Charles podnikl v Praze něco neplánovaného a měl až dětinskou radost, vzpomíná Forejt

Bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt se domnívá, že se nový král Velké Británie princ Charles, dnes již tedy oficiálně Karel III. má všechny předpoklady stát se dobrým panovníkem. Na novou roli se připravoval desítky let a stal se historicky nejdelším čekatelem na britský trůn. „Princ Charles má jedinečnou šanci zúročit své zkušenosti a vytvořit si mantinely postavení tak, aby mu to vyhovovalo. Pochopitelně za předpokladu, že bude někdy schopen potlačit část toho, co je Charlesovo, a dát spíš přednost tomu, co je královo,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24.

Kolikrát jste se setkal s královnou Alžbětou II. a kolikrát s princem Charlesem?

Přiznám se, že jsem to doteď nikdy nepočítal. Když se mě na to dnes ptali, došel jsem k tomu, že s královnou jsem se setkal desetkrát, ale, pokud jde o osobní setkání, během kterého jsme spolu mluvili, tak to bylo třikrát. S princem jsem se určitě potkal čtyřikrát v Británii a potom při jeho poslední návštěvě Prahy v dubnu 2010. Tehdy jsem doprovázel během celé třídenní návštěvy jak jeho, tak jeho manželku.

Můžete zmínit něco, co ve vás utkvělo v souvislosti s těmi setkáními?

Zažil jsem oba dva v podobných a také ne úplně podobných situacích. Pro příklad, když tu byl princ Charles naposledy, pochopitelně se dlouhé týdny diskutovalo o tom, co bude v jeho programu, která místa navštíví on, která místa navštíví jeho manželka, a která navštíví společně. Domluvilo se, že přijede v sobotu a zůstane do úterý. V neděli byla na jeho přání naplánována účast na anglikánské bohoslužbě na Praze 1. Mně tehdy připadalo zvláštní, že tam nebyl princův osobní ochránce, protože jinak ho doprovázel na každém kroku. Nicméně, bohoslužba proběhla, a když jsme vyšli ven, tak mě tajemník prince z Walesu, a dnes tajemník krále, požádal, jestli bych nemohl k princi, že je něco k probrání. Tak jsem tedy šel a u vozu mi princ řekl, že by se chtěl projít.

Byla neděle, začátek dubna, počasí všelijaké. Nechápal jsem, co tím myslí, a princ řekl, že kousek popojedeme a tam že vystoupí. Tak jsem to řekl nešťastným policistům. Vévodkyně mezitím odjela. My jsme dojeli až k Právnické fakultě. Na nábřeží jsem spatřil osobního ochránce a pochopil jsem, že vyrazil dávno před námi, aby si prošel trasu, o které jsme zatím nic nevěděli. A teď to přišlo. Z kolony asi dvanácti vozů vyskákali osobní ochránci, policisté a potom samotný princ Charles, zamířil k svému osobnímu ochránci, řekli si spolu pár slov, a potom jsme vyrazili. Všichni jsme měli z toho kostela ještě obleky a sváteční boty. Z Náměstí Curieových jsme šli k Rudolfinu, odtud ke Karlovým lázním, k Národnímu divadlu, zpátky na Kříženecké náměstí, pak přes Staroměstské náměstí až k Prašné bráně, potom zpět k řece a přes Karlův most na Malou Stranu k chrámu Svatého Mikuláše, Nerudovou ulicí na Pražský hrad, pak na Strahov a zase dolů na Kampu. Ta procházka trvala asi hodinu a tři čtvrtě. Byl to vlastně rychlý běh, protože princ chodí velice rychle. Bylo vidět, že si princ Charles ty chvíle užíval. Možná bylo poznat, že jsme nervózní, protože policie vůbec nevěděla, kam jdeme, ale to je přesně on. Ve své podstatě měl možná až dětinskou radost, že udělal něco neplánovaného, protože celý jeho život je plánovaný. Byl to zážitek i pro nás, věřte, že po skoro dvou hodinách jsem měl problém vůbec dojít domů.

Před jakým úkolem teď nový britský král stojí?

Monarchie jako systém má mnoho výhod. Jedna z nich je, že se lidé mohou připravit dlouhá léta, jak v případě prince Charlese, na to, až se následník trůnu ujme koruny a vlády. Někdy to trvá kratší dobu, než musel čekat současný král. Přece jen v době, kdy oslaví za pár týdnů 74. narozeniny, je většina jeho vrstevníků už na odpočinku, zatímco on teprve začíná s tím, na co se připravoval celý život.

To je podle vás výhoda?

Je to výhoda, protože ho lidé znají. Viděli, jak postupně dozrával, jak dospíval, vědí o něm mnoho věcí. Dokonce budí iluzorní dojem, že ho velmi dobře znají jako někoho blízkého, protože jeho tvář i názory jsou známé, jeho styl vystupování je znám.

Ale zároveň nepatří podle některých průzkumů mezi nejoblíbenější členy rodiny.

Nevím, jestli je to relevantní informace. Podle čeho to měříte? Princ Charles byl jako princ z Walesu veřejně velice aktivní, možná víc, něž bude jako panovník, který je ve svých projevech a v projevování názorů svázanější. Myslím, že princ Charles má jednu nesmírnou výhodu, nepotřebuje 100 dnů hájení, jak říkáme době, kdy máme novou vládu. Na okamžik, který teď nastal, se připravoval po dlouhá desetiletí. Během té doby nasbíral tolik zkušeností a zažil tolik věcí, že by mu to nemohla dát žádná škola ani kurz.

Neměla ale jeho matka výhodu v tom, že nastupovala na trůn, byť v 25 letech, jako panovnice s naprosto čistým štítem?

Vůbec ne. Královna Alžběta litovala, řekl bych víc než polovinu své vlády, že neměla šanci se zaučit. Neměla šanci spolupracovat se svým otcem jako dospělá následnice trůnu. Jako dítě viděla, jak pracuje se státními dokumenty, ale když jste panovníkem, tak jste v exkluzivním klubu, kde není moc členů. Princ z Walesu je jako král v jedinečném postavení, protože měl možnost sbírat zkušenosti celá léta a dělal to. Alžběta byla jako matka dvou malých dětí postavena před nesmírně složitý úkol, na který byla připravena jen z části. Obstála, ale stálo ji to velké úsilí. V tom je Charlesova výhoda.

A co všechno musí nový král zvládnout, aby byl úspěšný?

Panovník může být úspěšný v případě, že dokáže potlačit trošku sám sebe. Ne v tom, že by měl vystupovat méně, nebo více okázale, ale v tom, že dokáže potlačit přirozenou touhu, vůli a chuť dát najevo svůj názor. Musí vyhodnotit, jestli názor říká jako člověk Charles, jako král Charles nebo jako zosobnění Spojeného království. Jsou to úplně jiné role.

Převládá shoda, že to jsou věci, které se zesnulé královně Alžbětě II. dařily velmi dobře.

Ano, prokázala se jako vynikající panovnice. Musíme si také říct, že její vláda procházela rozdílnými etapami proměn společnosti i otázek, kterým musela čelit. Žijeme v úplně jiné době, než byla 50. nebo 70. léta, takže i panovník je vystaven jiným společenským i politickým situacím, na které může nebo musí reagovat.

A jak se toho úkolu podle vás zhostí Karel III.?

Pochopitelně i on měl možnost sledovat proměny společnosti, během svého mládí i dospívání, a to z různých úhlů i jako účastník. Myslím, že má velmi dobré analytické myšlení a je velmi vnímavý. Ta doba přípravy se podle mě může ukázat jako velice výhodná a velice prospěšná, protože mu dává to, co je absolutně fenomenální a těžko se to dá obstarat, a je to ta zkušenost.

Takže o „oslabení koruny“, jak už také v médiích zaznělo, nemůže být řeč?

Britská monarchie je známá tím, že patří k systémům velice adaptabilním. Dokáže, byť možná někdy až v kritický moment, jasně rozpoznat, co se po ní chce, a dokáže se přizpůsobit tak, aby neztratila nic z toho, co ji dělá přitažlivou.

Jinými slovy: Někdo si může myslet, že monarchie v Británii je zastaralá, zkostnatělá a zrezivělá. Naopak, je pružná, velice pohyblivá, mobilní a – možná pro někoho překvapivě – přizpůsobivá. Nejsme věštci a nevěštíme z kávové sedliny. Postavení panovníka je do jisté míry zvyklostmi dané, ale také ho velké míry utváří osobnost panovníka. Princ Charles má jedinečnou šanci zúročit své zkušenosti a vytvořit si mantinely postavení tak, aby mu to vyhovovalo. Pochopitelně za předpokladu, že bude někdy schopen potlačit část toho, co je Charlesovo, a dát spíš přednost tomu, co je královo.

Lidé si mohli o královské rodině a složitých vztazích uvnitř udělat v poslední době obrázek i díky populárnímu netflixovskému seriálu The Crown (Koruna).

Seriál jsem kritizoval. Tím, že má velkou sledovanost, tak jdou tvůrci stále dál a dál a vytvářejí nové a nové díly. To je v mých očích problém, neboť se časovou osou těch příběhů blížíme naší současnosti, a to je doba, na kterou máme nejen vlastní vzpomínky, ale i vlastní názor. A ty názory nebudou stejné a budou subjektivní. To je konfrontace, které bychom se měli vyvarovat, protože nemůžeme soudit objektivně, co se stalo před pěti lety. Může to dělat někdo s odstupem doby. Příběh seriálu začíná v 40. letech, to je pro většinu z nás historie, která je daleko. To bylo zajímavé a poučné. Ale pokud se jedná o příběhy z 90. let, a pokud jsem informován správně, tak další řada půjde ještě k nám bližší, tak si myslím, že to už není dobře.

Zatím poslední řada, kterou mohli diváci vidět, vypráví příběh „nešťastného manželství“ prince Charlese a princezny Diany.

To je doba, kdy se měl seriál podle mě přirozeně zastavit, protože ten příběh známe. Známe ho z novin, ale to neznamená, že ho známe dobře. Známe jednu jeho interpretaci. Oceňuji ale, že Peter Morgan napsal skvělý scénář, který svědčí o tom, a to v detailech, že měl vynikající zdroje informací od insiderů.

Domníváte se, že seriál mohl proměnit pohled na královskou rodinu?

Jde o to, jak jednotlivé části několika seriálových řad vnímáte. Pokud je vnímáte celistvě jako vývojovou řadu, která se posouvá i v čase a v charakteru postav, tak je to něco, co vám může hodně dát. Pokud to vnímáte odděleně, tak vám mohou některé příběhy připadat i zvláštní – třeba část, která se zabývá dobou, kdy Londýn postihl velký smog, což se u nás skoro neví, ačkoli stál několik lidských životů. Příběh ale nebyl o smogu, byl o vztahu mezi Winstonem Churchillem a královnou. Pochopí to ten, kdo to chce vidět. Jsou tam skryté zajímavosti a Petr Morgan se ukázal jako mistr svého oboru. Jen mi je líto, že se dostává do doby, kterou by měl asi přenechat někomu, kdo přijde až po nás.