I Trump umí být vtipný, smiřte se s tím
Úhel pohledu
1
Americká média „žijí“ novou kauzou. Prezident Trump na svém twitterovém profilu zveřejnil upravenou fotografii, na níž je hlava amerického prezidenta na těle slavného boxera Rockyho, jehož v sérii nesmrtelných filmů ztvárnil herec Sylvester Stallone. Novináři za oceánem nevědí, co si s fotografií počít, byť podobné vtípky Trump sdílí na svém profilu pravidelně. A dalo by se téměř s jistotou říci, že naprosto cíleně.
Unclear why, je nejasné proč, komentuje fotografii deník Washington Post ve svém tweetu. Trump přitom podobné legrácky dělá opakovaně a američtí novináři je berou až příliš vážně. Bohužel pro ně. Kupříkladu v lednu letošního roku Trump pohostil vítězný tým americké univerzitní fotbalové ligy Clemson Tigers v Bílém domě při vládním shutdownu fast foodem, včetně hamburgerů z McDonaldu, což pobavilo mnohé napříč světem. Jak na to zareagovala některá americká média? Některé méně důvěryhodné servery se snažily ve svých „analýzách“ dokázat, že Trump ve skutečnosti nenaservíroval tisíc burgerů, jak napsal na svém Twitteru. Ve skutečnosti jich bylo skoro 400, což je ale naprosto jedno, napadne téměř každého.
Washington Post se však rozhodl přijít celé věci na kloub a vypátrat, kolik přesně celá hostina prezidenta stále (zhruba 3000 dolarů) a kolik přesně jakého druhu jídla se na honosných podnosech v Bílém domě objevilo. Svůj investigativní článek Washington Post doplnil ilustrativními obrázky o rozmístění občerstvení pro hráče amerického fotbalu, včetně kompletního výpisu položek. Ověřovat něco takového je vpravdě absurdní.
Když se letos v létě dostal na veřejnost plán, že Trump chce tak, jako už někteří američtí prezidenti v minulosti, koupit od Dánska ostrov Grónsko, byl prezident vesměs terčem posměchu. Trump se s tím vyrovnal po svém, když na konci srpna tweetnul fotomontáž komentátora Jona Gabriela, na níž stojí uprostřed Grónska zbrusu nový hotel Trump Tower se slovy: „Slibuji, že tohle neudělám!“
Třicátého října pak Trump tweetnul meme, kde dává medaili s tlapkou psu Conanovi, který byl zraněn v akci, při níž přišel o život vůdce Islámského státu Abu Bakr al-Bagdádí.
AMERICAN HERO! pic.twitter.com/XCCa2sGfsZ
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) October 30, 2019
Novináři z New York Times hned přišli s analýzou celé situace, nejspíše v domnění, že běžní Američané nejsou schopni pochopit vtip. Nebyli však sami. „Zdroj Bílého domu uvedl, že pes v Bílém domě není,“ napsal na svůj Twitter novinář z CNN Jim Acosta, s nímž měl Trump v minulosti konflikt. Mimochodem, abychom nebyli na americké novináře zase tak přísní, Trumpovy tweety jsou oficiálním stanoviskem Bílého domu a je samozřejmě hotovou věcí, že o prezidentovi nic ošklivého neřeknou v televizi Fox. Tam se ostatně dozvíte, že Trump je skoro nadčlověk nebo že s prezidentem vychází slunce.
Vtipy podobného ražení jsou ale součástí Trumpovy politické image už od jeho volebního vítězství v roce 2016. Před volbami kupříkladu facebooková stránka God Emperor Trump chrlila desítky podobných kreslených vtipů denně, jež měly statisícový dosah, a sám prezident jich v minulosti sdílel a lajkoval mnohem více, než je výše nastíněný výčet. Někteří političtí komentátoři dokonce po volebním vítězství republikánského kandidáta jeho úspěch vysvětlovali tím, že pro mnohé voliče bylo atraktivní dostat meme do Bílého domu, nebo jednoduše volili kandidáta, který jim přišel vtipný.
Trumpovi však už nikdo neodpáře, že byl zřejmě prvním výrazným západním politikem, který se pokusil fenomén memes na sociální síti uchopit a pomocí nich komunikovat se svými potenciálními voliči, nebo je tedy alespoň pobavit. Například možný demokratický kandidát na prezidenta v nadcházejících volbách Bernie Sanders, který je mezi mladými Američany velmi populární, na svém Instagramu sdílí memes téměř denně. Některé strany se to i u nás teprve učí dodnes, tak jako třeba ODS a její předseda Petr Fiala. ODS se retweetováním všemožných kreslených vtipů snažila uhasit ostudu, kterou si strana uřízla při zveřejnění fotografie, na níž Fiala v saku čte životopis Franze Kafky, zatímco maluje. Tvorba a sdílení kreslených vtipů by přitom měly být ze strany politiků jen reakcí na poptávku doby a snahou o oslovení mladých voličů, kteří na podobné legrácky slyší.
Humor je samozřejmě také o vkusu. Je tedy naprosto validní, že někomu přijdou podobné výstřelky amerického prezidenta trapné či jako znevažování jeho úřadu. Kde leží tato hranice, je bezpochyby na každém z nás. Pokud někomu přišla například před lety nevkusná placka zobrazující Karla Schwarzenberga jako pankáče v čase jeho prezidentské kampaně, je zcela pochopitelné, že mu není po chuti ani Trumpův styl komunikace s veřejností a voliči. Mnohým, včetně autora článku, však přijdou podobné fóry jednoduše vtipné. Politika se navíc v posledních letech bohužel čím dál více stává show, kde se voličům spíše než propracovaným programem nebo uhlazeným vzhledem a rétorikou zalíbíte originálním marketingem, konfrontacemi s názorovými protivníky jak z telenovely nebo jednoduše humorem. Premiérské křeslo vám dnes spíše přinese cílení na emoce než sázka na profesionální politiku.
Trumpovým kritikům však v tomto případě navíc uniká ještě další věc – americký prezident získává s každým podobným vtipem reklamu naprosto zdarma, když média po celém světě šíří jeho legrácky seriózním způsobem. Stejně jako nepovedená prezentace Elona Muska a nerozbitného skla u jeho cybertrucku, která pokud na ni hledíme s odstupem času, mohla být seriózně zamýšlena jako krok, jak přitáhnout na nový produkt Tesly co největší pozornost bez jediného dolaru vloženého do propagace. Ostatně excentrický miliardář se na Twitteru pochlubil, že na cybertruck má jeho firma už čtvrt milionu předobjednávek. Mimochodem, Musk se na svém twitterovém profilu chová podobně jako Trump a memy sdílí jako na běžícím pásu.
A aby toho nebylo málo, mnozí jedinci a novináři, kteří Trumpovy vtipy berou buď vážně, nebo s nimi jednoduše nesouhlasí, získávají nejen u prezidentových přívrženců jistě právem nálepku sucharů, kteří se nedokážou zasmát vtipu. Pozoruhodné z tohoto pohledu může být kupříkladu nedávné šetření společnosti Gallup, která ve svém průzkumu zjistila, že americkým masmédiím věří pouhých 41 % Američanů, co je ale zajímavější, mezi republikány je tato důvěra pouze na patnácti procentních bodech. V minulých průzkumech Gallup pak uvedl, že nedůvěrou k médiím trpí především mladí, dost možná i proto, že novináři mají potřebu brát seriózním způsobem sebemenší vtip, který Trump nasdílí. Přitom by možná pro jejich vlastní dobro stačilo se občas nějakému tomu vtipu jednoduše zasmát, ostatně prostoru pro relevantní kritiku je víc než dost.
