Spor o hodnotu českých obrazů. Národní galerie nakonec nezískala žádný

Stojí středověké umělecké dílo skutečně za desítky až stovky milionů korun? Měla Národní galerie investovat takové částky, aby vzácná díla české provenience získala? Takové otázky vyvolala víkendová dražba obrazu „Trůnící Panna Marie“ z dílny Mistra vyšebrodského oltáře, který nakonec získalo Metropolitní muzeum v New Yorku za přibližně 158 milionů korun. České ministerstvo kultury přitom o dílu rovněž uvažovalo, ale chtělo za obraz dát pouze 15 milionů korun.

Emoce přitom v nedávné době vyvolala cena i jiného obrazu s námětem Zvěstování Panně Marii, který byl také patrně dílem Mistra vyšebrodského oltáře. Bývalý ředitel Národní galerie Jiří Fajt byl připraven za umělecké dílo zaplatit 65 miliónů korun. Částka se však zdála ministerstvu kultury přemrštěná a byla součástí kritiky, která nakonec vedla ke konci Fajta v čele příspěvkové organizace v době ministra Antonína Staňka. Kunsthistorik Jan Royt sice přiznává, že je druhé dílo v daleko horším stavu než deska s Trůníci Madonnou, přesto mu cena přišla adekvátní.

Že je o české středověké umění ve světě zájem, potvrzuje právě víkendová aukce ve Francii. Před dražbou se cena odhadovala na 400 000 až 600 000 eur (10,2 milionu až 15,3 milionu korun), konečná částka se však po dramatickém přihazování v aukční síni v Dijonu vyšplhala na více než osminásobek. Konečných 6,2 milionu eur (přes 158 milionů korun) je tak nejvyšší částkou zaplacenou za dílo české provenience na zahraniční aukci v posledních desetiletích. Novým vlastníkem obrazu se stalo Metropolitní muzeum v New Yorku, které podle všeho disponuje naprosto jinými částkami, které může do umění investovat, než česká strana.

„Mluvil jsem se zástupkyní Metropolitního muzea a řekla, že byli připraveni jít v případě potřeby ještě výše,“ řekl zpravodaj České televize Jan Šmíd, který aukci sledoval na místě. České instituce v aukci neuspěly. „Je nám to líto… cena ale podle ministerstva neodpovídá reálné hodnotě,“ uvedla mluvčí ministerstva kultury Michaela Lagronová.

Royt však považuje taková slova za diletantská. „Metropolitní muzeum v New Yorku je přední světová instituce a tedy ví co kupuje a za kolik. Za naprosto neprofesionální a diletantské považuji stanovisko mluvčí MK, která prohlásila, že cena je neadekvátní, kde tuto informaci vzala? Za stejně diletantské považuji to, že jsme si mysleli, že desku vydražíme za 15 milionů Kč. Musíme konečně pochopit, že české středověké umění po výstavě, kterou uspořádal Jiří Fajt v Metropolitním muzeu, se prodává za takové ceny, a to je přeci dobře,“ uvedl Royt pro Echo24.

Zvěstování Panně Marii

To jak může být cena středověkého díla ošemetná, ukazuje případ druhého obrazu připisovaného dílně Mistra vyšebrodského cyklu. Obraz s námětem Zvěstování Panně Marii, který může být variantou jedné z devíti jeho částí. Národní galerii ho za 65 milionů korun nabízel soukromý majitel. O ceně se však velmi diskutovalo, mimo jiné proto, že se předloni nabízel v dražbě ve Frankfurtu nad Mohanem. Za vyvolávací cenu 110 000 eur (2,8 milionu korun) se nevydražil, po dražbě jej za neznámou cenu koupil současný majitel.

Nárůst ceny z necelých 3 milionů na 65 vysvětlovala galerie za vedení dnes bývalého ředitele Jiřího Fajta tím, že v době dražby se nevědělo, zda je obraz pravý. Kupec riskoval, ale státní instituce podle Fajta tak jednat nemůže – proto také dílo nekupovala ve zmíněné aukci. Obraz patří Nadačnímu fondu Richarda Fuxy, který v říjnu uvedl, že jednání se státem selhala a ještě letos dá obraz do aukce. Může tak učinit, neboť ministerstvo kultury dílo neprohlásilo za památku, jak navrhoval Národní památkový ústav.

Podle Royta byla cena adekvátní. „Obraz Zvěstování je sice v daleko horším stavu než deska s Trůníci Madonnou, avšak ve světle vydražené ceny 168 milionů považuji cenu za 65 milionů za adekvátní. Samozřejmě bych si přál, abychom ji získali za cenu nižší, ale jsme v tržní ekonomice. Sama se nabízí otázka zda cena desky se Zvěstováni po dijonské dražbě nebude ještě větší než 65 miliónů,“ uvedl pro Echo24 Jan Royt.

Sám Jiří Fajt se na dotaz deníku Echo24 odvolal na svůj blog, kde popisuje svůj pohled na věc. „Nákupy uměleckých děl do státních institucí podléhají striktně stanovené administrativní proceduře, která prakticky vylučuje individuální zneužití. Všechna umělecká díla se předkládají poradnímu sboru pro sbírkotvornou činnost, tj. na Národní galerii nezávislém orgánu, v němž zasedá na osmnáct předních odborníků z celé republiky. Pro jednání této tzv. nákupní komise vyhotovují jednotlivé sbírky odborné posudky, v nichž se hodnotí i požadovaná cena. Pokud je k dispozici písemná nabídka majitele, stává se automaticky součástí spisu, jak tomu bylo i v tomto případě,“ píše Fajt.

„Nákupní komise si pak vyslechne stanovisko sbírky, které v tomto případě zpracoval a přednesl ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler, doplňující posudek vypracoval člen nákupní komise prof. Jan Royt. Členové komise pak předkládané obrazy zevrubně diskutují a před závěrečným hlasováním se samozřejmě vyslovují i k požadované ceně. U obrazu Zvěstování byla opakovaně zdůrazněna jeho unikátnost a zásadní důležitost pro dějiny evropského umění a galerie byla jednomyslně vyzvána k tomu, aby usilovala o zakoupení díla i za požadovanou cenu,“ dodal mimo jiné.

Za pravdu mu dává dnes i ministerstvo kultury. „Záměr Národní galerie v Praze koupit v době, kdy byl jejím GŘ Jiří Fajt, zmíněný obraz byl zřejmě – zvláště ve světle posledních událostí – naprosto správný a kompetentní. Ukazuje se, že proces posuzování, co se kde z uměleckých děl koupí, je dnes poměrně dost zdlouhavý a neefektivní. NGP by do budoucna měla být institucí, která má důvěru ČR v nákupu těchto děl,“ uvedla Lagronová pro Echo24.

Čtěte také: Národní galerie v aukci neuspěla. Dílo Mistra vyšebrodského oltáře se vydražilo za 158 milionů Kč