Marxisté povstávají a prezidentská řežba

Okupační stávky za klima na českých univerzitách bylo minulý týden všude plno. Měla se odehrát u příležitosti výročí 17. listopadu a také v době konání 27. mezinárodní konference OSN o změně klimatu v Egyptě. Dny a týdny předtím ze zahraničních agentur přicházely zprávy, jak se vandalové snaží poškodit významná výtvarná díla ve světových galeriích. Ve jménu boje za klima.

Jedinou dobrou zprávou je, že prohlášení českých studentů o stávce k pondělí má necelých 500 signatářů, vedle studentů svůj podpis připojili i někteří pedagogové, takže když vezmeme v úvahu, že české vysoké školy navštěvuje 300 tisíc studentů, nejde o nic děsivého. Ovšem duch Marxova Manifestu, který na Evropu vypustil strašidlo komunismu, sílí a vesele se zabydluje v různých hlavách.

500 z 300 tisíc je poměr, který dává naděje do budoucnosti. Tím ale pozitiva končí. Ne že bychom měli vztah k životnímu prostředí ignorovat. Naopak, péče o něj je výsostným znakem vyspělé kultury nebo civilizace. Jde o prostředky, které se na ochranu a péči vynaloží. Regulační nástroje, které chtějí politici použít, mají za cíl uspokojit požadavky veřejnosti. Faktem totiž je, že především v zemích západní Evropy je obava ze změny klimatu zásadním společenským tématem. Hlavní otázkou je, zda politici naskakují na dezinterpretaci aktivistů, kteří poznání klimatologů a přírodních vědců patřících do hlavního proudu převracejí, a to i u těch, kteří změnu klimatu samozřejmě potvrzují, připouštějí i vliv člověka, ale vědí, že Země se točí nikoli na základě vůle lidstva. Konečně i u globálních autorit, jakou je třeba Václav Smil, najdeme dost výrazně odlišný kontext než dezinterpretovaný extrakt, se kterým se pak pracuje ve veřejném prostoru.

Nejvážnější dopad ale nakonec mají politická řešení, která se neřídí efektivním dopadem, ale ohlasem k uspokojení znejistěné veřejnosti. A do toho radikální levice požaduje změnu společenského řádu, protože z oteplování viní nenasytnost kapitalismu. Rozvojové země zase na poslední klimatické konferenci požadují obrovské finanční kompenzace za přírodní pohromy, za které údajně může zničující hospodářská ekonomika vyspělých zemí euroamerického světa. Jako by nestačilo, že Evropská unie se sama svými plány na boj s oteplováním chystá rozvrátit svoji ekonomiku, základ vlastní síly a prosperity, zatímco mocnosti Asie tomu pobaveně přihlížejí. Chtělo by se říct, že rozum musí vždycky nakonec zvítězit, ale za cenu hrozných konfliktů a bolestné katarze. V listopadu 1917 jich na Auroře a v ulicích Petrohradu nebyly masy, začala to hrstka, která rychle strhla vyčerpané davy.

Uveřejnění prvního rozhovoru s prezidentským kandidátem Andrejem Babišem se u některých čtenářů a konečně ani v redakci nesetkalo s pochopením. Dost otevřeně jsme si to vyříkali. Pro nás, první babišobijce, nebylo z mnoha důvodů jednoduché takové interview připravit.

V tomto vydání přinášíme rozhovor s divokou kartou nadcházejících prezidentských voleb Danuší Nerudovou, také ji necháváme mluvit, protože cílem našich rozhovorů je kandidáty poznat, a nikoli předvádět preference. Stále jsme přesvědčeni, že vy čtenáři si nakonec uděláte svůj názor sami, a tak to má být.