Mazací mánie a snahy o přepisování dějin

Od Stalina po Spaceyho

Mazací mánie a snahy o přepisování dějinkomentář 1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Koncem roku 2017 byl hollywoodský herec a scenárista Kevin Spacey vymazán z již dotočeného filmu Všechny prachy světa (All the Money in the World). Veškeré scény, ve kterých hrál, byly vystříhány a sehrány znovu s jiným hercem. Důvod? Spacey byl obviněn několika mladými muži ze sexuálního obtěžování.

Některá z těchto obvinění jsou vyšetřována policií. Žádný rozsudek zatím nepadl, přesto se producenti raději rozhodli ke značně drahému přefilmování již hotového snímku. Vícenáklady na výmaz Kevina Spaceyho z plátna dosáhly deseti milionů dolarů. V jednom záběru musel „sprostý podezřelý“ stejně zůstat, protože jeho rekonstrukce by byla logisticky příliš komplikovaná.

Z podobného soudku je zpráva, že producenti seriálu Simpsonovi odstraní ze svého archivu 28 let starou epizodu, v níž vystupuje kreslený Michael Jackson. Zesnulého zpěváka totiž v dokumentu HBO obvinili dva mladí muži z toho, že je sexuálně obtěžoval. (Jacksonovi pozůstalí už ohlásili, že budou HBO žalovat o sto milionů dolarů.) Je zajímavé, že třeba takový Hitler, který se v různých podobách vyskytuje asi ve dvaceti epizodách Simpsonů, zůstává. Zabít několik milionů lidí a rozpoutat nejničivější válku lidských dějin, navíc zcela prokazatelně, je asi ve srovnání s obviněním ze sexuálního obtěžování jen menším prohřeškem.

Impulz přepisovat dějiny je starý jako dějiny samy, přichází však ve vlnách. V první polovině 20. století to byl charakteristický prvek totalitních režimů, hlavně toho sovětského a jeho výhonků, které měly k vypilování správné techniky víc času než dvanáct let trvající nacistická říše.

Ikonickou „obětí“ mazací mánie se po své smrti stal Nikolaj Ježov, autor nevšední myšlenky, že existence politické opozice vede nevyhnutelně k terorismu a vraždám. Na této myšlence byla založena celá Velká čistka, jíž Ježov předsedal v letech 1936–1938 coby šéf NKVD. Dokonce i starý bolševik Bucharin o Ježovovi řekl, že jen párkrát potkal tak odporného člověka, a to ve Stalinově straně musela být hodně vysoko nasazená laťka. (Jen ta poslední věta by tehdy stačila na gulag, protože Ježov, který měřil sotva metr padesát, jakékoliv narážky na svoji výšku nesnášel.)

Mechanismus se jednoho dne obrátil proti Ježovovi samému. Byl nejprve nahrazen Lavrentijem Berijou, následně přesunut na méně významný post komisaře pro vodní dopravu, o rok později zatčen a obviněn ze špionáže, terorismu a spiknutí. Před soudem se ještě stihl vyznat ze své lásky ke Stalinovi, načež jej zastřelili. Státní úřady zároveň dostaly příkaz odstranit Ježova z dříve pořízených oficiálních fotografií, čímž vznikla mj. legendární fotka Stalina u říčního kanálu, kde vpravo nic není, jen kamenné zábradlí a čeřící se hladina vody. Býval tam Ježov, dokud se nestal „neosobou“.

Posedlost mazáním od Stalinových časů na pár generací ustoupila, ale v posledních letech se vrací s ohromnou energií, posílenou technologickými možnostmi dneška. V roce 2019 nepotřebujete moskevskou státní laboratoř, abyste někoho vymazali z fotky. Stačí na to běžný editační software za pár set dolarů. Mazání z filmů zatím o něco dražší je, ale nikoliv mimo finanční možnosti Hollywoodu. Bohužel jde vývoj takovou rychlostí, že nemůžeme vyloučit, že časem bude možné nežádoucí herce z filmu totálně „vyfejkovat“, nahradit počítačově vygenerovanou postavou, která za svoje náhradní účinkování ani nebude chtít honorář. A v momentě, kdy to skutečně půjde, to někdo zkusí – v tomhle je lidstvo nepoučitelné.

Čteme-li dnes Orwellovy romány a vidíme v nich do brutální dokonalosti dotažené popisy sovětského režimu, je dobré si uvědomit jednu věc: Orwell v SSSR nikdy nebyl. To, co stvořil, je založeno na jeho osobních zkušenostech s tehdejšími západními soudruhy – jak těmi španělskými za občanské války, tak těmi anglickými a francouzskými, jimž se kouřící pušky revoluce do rukou nedostaly a kteří se museli omezit na kverulování v médiích a občasnou špionáž pro strýčka Stalina. Všechny ty legendární jazykové pojmy jako thoughtcrime, duckspeak, doublethink či unperson jsou založeny na tom, co se odehrávalo mezi západní inteligencí. A připomněl bych i méně známé slovo prolefeed: proud brakové zábavy, již Strana poskytovala prolétům, aby je nějak zabavila a odpoutala jejich pozornost od vážnějších problémů. Kdykoliv jej slyším, zašilhám směrem k velkému baviči a mazači dnešního světa, Facebooku a Instagramu.

Dnešní mazací vlna má duchovní kořeny na anglosaských univerzitách, v pojmu „safe space“, což je útočiště, kde mají být „zranitelné“ osoby „chráněny“. Původní záměr možná opravdu byl ochránit lidi trpící posttraumatickým syndromem z válek či znásilnění, ale velmi rychle se rozšířil na „kontroverzní“ politické myšlenky, mezi něž patří i ta, že někdo mohl zvolit za prezidenta Donalda Trumpa nebo že na kampusu se nachází osoba otevřeně hlásající pravicové názory (např. Pensylvánská univerzita skutečně po volbách 2016 zřídila pro členy své akademické obce „safe space“ s omalovánkami, občerstvením a živým koťátkem a štěňátkem na mazlení, aby to vůbec přežili). Vypadá to infantilně, ale není důvod se tomu smát. Malé děti, neuvažující ještě v souvislostech světa kolem, dokážou být při prosazování svých zájmů velkými tyrany. Transplantujte tuhle mentalitu dospělým lidem, kteří mají skutečnou moc, a filmy se ve svých archivech musejí začít třást.

A co knihy, nepřepíšeme je radši taky? Kolik je třeba v takovém Švejkovi nevýchovných sprosťáren, o systematickém vyvolávání nedůvěry vůči státním úřadům ani nemluvě! Pryč s těmito přežitky, ještě by si někdo mohl splést třeba Haškovo Rakousko-Uhersko s dnešní Evropskou unií nebo něco podobného. A to nesmíme připustit, že?

Sdílet:

Hlavní zprávy

We´re all living in Amerika

KOMENTÁŘ

Žijeme už jako v Americe. Ne tím, že u nás s jen malým časovým zpožděním mohou vyjít knihy autorů, jako je Abigail Shrierová. Ale tím, že i u nás mohou takzvaně ...

00:08
×

Podobné články