Samostatná jednotka Ivan Havel

VZPOMÍNKA NA IVANA HAVLA

Samostatná jednotka Ivan Havel
Česká televize Foto: Ivan Havel v pořadu ČT Na plovárně.
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Ve věku 82 let zemřel Ivan Havel, vědec a mladší bratr někdejšího disidenta a pozdějšího českého a československého prezidenta Václava Havla. Echo24 přináší text Jiřího Peňáse, který byl publikován u příležitosti 80. narozenin Ivana Havla.

Když se člověk narodí jako mladší sourozenec Václava Havla, plyne z toho řada důsledků, se kterými se musí vyrovnávat, například že bude pro některé lidí více zajímavý jako bratr, méně již jako konkrétní Ivan M. Havel. Bližší pohled na jeho osobnost, dílo a charakter však ukazuje, že se Ivan Havel tímto nenechal ovlivnit a svést ze své cesty, která se vedla vždy samostatně, originálně a po svém, takže z toho mohl i starší bratr býti někdy nervózní a připadat si jako bratr mladší.

Ivan Havel je založením intelektuální zkoumatel, zvědavec, objevitel, teoretik a přitom sangvinik a decentní excentrik. Je zajímavé ho číst, i když člověk zdaleka nerozumí všemu, a to ještě čte jen to, co napsal pro obyčejné lidi, tedy bez matematických vzorečků. Stejně tak zajímavé je ho poslouchat, protože řeč je pro něj způsob, jak se k tématu dostávat a jak problém jazykem uchopit a vychutnat ho.

Má dar říkat i věci samozřejmé zajímavě a tak, jak je nikdo jiný neříká. Jistý sklon zvláštní mysli k poučování a všechnoznalectví je u něj krocen permanentní ironií a sebeironií, což ovšem pozná a ocení obvykle jen ten, kdo je jí sám aspoň trochu mocen. Schopnost dělat si ze sebe trochu legraci a nebrat se zase tak moc vážně se nevylučuje s jistým narcismem, který je ovšem mírněn dobrým vychováním, vkusem a pověstnou rodovou zdvořilostí. Celek vytváří souhrn života, v němž jsou v rovnováze složky profesionální s těmi soukromými, které jsou vzhledem k exkluzivitě prostředí, ve kterém Ivan Havel vyrostl a celý život vlastně dlel, rozloženy v odpovídající míře.

Právě rodinný původ, ze kterého by se jiný nafoukl, je pro něj především zajímavou osobní zkušeností, která stojí za zkoumavý pohled. Stálá reflexe provází celý jeho vědomý život, počínaje mladým mužem z dobré, ale ponížené rodiny, pak intelektuálem, který se dostane v roce 1971 na studia do USA a normalizaci prožije v alternativním prostředí duchovního „veselého ghetta“, kde to nebylo vždy jen veselé. Zdvořilost k rodičům byla provázena respektem k bratrovi, jehož výjimečnosti si byl vědom, ale nepadal před ní na záda.

Jako člověk založený především matematicky a racionálně si nikdy neodpíral zájmy duchovní a spekulativní, neboť pro jeho povahu je typická především kreativita, to znamená že něco tvořit, vymýšlet, problematizovat je jeho mozku vlastní, i když to nutně nemusí být hmotně realizováno. Důležitou složkou povahy Ivana Havla je pak družnost a radost z dávání lidí, ovšemže rovněž trochu zvláštních, dohromady, z čehož mělo mnoho lidí radost a užitek dosud.

Ty snad jen na chvíli zarmoutilo, že úvahy, že by se snad mohl pokusit stát se po bratrovi prezidentem, v čemž by jistě obstál, hned v úvodu zamítl. Byl by to jistě nejlepší, nejchytřejší a nejvzdělanější možný prezident, ale právě z těch samých důvodů dal přednost dýmce a úvahám o robotech, virtuální realitě, umělé inteligenci a vůbec, kam to všechno spěje. Tím potvrdil, že na sourozeneckém pořadí nezáleží, a v osmdesáti letech už vůbec. A na těch vlastně také nezáleží: ale pro forma se sluší o nich zmínit. Tak všechno nejlepší, Puzuku!