Co ruská válka znamená pro Asii? Čína je zdrženlivá jen naoko

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v televizním interview vysvětlil, že jeho země přepadla Ukrajinu, aby zvrátila americkou dominanci ve světě. Zřejmě tak má být nastolen multipolární svět, o němž Moskva už dlouho mluví, svět, jehož pravidla neurčuje jedna supervelmoc. Postoj Západu vůči probíhající válce nesdílejí všechny země někdejšího třetího světa. Jak je současný konflikt vnímán v širším okolí Ruska, postsovětském prostoru, v Číně nebo třeba v Indii?

Spojují tyto země s válkou také nějaké své cíle či ambice? Komu se válka hodí? Nebo naopak překáží? Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl o tom mluvil s někdejším náměstkem ministra zahraničí a bezpečnostním analytikem Jiřím Schneiderem, politologem z pražské Fakulty sociálních věd Emilem Aslanem a sinologem a analytikem serveru Sinopsis Davidem Gardášem. Nejprve jsme se zaměřili na Čínu, spojence Ruska, jehož ale válka staví před složitá dilemata.

Gardáš: Čínský postoj bývá popisován slovy „proruská neutralita“. Tu neutralitu Čína staví na odiv především směrem do zahraničí, kde se chce prezentovat jako mírotvůrce, který na Ukrajině usiluje o deeskalaci. V domácí čínské debatě převládá ten proruský rozměr, v ní už jde zdrženlivost stranou. Čínský režim v podstatě vyvažuje tři strategické faktory. Prvním jsou bilaterální vztahy Číny a Ruska, které jsou momentálně považovány za nejlepší za posledních sedmdesát let, podobně silné byly naposled za časů Stalina a Maa v padesátých letech. V den zahájení olympiády v Pekingu je navíc dále posílil tzv. Olympijský pakt, který stvrdil strategické partnerství mezi oběma zeměmi. Dalším faktorem jsou obchodní zájmy na západních trzích, které drží čínskou ekonomiku a přes ni i legitimitu čínského režimu. Euroamerické trhy jsou pro Čínu stále zásadní, čínská obchodní výměna s Ruskem je ve srovnání s nimi asi desetinová. Prioritou čínské politiky je také proklamovaný respekt vůči územní integritě jednotlivých států. Proto si nemohou dovolit otevřenou podporu ruského útoku, oslabili by tak vlastní pozici vůči Tibetu a Ujgursku, ale i Hongkongu a Tchaj-wanu.

A jaký je vlastně postoj Indie, ze které se stává mocenský rival Číny a vztahy těch dvou zemí nejsou zrovna idylické? Před pekingskou olympiádou například Indové pobouřeně reagovali na to, že mezi běžci, kteří do Pekingu nesli olympijskou pochodeň, byl i čínský voják, účastník srážky mezi indickými a čínskými jednotkami v himálajském Ladakhu, při níž bylo zabito nejméně dvacet indických vojáků a čtyři čínští.

Aslan: Indie se jistě stává regionálním rivalem Číny. Zároveň ale má dlouhodobé vazby na Rusko, už z padesátých let minulého století a z doby studené války, kdy Indie vedla tzv. Hnutí nezúčastněných zemí, které bylo vstřícné vůči zájmům tehdejšího SSSR. Velmi zdrženlivý postoj Indie k válce na Ukrajině ovlivňuje také to, že nacionalistická vláda premiéra Módího často a výrazným způsobem porušuje lidská práva různých menšin a je za to kritizována Západem. Dnes vidí příležitost tu kritiku nějakým způsobem Západu vrátit.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.