Křetínský vyzývá k regulaci digitálních platforem. Ohrožují prý liberální demokracii

Český miliardář Daniel Křetínský se v minulých dnech zapojil do diskuze o regulaci sociálních sítí. Podle textu, který zveřejnil francouzský deník Le Figaro, je stávající nastavení odpovědnosti sociálních sítí za obsah ohrožením liberální demokracie. V textu Křetínský volá po právní odpovědnosti digitálních platforem a omezení anonymity internetu, současnou situaci označil za „agoru křiku“, která vede u konzumentů k nezájmu o politiku a uzavírání se do bublin. „Argument, že internet je svobodné médium, je doslova absurdní. Copak tisk není svobodné médium,“ píše mj. v textu, jehož český překlad zveřejnilo Info.cz.

Křetínský volá po zodpovědnosti digitálních platforem za obsah, který je na nich publikován. Podle Křetínského jsou v současnosti lidé neinformovaní a uzavírají se do konformních názorových bublin, ve kterých čtou a šíří zprávy na základě emocí. Označuje tuto dobu za postfaktickou a toto směřování za nebezpečné a ohrožující demokracii.

Na začátku textu připomíná roli médií v minulosti, kdy valná většina společnosti věnovala určitý čas každodenní konzumaci médií. Média kultivovala debatu, odhalovala manipulace a lži a byla arbitrem pravdy. I když interpretace z ideových důvodů mohla být různá. „Především uspokojovala přirozený zájem občanů o okolní dění, současně je však jako voliče formovala a připravovala na kvalifikovaný výkon volebního práva. Důležitou součástí etického kodexu médií byl a je imperativ objektivity, vyváženosti a také princip interpretace zpravodajství,“ uvádí pro uvedení do kontextu Křetínský. Následuje kritika současného stavu, který považuje za opak fungování médií ve společnosti v minulosti.

Dnešní situace – agora křiku

Dnešní situaci ve veřejném prostoru považuje za opak vyváženosti. V dnešním prostoru sociálních sítí podle Křetínského chybí profesionální zpravodajství s ucelenými zprávami, objektivitou a vyvážeností. To vede podle Křetínského poté u konzumentů sociálních sítí k „agoře křiku“. Výsledkem je, že tato část společnosti konzumující informace o veřejném dění ze sociálních sítí a dalších amatérských zdrojů na internetu fakticky nemá žádné rozumné povědomí o věcech veřejných ani o metodě práce politické reprezentace,“ uvádí v textu minoritní vlastník Le Monde.

Dalšími důsledky podle Křetínského je v podstatě zánik pravdy a nárůst politického populismu a polarizace společnosti. Tato polarizace nastává ve dvou rovinách. Za prvé roste zděšení u vzdělanější části společnosti nad vítězstvím marketingu a populismu v politice a jednak ke střetům mezi jednotlivými ideovými proudy. Tím však zaniká základní funkce médií v minulosti. Jako kurátora racionální diskuze. „Jazyk kvalifikovaných a odborných politiků se pro politicky nevzdělané občany stává nesrozumitelný,“ uvádí k současné době majitel fotbalové Sparty. A toto je podle Křetínského mimořádně nebezpečné, proto navrhuje několik možností řešení.

Možnosti řešení

Za zásadní považuje zavedení principu, že provozovatelé digitálních platforem jsou zodpovědní za jejich obsah. Typický argument odpůrců regulace internetu, že internet je deregulované prostředí, do kterého vlády nemají zasahovat odmítá. „Argument, že internet je svobodné médium, je doslova absurdní. Cožpak tisk není svobodné médium a nemá zásadní historické zásluhy na vzniku moderních demokracií? Podobně absurdní argument je, že provozovatel sociální sítě pouze poskytuje prostor, ve kterém se volně vyjadřují uživatelé. Zcela stejný argument by přece mohl použít jakýkoli provozovatel tradičních médií, tisku, rádia, televize,“ uvádí v textu.

Tuto regulaci považuje za naprosto spravedlivou a nezbytnou. „Není možné zachovat princip, kdy budou široké masy konfrontovány s čímkoli, včetně lží, manipulací a nesmyslů,“ uvádí v textu. Avšak je mu jasné, že není možné jen jednoduše přenést mediální regulace do prostoru internetu. Proto navrhuje, aby na veřejných částech digitálních platforem, byla nutná identifikace uživatele. Sociální sítě by poté, pomocí algoritmů mohly nezákonné příspěvky vyhledat a předat na přezkum nezávislému veřejnému orgánu. Pokud by byl takový systém zaveden, stačilo by sociálním sítím takový příspěvek nahlásit těmto orgánům, u kterých by se mohl hájit i napadený uživatel. A tím by byla naplněna zodpovědnost digitálních platforem.

Už samotná povinná identifikace uživatele by podle Křetínského vedla ke kultivaci debaty na sociálních sítích. Ale zároveň by mohla případná žaloba na porušení zákona mířit ne na sociální síť, ale přímo na autora příspěvku. Tato odpovědnost by se týkala pouze veřejné komunikace ne privátní, upřesňuje Křetínský.

„Nejde tedy o zvýšenou formu veřejného dohledu, ale pouze na její rozšíření na nový sektor,“ uvádí ke svým návrhům řešení sám Křetínský. Věří, že implementace těchto opatření by mohla vést ke kultivaci prostředí digitálních platforem, i když uznává, že tento problém je mnohem komplexnější. Přesto věří, že by tato opatření byla lepší než současná situace. Tu považuje, vzhledem k absolutní absenci veřejného dohledu, za absurdní.