu
MICHAL PULLMANN, děkan Filozofické fakulty UK
JAROSLAV VRZALA, veterán protikomunistického odboje
PAVEL KOLÁŘ, fyzioterapeut
JAN PIRK, kardiochirurg
KAREL SCHWARZENBERG, politik
ONDŘEJ FOUS, zahradník
JAN MACEK, akademik
RADKIN HONZÁK, psychiatr a spisovatel
PETR PITHART, politik a esejista

Rusko a my

VIKTOR JEROFEJEV, spisovatel
PETER POMERANTSEV, novinář a spisovatel
MARK GALEOTTI, analytik
VLADIMÍR BUKOVSKIJ, disident