Trumpova jaderná doktrína zdůrazňuje odstrašování Ruska

Od každého amerického prezidenta se čeká, že dá pokyn k aktualizaci tří hlavních dokumentů, které definují zahraniční a bezpečnostní politiku země. V prosinci 2017 tedy byla publikována nová Národní bezpečnostní strategie, na niž v lednu navázala Národní obranná strategie. Třetí, snad nejvíce napjatě očekávaný dokument se objevil 2. února, ačkoli jeho pracovní varianta se nějak dostala na veřejnost již v polovině ledna.

Jde o dokument, který se nazývá Nuclear Posture Review (zkráceně NPR) a fakticky popisuje, jaký postoj zaujímá stávající americká vláda k jaderným zbraním. Běžně se tak o něm hovoří i jako o jaderné doktríně USA. Jeho nynější podoba se stala tématem intenzivních diskusí, které se vlastně rozběhly dávno před publikací, jelikož Donald Trump opakovaně naznačil, že hodlá postupovat jinak než jeho předchůdce. Co tedy Trumpova jaderná doktrína opravdu obsahuje? A je skutečně natolik odlišná od té minulé z roku 2010?

Pro nesmiřitelné nepřátele současného prezidenta samozřejmě NPR představuje výtečné téma, pomocí něhož se mohou proti Trumpovi vymezovat. Podle jejich interpretace se jedná o velmi nebezpečný plán, který podstatně zvyšuje riziko jaderné války, zatahuje Ameriku do zbrojních závodů s Ruskem a ničí „Obamův odkaz“, tzn. maximální úsilí dosáhnout světa bez jaderných zbraní (jakkoli je to iluzorní). Zní však i kritické hlasy z druhé strany, podle kterých by se měl Trump více věnovat revitalizaci amerického arzenálu.

Nepochybným faktem je, že americké jaderné zbraně se od studené války změnily pouze málo a potřebují modernizaci. Nikdo relevantní to nezpochybňuje, avšak shoda už nepanuje na tom, co a jak se má modernizovat. Dosti hlasitě zněl mj. názor, že z podzemních šachet odpalované mezikontinentální rakety jsou z hlediska USA již takřka nepotřebné, a tudíž by se stávající typ Minuteman III měl prostě vyřadit bez přímé náhrady.

Hillary Clintonová zase zpochybňovala, že je potřeba nová střela s plochou dráhou letu LRSO (Long Range Stand Off) jako výzbroj strategických bombardérů. Pokud ale někdo čekal, že se s Trumpem dostaví nějaké radikální změny, zmýlil se. NPR se totiž téměř dokonale drží plánů z Obamovy éry, což zahrnuje novou mezikontinentální raketu GBSD (Ground Based Strategic Deterrent) jako náhradu Minutemanů, konstrukci raketonosných ponorek nové třídy Columbia a konečně nový bombardér B-21 Raider se střelami LRSO.

Schopnost nést atomové pumy má získat i nový „neviditelný“ bojový letoun F-35 Lightning II (tedy náhrada F-16), jenž by v této roli měl podporovat bombardéry (včetně nového B-21). Co naopak představuje změnu, je rozhodnutí ponechat ve službě i silnější letecké bomby B83 o maximálním ekvivalentu 1,2 megatuny TNT. Obamova vláda je hodlala vyřadit, takže by zbyl ve výzbroji pouze typ B61 o síle „jen“ 340 kilotun.

Velké pozornosti se ale dočkaly dva záměry z NPR, podle nichž má do amerického arzenálu přibýt dvojice nových zbraní. První má být menší, či špíše slabší, atomová hlavice pro ponorkové balistické střely Trident D5, kdežto druhou má být z ponorek startující střela s plochou dráhou letu. Druhá položka je však spíše „staronová“, jelikož USA měly jadernou verzi známé zbraně Tomahawk ve výzbroji dokonce ještě v roce 2010.

Na co tyto nové zbraně? Stručně řečeno na odstrašení Ruska. NPR totiž argumentuje, že USA sice disponují širokým spektrem strategických nukleárních zbraní, ale mají jen velice skromné možnosti, pokud jde o omezený (taktický) jaderný úder. Ten by totiž dnes mohly provést vlastně pouze letouny nesoucí atomové bomby (jaké se nalézají i na základnách v Evropě), jež by musely překonávat protivzdušnou obranu nepřítele. „Oslabené“ Tridenty a nové ponorkové střely by poskytovaly pestřejší a flexibilnější odpovědi.

NPR vychází z předpokladu, že pokud by v Evropě vypuknul konflikt mezi NATO a Ruskem, mohl by Kreml sáhnout k tzv. deeskalační eskalaci. Jde o hypotetickou strategii, při níž jedna strana uskuteční jediný omezený nukleární úder proti důležitému cíli druhé strany se záměrem nepřítele šokovat a donutit k jednáním či ústupu. Byla prezentována řada sugestivních scénářů ruské agrese proti Pobaltí, během níž Rusko použije taktickou jadernou zbraň a vsadí na to, že Američané pak nebudou ochotni „srovnat sázky“.

Je však třeba zdůraznit, že nejde o nějaký ďábelský výmysl prezidenta Putina, ministra obrany Šojgua nebo náčelníka generálního štábu Gerasimova. Ve skutečnosti podobný koncept vznikl již v éře SSSR. V případě hrozící porážky sil Varšavské smlouvy v konvenční válce by údajně bylo sovětskou jadernou raketou zničeno jedno západoevropské město a sovětská „věrchuška“ by doufala, že země NATO neprovedou nukleární odvetu.

Pokud pomineme morální rovinu (kterou se velmoci koneckonců řídí skutečně vzácně), je evidentní, že i z čistě racionálního pohledu jde o mimořádně hazardní koncepci. Kde je nějaká záruka, že protivník neodpoví úplně stejně? Konkrétní příklad nabízí výborná kniha The Third World War, kterou napsal britský generál John Hackett a v níž se Sovětský svaz pokusí zvrátit nepříznivý průběh konvenční války tím, že odpálí jadernou raketu na Birmingham, jenže USA a Velká Británie v okamžité odvetě zničí Minsk.

V Hackettově knize následuje vojenský převrat v Moskvě a ukončení bojových akcí, ale podle mínění řady odborníků je to velice optimistické. Pravděpodobnější by byly spíš další eskalace, jež by postupně došly až k rozsáhlé „jaderné výměně“, která by znamenala nejen konec války, ale i konec většiny lidstva. „Deeskalační eskalace“ je zkrátka natolik riskantní, že se nezřídka zpochybňuje i to, zda ji má Rusko skutečně „v rukávu“.

Ruská jaderná doktrína napovídá, že takový koncept opravdu existuje, představuje však jenom jakési zoufalé řešení pro případ, že by Rusku hrozila drtivá porážka. V takové situaci si Rusko vyhrazuje i možnost prvního použití nukleárních zbraní, je však třeba připustit, že podobně by se zřejmě zachovala každá jaderná mocnost. Stačí připomenout, že v říjnu 1973, kdy židovský stát čelil překvapivému útoku Egypťanů a Syřanů, stály izraelské letouny s jadernými pumami na letištích a čekaly na poslední osudový povel.

NPR v každém případě s „deeskalační eskalací“ operuje a ony dvě nové zbraně navrhuje jako adekvátní odpovědi. Kremlu tedy byla vyslána jasná zpráva, že pokud by opravdu zkusil takto hazardovat, Amerika bude připravena „srovnat sázky“. Ostatně i další pasáže NPR napovídají, že USA vnímají posilování ruského nukleárního arzenálu jako potenciální hrozbu. Podobně se dívají i na Čínu, byť ta je z hlediska jaderné výzbroje stále podstatně slabší, a samozřejmě i na KLDR, jíž se v NPR věnuje (nepřekvapivě) velký prostor.

Komentáře k nové podobě NPR si všímají i opakovaných zmínek o tom, že americké atomové zbraně nejsou odstrašujícími prostředky „jen“ proti jaderným zbraním jiných států a že mohou být použity také v reakci na jiné druhy útoků. Dříve platilo, že by Amerika nejspíš odpověděla „atomem“ na chemické nebo biologické zbraně, k čemuž se nyní explicitně přidává i možnost, že může jít o reakci na rozsáhlý kybernetický útok.

Někteří komentátoři se pak uštěpačně či zděšeně ptali, zda po nějakém dalším počítačovém útoku ze strany Ruska nebo Číny stiskne Trump „červený knoflík“. NPR však samozřejmě nic takového nenavrhuje, ovšem upozorňuje, že velké kybernetické útoky by v extrémním případě mohly mít účinky srovnatelné i s účinky „klasických“ zbraní hromadného ničení, a tudíž by se na ně mohlo (a asi i mělo) odpovídat stejným způsobem.

Stojí však za připomenutí, že koncept „nukleární odpovědi na nenukleární útok“ není něco, na co by Američané měli „patent“. Ve více či méně zastřené formě to již dříve deklarovala většina velmocí, nejostřeji z nich (kupodivu) Francie, která otevřeně říká, že její nukleární výzbroj má odstrašovat především země vyvíjející zbraně hromadného ničení a sponzorující terorismus. A bývalý prezident Jacques Chirac roku 2006 přímo řekl, že i na rozsáhlý konvenční teroristický útok by Francie mohla odpovědět atomovým úderem.

Zaznívá i tvrzení, že nová NPR vyzývá k obnovení jaderných pokusů, a že Trump prý dokonce již vydal příkaz k přípravě zkušebního výbuchu „pro politické účely“. Realita je ale taková, že NPR naopak výslovně říká, že Amerika nukleární zkoušky obnovit nehodlá, ovšem (a to je to, co zřejmě leckoho provokuje) vyhrazuje si právo tento postoj změnit, pokud by to vyžadovaly její bezpečnostní zájmy. Je skoro úsměvné, že některá hodnocení této věty působí tak, jako by měl nějaký americký test proběhnout už pozítří.

Snad nejzajímavější komentář k NPR ovšem představuje postřeh, že by se o tomto dokumentu nikdy nevedly takové diskuse, kdyby nebyl prezidentem právě Donald Trump. Faktem je, že o dřívějších podobách NPR se v médiích nemluvilo téměř vůbec, kdežto nynější podoba se stala skutečně vděčným tématem. Každopádně lze konstatovat, že Trumpova nukleární doktrína perfektně zapadá do jeho koncepce bezpečnostní politiky.

Kromě toho, že se zaměřuje především na vztahy mezi atomovými mocnostmi (konkrétněji na Rusko a Čínu, v menší míře KLDR), reprezentuje i jednoznačnou deklaraci, že USA pokládají své jaderné zbraně za důležitý nástroj pro prosazování národních zájmů. Zároveň ale obsahuje i několik formulací, které připouštějí více různých výkladů, což patrně odkazuje na Trumpova vyjádření ve smyslu, že by Amerika měla být pro svoje protivníky méně předvídatelná, aby se neustále nepokoušeli ji různými způsoby provokovat.

Navíc se v NPR vyskytují i položky, jež lze interpretovat jako součásti Trumpovy „nátlakové“ vyjednávací strategie. Náleží tam (jen zdánlivě paradoxně) především právě ony dva koncepty nových zbraní, a to modifikace rakety Trident D5 s menší hlavicí a ponorková nukleární střela s plochou dráhou letu. Ve skutečnosti totiž pravděpodobně jde o prostředky, jimiž by Amerika chtěla dotlačit Rusko k dodržování odzbrojovacích dohod.

USA dlouhodobě viní Rusko zejména z porušování a obcházení Smlouvy o raketách středního doletu (INF). Když ministr obrany Mattis hovořil o NPR před Kongresem, vyjádřil i naději, že by projekty nových zbraní měly zajistit americkým vyjednavačům silnější pozici při jednáních o INF s Moskvou. Pokud se Rusové vrátí k dodržování smlouvy, může to být pro USA důvod, aby potřebnost těchto nových střel přehodnotily.

Jestliže ale tento postup selže, pak Amerika na ruské kroky zcela zákonitě zareaguje, což bude zahrnovat i nové typy techniky coby odpověď na ruské taktické jaderné zbraně. Za zmínku ale stojí podotknutí ministra Mattise, že i použití „taktické“ zbraně by mělo nepochybně obrovské strategické dopady, jelikož by naprosto měnilo povahu konfliktu. Ostatně i proto se Trumpova verze NPR stále drží nosného principu starších dokumentů, tedy že samy atomové zbraně jsou (paradoxně) také největší pojistkou proti svému použití.