Jak zachránit seniory před Babišem

Je to už proslulý výrok premiéra vlády České republiky. „Člověk z toho má pocit, že čím víc peněz pumpujeme, tím víc jsou lidé nespokojeni. Je to zvláštní situace,“ prohlásil Andrej Babiš v reakci na největší demonstraci od listopadu 1989 na Letné. Upřímné kroucení hlavou nad tím, že se najde dost lidí, kteří se nenechají uplatit masivními transfery peněz ze státního rozpočtu, jimiž Babišova vláda i v časech prosperity a rekordně nízké nezaměstnanosti stahuje rozpočet do schodku 40 miliard korun.

Zranitelnou společenskou skupinou, která je k Babišovi pumpováním přitahována a věrně u něj zůstává, jsou senioři. Čím víc Andreji Babišovi v posledních týdnech utíkají lidé ze středních a mladších generací, tím víc je na seniorech závislý. Tvoří kolem poloviny všech jeho podporovatelů.

Mají dojem, jak jim Babiš těmi 900 korunami, které jim v posledních letech přidává, zvýšil životní úroveň. Pravdou je opak. Průměrná penze se snížila ze 42 procent průměrného platu, kde byla před nástupem Andreje Babiše do politiky, na současných 38 procent. Po všech těch přidáních. Je to dáno především rychlým růstem platů. Realita je ale taková, že Andrej Babiš není tu životní úroveň schopen seniorům dorovnávat. Jenže na první pohled vidí každý těch devět stovek navíc. Zvlášť když to doplní fotky nebohého Babiše s důchodci na předvolebních nákupech v Lidlu.

Chování seniorů je bohužel srozumitelné. Jejich životní úroveň je po konci pracovní kariéry plně závislá na státu. Alespoň u většiny z nich. Platili tak obrovské odvody na státní důchody (čtvrté nejvyšší v celé Evropské unii a jako jediná země jsme na ně neměli až do roku 2005 žádné stropy), že neměli moc prostoru naspořit si na osobní účty do rezervy. Žádná vláda po roce 1989 jim k tomu nedala šanci. Vysoká podpora Babiše mezi seniory je tvrdou daní za neschopnost udělat penzijní reformu. Jsme téměř jedinou zemí v Evropské unii, kde jsou lidé v penzi tak moc závislí výhradně na příjmech od státu.

S důchodem proto přichází změna mentality. Závislost. Ta je politicky mimořádně nebezpečná. Jakákoliv důchodová reforma se ve svých důsledcích dotkne až dnešních čtyřicátníků.

Zároveň je tady dva a půl milionu voličů nad šedesát, jichž už se žádná penzijní reforma nedotkne. Je nejvyšší čas začít přemýšlet, jak je uchránit před svody Andreje Babiše a jemu podobných. Ideální by bylo, kdyby se přechod do seniorské mentality co nejvíc odložil a pobyt v ní co nejvíc zkrátil.

Do důchodu se dnes odchází v průměru kolem 63 let. Postupně se věk posouvá podle roku narození. Strop má ale být 65 let. Ženy se přitom dnes dožívají v průměru 82 let, muži 76 let. To znamená 13 až 19 let v penzi. To znamená skoro jedna šestina života u mužů a čtvrtina u žen. Strašně dlouhé roky v plné závislosti na příjmech od státu.

S rostoucími platy, kdy starší lidé uvidí tu obrovskou propast mezi životní úrovní svou a těch aktivních, se bude čím dál víc prohlubovat jejich nespokojenost. A budou extrémně vystaveni různým mistrům v pumpování, jako je Andrej Babiš.

Nejlepší prevencí je udržet je co nejdéle v práci. Nikoliv tlakem. Motivací. Ať si vezmou ve věku, kdy na ni dosáhnou, od státu zaslouženou penzi. Ale zároveň je potřeba je motivovat, aby si co nejdéle vydělávali. Proč jim to neudělat atraktivnější? Proč jejich příjmy neosvobodit od všech daní a odvodů pojistného? Státní kasu to o nic nepřipraví. Když nepracují a žijí z důchodu, stejně nic nepřispívají. Jim to výrazně zvedne životní úroveň a zachrání je to před důchodcovskou závislostní mentalitou. Je zvláštní, že s tím nikdo nepřišel. I pravicové vlády byly naopak schopny takových nesmyslů jako brát pracujícím důchodcům slevy na dani.

S inspirací, jak si s daněmi politicky tvořivě motivovat různé společenské vrstvy, teď přichází Polsko. Tamní konzervativní vláda chce vytvořit mladým lidem co nejlepší start do života. Proto prosadila nulovou daň pro všechny zaměstnance do 26 let. Je to jedna z mála věcí, na nichž se plně shodla s jinak nesmiřitelnou opozicí. Návrh podpořilo 419 poslanců Sejmu, proti byli pouze čtyři.