Když do bytu vtrhne ve čtyři ráno policejní komando a děti spí
ÚHEL POHLEDU
1
Před téměř čtyřmi lety v médiích odstartovala jedna z korupčních kauz bombastickými titulky „Jak generálové salutovali zbrojařům“ nebo „Policie popsala zločinný gang“, tak to bylo v době okolo pádu Nečasovy vlády běžné. Pro údajné zločince to byl začátek velice dlouhé noční můry, kde přepadové domovní prohlídky se zakuklenci, převozy z jednoho místa na druhé, celodenní a celonoční výslechy nebo propuštění ve tři hodiny ráno 130 km od domova, byla vlastně jen epizoda. Třem špičkovým manažerům a jednomu generálovi AČR vyšly fotografie ve zprávách televizních, tištěných i internetových. Novináři, především z jedné vlastnické skupiny, na základě tajemných informací policie, spřádali další a další teorie, jak fungovala zločinecká skupina, a jak velkou způsobili finanční a celospolečenskou škodu.
21.12.2018 padl osvobozující rozsudek pro všechny obžalované. Už v ústním zdůvodnění rozsudku se na adresu vyšetřovatelů a dozorového státního zástupce ozvaly argumenty jako manipulace s důkazy, zatajování dokumentů, zneužívání úředních záznamů, totální selhání v přípravném řízení atd. V průběhu líčení soudkyně otevřeně řekla, že podá trestní oznámení na vyšetřovatele Procházku. Jak probíhá hledání spravedlnosti téměř třicet let po konci komunismu? Takto to viděla žena generála Halenky.
Více o kauze najdete zde: Tohle pro duo Bradáčová–Šlachta nevypadá dobře
Když do našeho šedesátimetrového bytu vtrhlo lehce po čtvrté hodině ranní šestičlenné komando bylo mým synům devět a sedmnáct let a samozřejmě spali. I já jsem spala. Bohužel, z důvodu velikosti bytu, na pohovce v obýváku. Policisté si v místnosti udělali hlavní kancelář, a že tam jsem nahá pod dekou nebrali na vědomí. Dovolili mi obléci se až v době, kdy měli synové odejít do školy – po třech hodinách. Domovní prohlídka trvala až do 17h, po té odvezli mého muže v poutech neznámo kam. První zprávu o něm jsem dostala po cca 30 hodinách, nad ránem, že je propuštěn v Hradci Králové. A já jsem poprvé pochopila, co je psychický kolaps. Neschopnost vstát, jíst, spát, uvědomit si okolí. Za pár dní jsem se vrátila do práce – byla jsem poměrně úspěšnou ředitelkou armádní příspěvkové organizace. Ale uběhlo jen pár dní a mého muže byly opět plné noviny. Tentokrát i se mnou, protože jsme se údajně dopustili pojistného podvodu – taková soudní vložka nebo doražení polomrtvých. Ministr mě odvolal z funkce prostřednictvím svého řidiče a o důvodech jsem se dozvěděla z televize. V našem malém městě jsme pro ostudu nemohli ani vyjít z bytu, řada kolegů a domnělých kamarádů se nám začalo vyhýbat. Že jsme od soudu odešli s čistým štítem už samozřejmě nikoho nezajímalo. To už jsme se zhroutili oba. Ze dne na den se ze špičkových a uznávaných manažerů stali zločinci. Vůbec nevím, co se okolo nás dělo téměř měsíc, zhubli jsme oba deset kilogramů (a to jsme rozhodně netrpěli nadváhou). Měsíce a léta jsme žili v oparu, posilováni a uklidňováni psychofarmaky. Já už jsem stálou práci nenašla, a když mého muže vyhodili kvůli zdravotnímu stavu z armády, opět jsme byli v titulcích. Novináři v klidu, a bez jediného pokusu o ověření skutečnosti, převzali verzi ministerstva, že můj muž vodí konsilium lékařů už několik let za nos. A spravedlnost si dává na čas. Na rozdíl od např. dr. Ratha jsme na zahájení a samozřejmě konec soudního líčení čekali jak na smilování.
Až to konečně bylo tu – po třech letech bylo konečně nařízeno první stání. A nás čekaly další tři čtvrtě roku bezmoci a frustrace. Upřímně jsme se těšili, že se bude v soudní síni hledat pravda všemi zúčastněnými. Našlo se ale především to, že policie pod dozorem státního zástupce v přípravném řízení manipulovala s důkazy, vedla paralelní spisy, vyřazovala nepohodlné doklady, zatajovala znalecké posudky, které byly ve prospěch obžalovaných, dávala znalcům nepravdivé podklady, přepisovala odposlechy někdy nepřesně, někdy dokonce lživě. V průběhu hlavního líčení všechna tato policejní zvěrstva vyšla najevo a co na to státní zástupce, který o tom všem mohl a měl vědět? Zval svědky, kterým pak nepoložil žádnou otázku, dožadoval se dotazování na ministerstvech, NKÚ, ptal se na informace z veřejně přístupných zdrojů, ale jinak nic. Ani se nesnažil podpořit svou verzi příběhu, nevyjadřoval se k palbě důkazů obhajoby. A jak to dopadlo? Ve své závěrečné řeči pouze znovu přečetl obžalobu, bez jediného důkazu ji prohlásil za dokázanou, navrhl všem obžalovaným pět let natvrdo a …… odešel. Ještě před závěrečnými řečmi obhájců a obžalovaných se omluvil pro pracovní zaneprázdnění a na lavici obžaloby posadil kolegu, který celý čas závěrečných řečí obhajoby nezvedl oči od laptopu. Státní zástupce vrchního státního zastupitelství Mgr. Prygl objektivně zničil kariéru a zdraví čtyřem mužům, kterým nesahá ani po kotníky. Desítky hodin při jednáních poslouchal důkazy, jak mizernou práci odvedl a jak podle se chovali vyšetřovatelé. A reakce? Odvolal se na místě s odůvodněním, že si musí přečíst písemné vyhotovení rozsudku, aby pochopil myšlenkové pochody paní soudkyně. Ing. Lachman, ředitel agentury MO, po celoživotní ceněné kariéře, pracuje jako běžný úředník. Ing. Pavlík obdobně uznávaný státní úředník odešel s podlomeným zdravím do důchodu. Ing. Veřmiřovský, který v jednom podniku strávil celý svůj profesní život a vlastní pílí to dotáhl z referenta až na ředitele, musel odejít, i když dosahoval vynikajících výsledků.
A můj muž? Brigádní generál, dvojitý válečný veterán, majitel tolika vyznamenání, že je musíme mít v krabici, reprezentant ČR při NATO, ředitel sekce MO. Napřed mu nebylo dovoleno odjet na studia do USA, kam byl pozván americkou stranou; bylo zrušeno jeho povýšení, byl téměř tři roky držen mimo službu, aby byl nakonec z armády vyhozen, aniž soudní jednání jen začalo, natož aby byl odsouzen. Můj muž slíbil, že je připraven za svou vlast položit život a mockrát dokázal, že to není jen fráze. Stát ho za to chce poslat na pět let do vězení a léta mu není divné, že nemá proč.
Řekne některý zástupce státu aspoň „SORRY, JAKO…..“? Bude opravdu podána žaloba na vyšetřovatele, který si v 21.stol. a v demokratické zemi upravuje důkazy tak, aby se mu hodily? A co státní zástupce, který to celé dozoruje a stále trvá na potrestání?
A co novináři – hlídací psi demokracie? Nechtěla jsem po nich, aby trávili dlouhé dny na lavici pro veřejnost jako já, ale aspoň na závěrečné řeči a vyhlášení rozsudku mohli přijít, aby věděli, jak končí aféra, která jim na začátku zabrala řadu dní řadu stránek novin. Je nevina opravdu tak málo sexy? Opravdu není nutné psát o šlendriánu a neprofesionalitě těch, kteří by měli chránit spravedlnost? A co když se příště bude do nějakého příběhu hodit jejich blízký …..
Patetický pohled zlomené ženy určitě nikoho nedojme. Takových příběhů se v posledních letech vyrojila celá řada a lidé v nich přišli ještě o víc než o pověst, práci a zdraví jako my. Vždyť když se kácí korupční les, na nějakou tu lidskou třísku se nehledí. Tak co kdybych zkusila alespoň konspirační teorii.
Ministr Vondra ze mne udělal ředitelku své největší příspěvkové organizace, která spravovala miliardový nemovitý majetek, a z mého muže ředitele sekce podpory, hospodařící zase s majetkem movitým. Já jsem byla velmi pyšná, že se mi podařilo postupně vytlačit z rezortu firmu STAEG a ušetřit tak státu cca 90 mil ročně (byly doby, kdy se o pochybných obchodech s touto firmou ještě psalo). Společně s mým mužem se nám také povedlo vymanit ze spárů firmy PuroKlima (mimochodem zapletenou do kauzy Rath) infekční nemocnici v Těchoníně a ušetřit tak státu dalších cca 70 mil ročně. Tehdy jsme to nepovažovali za úspěch jen my, ale i vedení MO. A mohla bych jmenovat dále. Byli jsme tak naivní, že nám vůbec nedošlo, že ty námi ušetřené peníze budou někomu chybět, a že ti, kterým chybí, budou čekat na svou příležitost.
Ta přišla. Před volbami 2013 se začíná rozbíhat vyšetřování, které jako by náhodou, má krycí název „Skřivan“. Zajímá se o obchody mezi ministerstvem obrany a soukromou firmou, vedenou mužem se jménem jiného opeřence. Byly nasazeny operativní prostředky, probíhaly výslechy. Ovšem to už se situace v politice začala měnit, začínalo být jasné, že už nic nebude jako dřív a způsob pádu Nečasovy vlády nám dal za pravdu. Přicházela nová garnitura a nové zájmy. „Skřivan“ se jaksi přerodil z objektu zájmu policie napřed do nejdůležitějšího partnera ministerstva obrany a za pár let dokonce do nositele medaile prezidenta republiky Za zásluhy.
Co ale teď s vyšetřováním? Největšího beneficienta jaksi už nebylo žádoucí stíhat, ale když se „na tom dělalo“ už tolik let, tak co s tím? Jsme ale v době největší slávy ÚOOZ pod vedením plk. Šlachty. Ten naopak nové realitě rozumí velmi dobře, a tak jednoduše nahradí poslední článek zločinného spiknutí, článkem prvním. A při hledání náhradníka přišli na řadu ti, kterým se naše nekontrolované šetření v rozpočtu nelíbilo. Já, resp. mnou vedená organizace, která s tím neměla nic společného, začala čelit soustředěné kontrole snad všech orgánů, které si kdo dovede představit. Finanční úřad, sociální zabezpečení, NKÚ, úřad práce, veřejnosprávní kontrola atd. Kontroly nic nenašly, pro mne bohužel. Pro mé odvolání se musel najít nějaký jiný důvod, a tak se to zkusilo s pojistným podvodem u více než rok staré (a pojišťovnou dávno zlikvidované) pojistné události. Nevyšlo to, pojišťovna prohlásila, že jí škoda nevznikla a nebyla ani účastníkem řízení, ale na odvolání a dehonestaci to stačilo. Navíc v pojišťovnictví, ve kterém jsem působila většinu svého profesního života, si už neškrtnu. Pěkný trest.
A generál Halenka? Dodatečně, po více než roku vyšetřování, se z něho stal „Skřivan náhradník“. Je pravda, že navrhl náčelníku generálního štábu odprodej motorů, které si později koupil Skřivan, a NGŠ jeho návrh schválil. Ovšem v jeho návrhu byl, kromě těchto motorů, obsah dvou logistických center. A pro představu, inkriminované, žalované motory byly asi v pěti regálech, jedné z 30 hal a několika desítek tisíc metrů venkovní skladovací plochy. Celý odprodej byl dlouho připravován a také veřejně prezentován jako nutný předstupeň výměny zastaralých a nepotřebných náhradních dílů za nové a potřebné. Není třeba být velký vědec na to, abychom uznali, že když potřebujeme něco nového koupit, musíme mít napřed místo, kam to dát. Žádná věda není také úvaha, že mít náhradní díly na techniku, kterou už neprovozuji, je zbytečné. To ale nevadí, scénář je osvědčený – stačí vhodný novinový titulek. Generál Halenka byl tedy zvolen za vhodného Skřivana náhradníka. Vždyť svou naivitou nejen, že systematicky ničil zavedené vazby, ale navíc vůbec nevnímá vazby nové. A tak byl dosazen do právě probíhající kauzy Skřivan a příběh se jen trochu přizpůsobil změně aktérů. Co na tom, že takto už příběh nedává smysl, generál přeci výtečně splnil zadaný úkol. Zbavil armádu nepotřebných věcí, jejichž skladování stálo ročně 70 mil Kč, prodejem získala armáda 250 mil Kč a uvolnil místo pro náhradní díly pro techniku, kterou armáda užívá. V kauze navíc začalo znatelně chybět to základní – cui bono! Kromě našeho státu nikdo prospěch nezískal a kupodivu se státní zástupce celé hlavní líčení ani nepokusil otázku prospěchu před soudem otvírat. Stačí, když ten nekontrolovatelný generál je z cesty. Než soud rozplete pravdu, bude všechno už dávno jinak. Škody zaplatí stát, obžalovaní se s koncem kariéry nakonec smíří, čas jim otupí nekonečné úzkosti. A státní zástupce, vyšetřovatelé, koupený znalec? Zkoušela jsem si představit, co dělá jejich svědomí, vědí, co to je?
