Nejjemnější krémovky ve Svídnici
Vystoupal jsem na ochoz radniční věže ve Svídnici a z výšky nějakých čtyřiceti metrů jsem obhlížel město, které má pro Čechy známý zvuk, neboť jedna z žen Karla IV. měla příjmení Svídnická, což zní docela důvěrně, jako by byla z nějaké české vísky, ostatně na Chrudimsku se jedna ves taky jmenuje Svídnice.
Jenže tahle Anna Svídnická byla dědičkou knížectví javorsko-svídnického, jedné z těch slezských středověkých zemí či zemiček, které si mezi sebou rozdělily ve středověku Piastovci, kteří pak vymírali a jeden státeček po druhém přiskakoval k české koruně, až zbylo jako poslední Herzogtum Jauer – Księnstwo Jaworskie, jež přinesla jako věno Lucemburkům krásná a něžná Anna. Ten Jawor je město nedaleko, je možné, že Anna se narodila spíš tam a dětství a mládí prožila v Budíně, odkud byla její matka a kde měla v roce 1353 svatbu, jí bylo čtrnáct, ženichu Karlovi o dvacet tři let víc…
