Přece, ale možná pozdě. Boj o právo Česka stavět jaderné elektrárny

Na první pohled to vypadá jako další diplomatický kiks Andreje Babiše. Před měsícem ve sněmovně řekl, že musíme dostavět další jaderné bloky, i kdyby se přitom mělo porušit evropské právo. Načež se ozvala hornorakouská zemská vláda, že od evropského politika jsou to neslýchaná slova, a dala najevo, že teď bude plánům severního souseda vzdorovat tím spíš.

Ve skutečnosti Babiš svou nediplomatičností žádné obstrukce samozřejmě nenastartoval – z Rakouska chodí žaloby k evropským soudům rutinně na každou novou jadernou elektrárnu projektovanou kdekoli v EU. Kritiku si náš premiér zaslouží za pravý opak – totiž za zbytečné marnění času. Na konto Babiše a jeho předchůdce Sobotky jdou dva až tři roky, po které se na nových blocích mohlo pracovat. Otázka dneška je, jestli ty dva až tři roky České republice nebudou fatálně chybět při jednáních s Evropskou komisí.

Není jiné cesty

Státní energetická koncepce určuje, že jádro má tvořit polovinu české výroby elektřiny. Té poloviny by mělo být dosaženo k roku 2040. Do té doby se však zavře většina uhelných elektráren, také doslouží stávající reaktory v Dukovanech, což představuje asi 40 procent pro tu dobu odhadované spotřeby elektřiny v republice. Mezi experty celkem není sporu, že nejschůdnější cesta je nahradit tento výpadek novými jadernými bloky.

Kolik času ale taková cesta může trvat? Nejmenovaný expert z ministerstva průmyslu odhaduje, že vyjednávání s komisí plus příprava stavby jednoho bloku zaberou deset let.

Celý text si můžete přečíst v novém vydání Týdeníku Echo.